„Proč jsem měl zůstat? Aby moje děti přišly o dětství stejně jako já?“ řekl mi Fadi jako jednu z prvních věcí, když jsme se potkali během jeho návštěvy v Ramallahu a já se ho zeptala, proč se odstěhoval do Evropy. Fadiho děti tak možná mají šanci změnit běh svého života. Třináctiletého Aliho se ale minulý týden, než ho v den jeho narozenin zastřelili izraelští vojáci, nikdo neptal.

Všude jinde by zabití dítěte vyvolalo vlnu reakcí a odsouzení. V Palestině, kde bylo za posledních jedenáct let izraelskými vojáky zabito přes osm set dětí, se navzdory několika prohlášením vše zamete pod koberec. Speciální koordinátor OSN pro blízký východ čin na twitteru odsoudil jako příšerný a volá po okamžitém vyšetřování, prezident Abbas vydal prohlášení s tím, že jde o hrozný zločin, a EU žádá vyšetření. Nic dál se ovšem neděje.

Celý incident se odehrál na demonstraci severně od Ramallahu ve vesnici Al-Mughayer. Palestinská vesnice, kde žije asi tři a půl tisíce lidí, se nachází v blízkosti nelegálních izraelských osad a vojenských zón. Každý týden se tam odehrávají demonstrace a střety s osadníky jsou na každodenním pořádku. Situace se ještě zhoršila, když Izrael oznámil výstavbu nové osady v přímé blízkosti vesnice. A to i přes dohody s Bahrajnem a Spojenými Arabskými Emiráty, které byly podmíněné právě zastavením anexe palestinských území. Co ale jiného je výstavba nových osad, když ne postupná anexe?

Osadníci

Samotná vesnice se zčásti nachází v takzvané zóně B, kde také bydlí většina jejího obyvatelstva, zčásti v takzvané zóně C, která podléhá izraelské samosprávě, jež podle údajů obyvatel vesnice zkonfiskovala přes sedmdesát pět procent půdy k výstavbě osad a vojenských základen. A to je i důvodem svárů mezi Palestinci a osadníky.

Ali byl střelen do břicha ostrou municí, a to i přesto, že jsou izraelští vojáci během demonstrací povinováni používat gumové projektily. Izraelská armáda toto ovšem popírá. Svým zraněním pak třináctiletý Ali podlehl v nemocnici několik hodin po incidentu. Podle svědků propukly střety mezi Palestinci a izraelskými vojáky i přes to, že Palestinci byli daleko od osad a Ali stál ještě dál. Čtyři další lidé byli zraněni a ošetřeni na místě.

Ali byl na demonstraci se svým Bratrem Bassalem, který byl během těchto protestů zraněný týden před tím. Sedmnáctiletý Bassal na mladšího bratra dohlížel a trval na tom, aby se Ali držel co nejdál od samotných střetů. I tak ale neštěstí nezabránil. Kamarádi pak podle MEE vypověděli, že pár minut před tím, než byl Ali postřelený, řekl „Nemyslím si, že budu terčem vojáků, protože jsem jenom malé dítě.“ Pro rodinu to přitom není první ztráta dítěte. Jejich první syn zemřel před deseti lety na rakovinu.

Děti ve všech částech světa, a nikoli pouze v Palestině, podléhají speciální ochraně. I přesto jsme ale na okupovaných palestinských územích svědky jejich častého zatýkání, a to i mladších dvanácti let. Výjimkou není ani to, že je dítě izraelskými vojáky zraněno tak, že buď přijde o život nebo má trvalé následky. Zabití dítěte je samozřejmě největší tragédií, která může rodinu postihnout. Nicméně zatknutí či zranění je reálnou hrozbou pro téměř jakéhokoli Palestince včetně dětí. Způsobuje traumata, která si pak společnost s sebou nese dlouhodobě.

Trvalá absurdita

Až groteskní událostí ukazující absurditu celé situace pak bylo loňské předvolání čtyřletého dítěte na policejní stanici v Jeruzalémě. Podle izraelských vojáků čtyřletý Mohammad házel kameny, podle rodiny si pouze hrál na ulici a žádné kameny na vojáky neházel. Incident se odehrál v Jeruzalémské čtvrti Al-Isawíja, která v rámci města patří mezi nejohroženější. Její obyvatelé čelí policejním zásahům každý den a vloni zde byl zastřelený dvacetiletý Mohammad Obeid, u kterého izraelská policie později prohlásila, že nebyl pro vojáky nebezpečím.

Al Isawíja patří mezi extrémně ohrožené čtvrti, kde je člověk často svědkem zatýkání i dětí mladších dvanácti let, mnohé z nich při tom i utrpí zranění. Tento problém je ale běžný i v dalších palestinských územích. Jak uvádí izraelská organizace B’tselem a mezinárodní organizace DCI, Izraelské úřady každoročně zatknou až stovky dětí. Ať už v Jeruzalémě, na Západním břehu Jordánu nebo v Izraeli.

Důležité je také podotknout, že děti zatčené na Západním břehu Jordánu na rozdíl od osadníků nebo dětí osadníků, kteří žijí na Západním břehu Jordánu, podléhají vojenským soudům. Zatýkání dětí se ale neodehrává bez násilí a často je jim odebráno i právo vidět rodiče či obrátit se na právníka. Nehledě na to, že během převozu mají většinou zavázané oči a spoutané ruce a, jak uvádějí i jedny z nejčtenějších izraelských novin Ynet, neobejde se to často ani bez bití.

Rodina Aliho, který byl zabit minulý týden, netrpí pouze strašlivou ztrátou syna. Jejich život je velmi ztížený už tím, že většina jejich pozemků byla zkonfiskovaná izraelskými úřady a další část půdy je těžko dostupná kvůli přítomnosti a agresivitě osadníků. Ta je pak zejména na severu Západního břehu Jordánu a kolem Hebronu závažným problémem pro veškeré místní palestinské obyvatelstvo.

I přesto, že se útoky opakují a často i stupňují, málokdy dojde k šetření a už vůbec k nějaké mezinárodní reakci, jakou by například byl zákaz vstupu násilných osadníků na území EU. „Házení kamenů Palestinci“ je na druhou stranu často odsuzované, neboť je nazírané mimo širší kontext. Vstup do EU je pak pro Palestince velice náročný — potřebují zvací dopis a víza téměř kamkoli, kam chtějí jet, v některých případech dokonce i povolení ze strany Izraele.

Trvalé násilí

Zabití dítěte je jistě nejhorším zločinem, který se ve vesnici Al-Mughayer udál, nicméně terčem agresivních osadníků byla již dříve. Mezi jejich zločiny patřilo například podpálení mešity a její popsání nenávistnými hesly. Podle deníku Haaretz ale žádné vyšetřování neproběhlo, a to i přes to, že se tyto rasistické zločiny opakují pravidelně.

Navzdory tomu, že případ zabití Aliho izraelská policie přislíbila vyšetřit, vidí palestinská samospráva a některé izraelské i mezinárodní organizace pro lidská práva činnost izraelské justice jako nedostatečnou. Palestincům se spravedlivého šetření dostane jen málokdy, to navíc zpravidla končí očištěním činů izraelské armády, jak to bylo i v případě, kdy policie vystřelila devítiletému palestinskému dítěti oko.

Právě proto, že izraelské soudy často očistí i takové činy, jako je zabití nebo postřelení dítěte, uvažuje nyní Palestinská samospráva o zapojení mezinárodního trestního soudu a o otevření řízení proti samotnému Izraeli.