Jakou zeď fotil Koudelka
Peter TkáčPeter Tkáč přibližuje, k čemu slouží a zač je kritizována izraelská separační bariéra na Západním břehu — hlavní to motiv nového snímku o fotografovi Josefovi Koudelkovi. Recenzenti filmu to totiž paradoxně takřka nikde nečiní.
Uvedení filmu Koudelka fotografuje Svatou zemi představovalo pro všechny, kdo mají rádi fotky, malý svátek. Pomalu plynoucí filmový debut mladého izraelského fotografa Gilada Barama zobrazuje legendu světové fotografie Josefa Koudelku, jak pořizuje panoramatické snímky betonové zdi, oddělující Palestince a Izraelce.
Zeď je to ohromná, složená z vysokých, osmimetrových betonových dílů. Krajinu lemuje od horizontu k horizontu, představuje tedy ideální objekt pro panoramatickou fotografii. Pro Koudelku znamená něco fascinujícího. Snímek zachycuje fotografa, jenž se dlouze dívá na scenerii před sebou, přemýšlí o co nejlepší kompozici, zvažuje každý záběr, opakovaně se vrací na místa, která už fotil, aby získal co nejlepší zachycení.
Koudelka se občas otočí na kameramana a v jeho tváři vidíme údiv. Mezi řečí přiznává, že mu zeď připomíná časy, kdy žil za železnou oponou a chtěl utéct, při jiné příležitosti označuje výstavbu zdi jako zločin proti krajině. Až na tyto poznámky se tvůci filmu ve snaze o „neutralitu“ zdrželi jakýchkoli dalších vysvětlujících komentářů a a ponechali diváky s jejich vlastními pocity.
Přestože je z filmu zjevné, že Koudelka existenci zdi odsuzuje, je otázkou jestli ke stejnému závěru dospěje i naše publikum. Začne se u nás konečne o zdi mluvit jako o křivdě páchané na Palestincích, nebo zůstane u obligátního „nutného zla“?
Recenze největších českých zpravodajských serverů moc nadějí na změnu neslibují. Autoři věnují nejvíce pozornosti umělecké stránce snímku. Pokud se vůbec zmohou na nějaké nastínění reálií, činí tak nedostatečně a často i fakticky chybně.
Do Izraele, který je rozlohou 4x menší než Česká republika, má poušť a přes 8 mil obyvatel, už zase proudí Židé z celého světa. Z Evropy hlavně z Francie a Ukrajiny.
Sice to není jako v devadesátých letech, kdy dorazilo víc než milion Židů z býv. SSSR, ale proud zase sílí............
Navíc teď už by vznik Palestiny skutečně znamenal velkou etnickou čistku, protože jak existují izraelští Arabi, palestinští Židi existovat rozhodně nemají.
Taky to BDS - jeho největší kauzou je donucení stáhnout se do Izraele firmy ze Záp. břehu Sodastream. Firmy, která byla vzorem spolupráce a míru, firmy, která zaměstnávala spoustu Palestinců i na manažerských místech, skvěle platila, a byla zcela prosta rasismu a náboženské nenávisti.
Skvělý úspěch...............
Směřuje to jinam, než k samostatné Palestině............ odhaduji.
Inu: Všechnu moc imaginaci.
Roland Barthes a mnoho let po něm Susan Sonntagová píší shodně, že umělecká stylizace fotkám válečných neštěstí ubírá na autentičnosti.
Obrazy nemají samy o sobě schopnost aby zařídily takové věci jako třeba že "ke stejnému závěru dospěje i naše publlkum". Nanejvýš, že tomu publiku zeď bude vrtat v hlavě jako otázka.
Já tedy přidám něco pro imaginaci:
izraelský film Pozdní sňatek
http://www.csfd.cz/film/136372-pozdni-snatek/prehled/
Hořká i nádherná rodinná komedie o tradicích a modernitě, která se nijak netýká palestinců, ani konfliktu na Blízkém východě.
Jeden z deseti nejlepších filmů, které jsem kdy viděl, naplněný až po okraj nádhernými obrazy a nedostižným židovským humorem...
Nechcel som sa vôbec púšťať do témy výpovednej schopnosti fotografie ako takej, svoj článok som pojal skôr ako doplnenie k Barackovmu filmu (ktorý sa mi, čo možno z článku nieje poznať, páčil).
Pretože som cítil že u bežného diváka, diváčky síce zábery na zeď môžu vyvolať šok a odsúdenie, bez znalostí kontextu môže ale ostať len u "je to hrozné, ale holt asi to tak musí byť". Nemusí.