Boj v naší společnosti za prosazení těch opravdu nejlepších hodnot nabírá na obrátkách. Jeho pravidla jsou jasná. Boj za dobro podle nich musí obnášet boj proti porušování mezinárodního práva, anexím, válečným zločinům nebo také proti lživé propagandě.

Jako první se do boje za dobro před několika týdny vydal komentátor Práva Alexandr Mitrofanov označením prorusky smýšlejících obyvatel České republiky za krysy. Na něj navázal komentátor Lidových novin Jan Macháček, který přišel s iniciativou prověřovat akademiky s jinými než prozápadními názory Radou obrany státu — orgán, který existoval v době normalizace.

Férové je uznat, že Macháček snad myslel Bezpečnostní radu státu, která Radu obrany státu nahradila. Horší je, že svůj boj za dobro i nadále stupňoval a do svého komentáře napsal nic méně odporného než „Rus lže běžně ve všední den i v neděli, když to potřebuje, i jen tak pro potěšení či zábavu.“ 

↗

Jestli ruská propaganda v naší společnosti má nějakou důležitou zbraň, pak to paradoxně je právě nedůvěryhodnost boje vydávaného za boj za hodnoty, který ve skutečnosti je bojem proti Rusku v kombinaci s agresivitou protiruských výroků. Foto en.wikipedia.org

Pozadu nezůstal ani historik Martin C. Putna, když v pořadu České televize označil lidi šířící kremelskou propagandu za zrádce a navrhl, aby byli postaveni před soud. V souvislosti s jeho rozhovorem je třeba si připomenout jednu větu, která se stala velmi důležitou pro vývoj celého světa ve 21. století.

„Irácký režim a jeho zbraně hromadného ničení představují jasnou hrozbu pro světovou bezpečnost,“ stálo v Dopise osmi, pod který se podepsal také bývalý český prezident Václav Havel. Právě tato věta představuje výborné shrnutí propagandistické lži, která měla legitimizovat nelegální invazi do Iráku.

Tato invaze vedla ke smrti půl milionu lidí. Nazval podle pravidel boje za dobro Martin C. Putna Václava Havla zrádcem nebo posílal ho snad před soud? Ne, raději sepsal jeho téměř čtyřsetstránkový duchovní portrét.

Boj za dobro nebo proti Rusku?

Protagonisté českého boje za dobro se zmíněnými hodnotami sice hrdě a aktivně zaštiťují, jenže potom je podobně jako Putna aplikují pouze na vybrané státy, čímž postrádají jakoukoli důvěryhodnost.

Minulý týden jim přitom izraelský premiér nabídl výbornou příležitost k tomu, aby tuto důvěryhodnost získali a prokázali, že jejich boj není bojem pouze proti Rusku, ale že jim skutečně jde o to se vymezit proti pošlapávání výše zmíněných hodnot.

Benjamin Netanjahu voličům slíbil, že bude pokračovat ve výstavbě izraelských osad, které představují porušení mezinárodního práva, aby tak dosáhl nepropojitelnosti palestinských měst a zamezil vzniku státu Palestina. Načež jeho strana suverénně vyhrála volby.

Vzhledem k tomu, že v současné době Izrael palestinská území okupuje, plán bývalého a budoucího izraelského premiéra by vedl k anexi Palestiny — státu, který Česká republika uznává jako samostatný déle, než uznává Ukrajinu. Netanjahu svým slibem voličům taky jasně ukázal, že jeho předešlé řeči, o tom, že si přeje vznik palestinského státu, které se staly základem izraelské propagandy, byly pouhé lži.

Z hlediska výše zmíněných pravidel je tento plán velmi podobný tomu, co teď dělá Rusko. Přesto Izrael zůstává jedním z našich nejbližších spojenců a český prezident Zeman jezdí na konference pořádané proizraelskou lobby, aby Izrael před celým světem podpořil. Reakce ze strany českých bojovníků za dobro? Žádná.

Uvěřitelnost českého boje za dobro

Prezident Zeman se naopak díky svému vystoupení často pro ty samé lidi, kteří ho kritizují za přístup k Rusku, stal na chvíli hrdinou. S blízkým spojenectvím s Izraelem taky panuje všeobecná spokojenost.

Na tomto principu je boj za dobro založen dlouhodobě. Od velkého bojovníka, místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, který na Václaváku demonstroval loni v létě na podporu Izraele, kdy se dopouštěl válečných zločinů v Gaze, po šéfredaktora Svobodného fóra Pavla Šafra, který v té době psal, že je třeba podporovat Izrael, protože, než vznikl, v tamní oblasti nebylo vůbec nic. Což je opravdu hodně velká lež.

Aby český boj za dobro byl uvěřitelný, není hned třeba psát o lidech s proizraelskými názory, že jsou krysy nebo ty, které šíří proizraelskou propagandu, posílat před soud. Už vůbec není třeba, aby po vzoru Jana Macháčka o Izraelcích psali podobně jako on o Rusech, že kompletně všichni lžou.

Ono totiž, kdyby takové odpornosti někdo napsal o občanech židovského státu, pravděpodobně by byl naprosto po právu obviněn z antisemitismu a hodně dlouho by pak nenapsal vůbec nic.

Na druhou stranu, pokud čeští bojovníci za dobro budou úplně přehlížet pošlapávání těchto hodnot u všech kromě Ruska, těžko jim někdo bude věřit a veřejnost mají šanci oslovit pouze na základě ideologie.

Kontraproduktivní kombinace

To, co je na dění na Ukrajině nepřijatelné, očividně není fakt, že tam někdo dělá něco nekalého, ale že tam něco nekalého dělá Rusko. Skoro to vypadá, že kdyby Krym anektoval Izrael nebo USA, problém by to vlastně vůbec nebyl.

V předstíraném boji za hodnoty vůbec nejde o hodnoty, ale o využívání nastalé situace k prosazení svého světonázoru a vyhnání z naší společnosti čehokoli ruského. Což je v době, kdy na Ukrajině trpí miliony lidí, dost odporný cynismus.

Oprávněná nedůvěra v ten všeobecně proklamovaný boj za hodnoty a stále více vyhrocená protiruskou rétorikou představují hodně kontraproduktivní kombinaci i ve vztahu k oslabení vlivu proruské propagandy z nejrůznějších obskurních serverů.

Jejich informace mohou sice být nepravdivé, ale na nedostatečně informovaného člověka mohou přesto působit přívětivěji, protože je přinášejí bez toho, aby názorové oponenty označovali za krysy, zrádce, posílali je před soud nebo před orgány z dob normalizace. Natož, aby o nějakém národu psali, že všichni jeho členové lžou.

Proto, jestli ruská propaganda v naší společnosti má nějakou opravdu důležitou zbraň, pak to paradoxně je právě nedůvěryhodnost boje vydávaného za boj za hodnoty, který ve skutečnosti je bojem proti Rusku v kombinaci se zvyšující se agresivitou protiruských výroků, které předvádějí lidé jako Mitrofanov, Putna nebo Macháček.