Rozhovor s Galií Golanovou: Palestinci jsou dnes všemi opuštěni

Lucie Šarkadyová

Izraelská akademička se silnou vazbou k Československu v rozhovoru pro Deník Referendum popisuje, proč je tak zvaný Trumpův plán pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu zcela nepřijatelný a proč povede k eskalaci násilí.

Galia Golanová je Izraelská akademička původem z Ohia ze Spojených států. V Izraeli žije od šedesátých let. Učila na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a nyní, ač v důchodu, vyučuje na IDC Hercelíja. O izraelsko-palestinském konfliktu napsala několik knih a její zájem je upřený především na analýzy mírových řešení.

Samu sebe označuje za sionistku. Než se začala angažovat na Blízkém východě, a to i politicky jako členka politické strany Merec, věnovala se východoevropským zemím, kde vznikl i její silný vztah k Československu a její první dvě knihy The Czechoslovak Reform Movement: Communism in Crisis 1962-1968Reform Rule in Czechoslovakia: The Dubcek Era 1968-1969 byly věnované právě situaci v Československu kolem roku 1968.

Trumpův plán byl před více než týdnem konečně zveřejněn. Vyvolal rozporuplné reakce. Jak se na něj díváte vy?

Trumpův plán vychází z absolutního nepochopení konfliktu. Ale samozřejmě je také formulací toho, co americká a izraelská vláda chtějí. Jako například, že se palestinští uprchlíci z roku 1948, kterých tehdy bylo 750 tisíc a nyní je jich mnohonásobně více, budou moci vrátit pouze na palestinská území a Jeruzalém bude nerozděleným hlavním městem Izraele. Obě témata jsou zásadními otázkami pro jakoukoli možnost vedoucí k řešení.

Nerozdělitelnost Jeruzaléma je samo o sobě zajímavé téma. Jeruzalém má zůstat nerozdělený a Palestinci mají mít hlavní město ve východní části Jeruzaléma. Jak si to máme vysvětlit?

Idea je taková, že Palestinci mohou mít hlavní město na území Jeruzaléma, které je za „separační zdí“, kterou Palestinci označují za zeď segregační. Což znamená, že vláda nyní může rozšířit hranice Jeruzaléma za zdí a stále to bude východní Jeruzalém. Nejdříve jsem si myslela, že by mohlo jít o území Bejt Hanini, ale nejpravděpodobněji půjde o část, která se jmenuje Abu Dis, což je předměstí Jeruzaléma.

To ovšem není nejhorší část celého plánu. Nejhorší je roztříštěnost území, které se má stát palestinským státem. Jde o území velikosti možná Brooklynu rozdělené do osmi částí, které mají být navzájem propojené mosty nebo tunely. To je samozřejmě úplně směšné a nemyslím si, že by si někdo doopravdy myslel, že tohle je řešení, což je nakonec ten největší problém — nejde o řešení. Trumpův plán je pouze dalším odkladem řešení, který vyústí v eskalaci násilí.

Další částí tragédie je, že arabské státy pořádně nezareagovaly. Palestinci jsou teď sami za sebe a všemi opuštěni. Mám-li být ale upřímná, ač jsem samozřejmě velice smutná kvůli Palestincům, tak ani jako Izraelka nejsem vůbec spokojená, protože Trumpův plán je zárukou pokračování konfliktu. Budeme tak svědky dalšího násilí a krveprolití. Celý plán nic neřeší a jen může všechno zhoršit. Vzal nám poslední špetky naděje.

Opravdu si někdo myslí, že jde o reálné řešení?

To je velice dobrá otázka. Podle mě si nikdo nemyslí, že by Palestinci Trumpův plán přijali. Ale zda si někdo myslí, že by mohl něco vyřešit, se dá jen těžko odhadovat. Nezapomínejme, že plán je výsledkem práce pravice, která podporuje nelegální osady a myslí si, že celé území Západního břehu Jordánu je fakticky naše.

Ale ani osadníci nejsou spokojení.

Tohle je pouze součást hry. V minulosti se stalo mnohokrát, že osadníci vznášeli námitky, ale jenom proto, aby pomohli celou věc lépe prodat. Premiér Netanjahu tak může totiž říct: ale ani osadníci nejsou spokojení a všichni musíme dělat kompromisy. Nemyslím si ale, že by to někdo z nich myslel vážně. Myslím si, že jde spíš o taktiku a že Netanjahu je velice rád, vyjadřují-li někteří z osadníků s plánem nesouhlas.

Dalším problémem je, že Palestinci nekontrolují svoje hranice a že by to tak mělo zůstat do budoucna i po implementaci Trumpova plánu.

Jistě — samozřejmě nejde vůbec o žádný reálný palestinský stát. Někteří to nazývají Bantustany, přesněji osm Bantustanů, jak to někdo spočítal, které jsou známé z Jihoafrické republiky během apartheidu a jednalo se o samosprávné enklávy, ve kterých žilo původní černošské obyvatelstvo. Samozřejmě Izrael bude mít pod kontrolou jak hranice, tak vzdušný prostor. Problémem je i postoj Bennyho Gance, který je Netanjahuovým největším rivalem v nadcházejících březnových volbách do Knessetu. Ganc totiž s Trumpovým plánem také souhlasí.

Co tedy můžeme očekávat v následujících dnech? Už jsme mohli zaslechnout, že Netanjahu plánuje zasedání vlády, aby projednali anexi Jordánského údolí, do čehož ale vstoupily Spojené státy a řekly, že nepodpoří anexi Jordánského údolí před březnovými volbami. Jen připomeňme, že Jordánské údolí je strategickým územím pro Izrael na hranici s Jordánskem.

Popravdě nejsem moc schopná odhadnout, co se bude dít dál. Jisté je ale to, že pokud anektujeme Jordánské údolí, tak se můžeme rozloučit s jakýmkoli řešením situace. Znamená to totiž, že budeme nadále kontrolovat palestinské hranice a dokud Izrael bude kontrolovat palestinské hranice, tak musíme počítat i s palestinským odbojem. Je naprosto nepřípustné, aby jeden stát kontroloval hranice druhého státu — to je okupace.

Další věcí je také podivný časový limit, který Palestincům dali. Mají čtyřletou lhůtu na to, aby reagovali na veškeré požadavky, které na ně Trump s Netanjahuem kladou, jako například uznání Izraele jako židovského státu a demilitarizace Gazy, nehledě na to, že Palestinci uznali Izrael již v roce 1988, což bylo od nich velice pragmatické.

Ovšem Izrael nikdy neuznal Palestinu a ani v daném plánu se s tím explicitně nepočítá. Další spornou záležitostí je, alespoň tak jsem to pochopila, že Izrael musí zastavit výstavbu osad na územích, která nebudou anektována, což v praxi znamená, že mohou stavět tolik osad, kolik chtějí, protože téměř všechny osady budou anektovány k Izraeli. Nedává to žádný smysl.

Přesně, jak říkáte se zdá, že pokud na konci všeho vznikne palestinský stát, tak ho podle plánu uznají Spojené státy, o Izraeli nebyla vůbec řeč.

Ano, to je pravda a je to velice smutné. Víte, v novinách je celý plán prezentovaný jako velmi výhodný pro Izrael, protože ho může přijmout a stejně tak víme, že Palestinci ho přijmout nemůžou. Takže nakonec Palestinci budou ti špatní, jako vždy, i když to tak samozřejmě není. Osobně si myslím, že je konec mírovému procesu. A to z prostého důvodu: chtějí, aby veškeré domlouvání bylo založené na tomto návrhu. Ale o čem chce, kdo jednat?

To pro mě možná byla nejsmutnější část celého Netanjahuova projevu, kdy řekl, že bude s Palestinci jednat, pokud přijmou vše, co v plánu je.

Přesně tak. O čem tedy chce jednat? Navíc mezinárodní právo je úplně mimo hru, což je samo o sobě neakceptovatelné. Celý plán úplně přehlíží mezinárodní právo i jakékoli etické základy. A další věcí je, že během těchto čtyř let, které Palestinci mají, tak také musí stáhnout veškeré mezinárodní žaloby vůči Izraeli. Z jakého titulu to po nich někdo může žádat?

Pro mě osobně je celá situace velice smutná, protože už nemám žádnou naději, že by konflikt někdy skončil a už vůbec nám tento plán nepřinese více bezpečí. Jestli můžeme s něčím počítat, tak spíše s tím, že budeme svědky dalšího a dalšího násilí. Možná ne zítra, ale časem.

Takže co celým plánem získáme pro Izrael? Pouze to, že osadníci jsou spokojení a Netanjahu doufá, že se vyhne vězení za korupci tím, že díky plánu vyhraje volby a bude dále premiérem. Jsou tu sice tací, kteří věří, že se celý plán dá zvrátit s jinou vládou jak ve Washingtonu, tak v Izraeli, ale to jsou spíš přání a opravdu nevím, co jiného říci, snad jen to, že se bojím o naši vlastní budoucnost.

Mám už svůj věk a vždycky jsem si přála dožít se konce konfliktu. Ale teď je jasné, že se to za mého života nestane.

Také jsme viděli, že se celé tiskové konference účastnili ambasadoři tří arabských zemí…

To je velkým zklamáním. Stejně jako reakce arabských zemí. Egypt ani Jordánsko pořádně nezareagovaly. A problémem je, že arabské státy, hlavně ty sunnitské, jsou závislé na Americe. Spojené státy jsou v současné době jedinou supervelmocí. Chvíli se mluvilo o tom, že by Jordánsko odstoupilo od mírové dohody s Izraelem, ale upřímně si myslím, že to udělat nemohou, protože Izrael potřebují.

Přesněji řečeno potřebují vodu. Součástí izraelsko-jordánské mírové dohody z roku 1994 je i závazek Izraele poskytnout vody svému sousedovi. Přerušení mírové dohody by tak mohlo znamenat, že Jordánsko zůstane bez vody. A jak jsem řekla, všechny státy potřebují Ameriku.

A co Rusko? Mohlo by sehrát nějakou roli?

Ne. Nevidím žádnou možnost, jak by do toho Rusko mohlo vstoupit. Samozřejmě, že bude chtít být hráčem, ale Izrael nijak neohrožuje, protože ten má Ameriku. Na rozdíl od Ameriky, Rusko už není super velmocí. Takže co by měli a mohli udělat? Navíc je Palestinci moc nezajímají.

Možná se budou o něco málo pokoušet a komentovat, ale to je vše. Opravdu nejsem schopná moc předvídat, co bude dál, jisté jenom to, že to nebude dobré.

LUCIE ŠARKADYOVÁ

    Diskuse