Zákulisím české politiky letí už několik dní zpráva, že se nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman chystá zrušit zastavení trestního stíhání premiéra Andreje Babiše a spol. Jde tu pochopitelně o kauzu Čapí hnízdo. A akt se avizuje na první polovinu prosince.

Proslýchá se také, že se na Hradě už už připravuje abolice. Je-li to pravda, měla by začít Babišova píár skupina doplňovat arzenál spinů, vytáček, protiobvinění a apelů na city. Protože abolice pro premiéra v případu, který přezkoumával nejvyšší státní zástupce — na to už by klasické „je to kampaň“ či „možná politická objednávka“ stačit nemuselo.

Naštěstí pro babišovský aparát se zde otevírá celá studnice inspirací v současném Izraeli. Minulý týden byl tamní Babišův protějšek Benjamin Natanjahu obviněn tamním protějškem Pavla Zemana ve třech z šesti aktuálně vyšetřovaných (a z čtrnácti celkových!) premiérových kauz . A „Bibi“ Natanjahu v reakci věru „naložil“:

„Jsme tu dnes svědky pokusu o puč proti premiérovi; pokusu, jenž stojí na nepravdivých obviněních a předpojatelém, systematicky ovlivňovaném vyšetřování (...) Vyšetřovatelům nešlo o pravdu. Šlo jim o mě (...) Jde tu o lživé útoky na mě a moji rodinu. Ale já nedovolím, aby zvítězila lež (...) Bylo by na místě vyšetřit ty, kdo vyšetřují (...) Já zůstanu v čele vlády, jak je to v souladu se zákonem, a budu ji vést se vší odpovědností a odevzdaností maje na zřeteli především bezpečnost státu.“

↗

Andrej Babiš na návštěvě u Benjamina Netanjahua. Foto Amos Ben Gershom GPO

Vyšetřování Netanjahuových kauz je přitom právě s ohledem na politickou citlivost mimořádně důsledné. Premiér je obviňován jen z toho, co mají vyšetřovatelé za spolehlivě prokázané. Například v patrně nejznámější kauze korupce při nákupu německých ponorek si to zatím nedovolili.

Tři kauzy zakládající současné obvinění jsou ale poměrně jasné. V první jde o přijímání darů v podobě luxusních doutníků a alkoholu v přepočtu za sedm milionů korun. Netanjahu je dostával především od amerického producenta s izraelským občanstvím Arnona Milchana a jeho obchodního partnera, australského hazardního magnáta Jamese Packera.

Výměnou za ně měl izraelský premiér drobně přizpůsobovat politiku zájmům obou pánů. Vyšetřovatelé mluví konkrétně o takzvaném Milchan law — zákonu ošetřujícímu daňové úlevy pro Izraelce v cizině, kteří se rozhodnou vrátit do vlasti —, dále o politice, jež zabránila kolapsu podniku, v němž měli darující podíly, o Netanjahuově lobbyingu u někdejšího ministra zahraničí v Obamově vládě Johna Kerryho za zvláštní vízum pro Milchana a podobně.

Sám Netanjahu přiznal při výsleších přijímání darů. Odmítl však, že měly jakoukoliv spojitost s protislužbami.

Kauza dvě a kauza tři

Ve druhé z kauz, v nichž byl Netanjahu obviněn, je základem nahrávka premiérova rozhovoru s Arnonem Mozesem, vydavatelem nejčtenějšího izraelského deníku Jediot Achronot. Ten je k Netanjahuovi tradičně kritický. Premiér mluvil s vydavatelem o možnostech benevolentnějšího přístupu, za což nabízel Mozesovi změnu státní regulace novin rozdávaných zdarma, která by zasáhla mimo jiné hlavního konkurenta Mozesova listu — deník Izrael Hajom.

Paradoxní je, že Izrael Hajom vydává rodina amerického magnáta Sheldona Adelsona, který je jedním z nejznámějších donorů americké i izraelské pravice a Netanjahuův velký podporovatel.

Izraelský premiér se v této kauze hájí argumentem, že rozhovor s Mozesem nebyl míněn vážně — že šlo o cílenou provokaci, kterou nahrál Netanjahuův podřízený, aby měl premiér obranu proti případnému vydírání.

Ve třetí z kauz měl pak Netanjahu zajistit regulační výhody v přepočtené hodnotě 4,5 až 11,5 miliard korun jednomu z vůbec nejvýznamnějších izraelských magnátů Šaulu Elovičovi, jenž stojí v čele Eurocom Group, respektive telekomunikačního gigantu Bezek. Protislužbou za to měly být opět pozitivní články o Netanjahuovi a jeho rodině na portálu !Walla, který patří Bezeku. I v tomto případě odmítá Netanjahu spojitost.

Inspirace pro Babiše

Tvůrcům Babišova obrazu a autorům projevů by šla z netanjahuovské palety doporučit zvláště figura „nedovolím, aby zvítězila lež,“ když už máme to devítkové výročí. Dále po využití doslova volá figura se záměrnou provokací, což by šlo v případě Čapího hnízda pojmout třeba jako „snahu rozpoutat diskuzi o zneužívání evropských dotací“. A pokud ani to nevyjde, nabízí se vnější hrozba, případně puč.

Figury „útok na rodinu“, „vše bylo standardní“ a „voliči to věděli, a přesto mi dali mandát“ Babiš už využívá, i zde je však po netanjahuovském vzoru stále co zlepšovat — tiskovky s manželkou a dětmi, rozhovory nakloněných znalců práva všude ve médiích, malé, leč viditelné demonstrace na vlastní podporu.

Apel na vyšetřování vyšetřovatelů by u nás zatím na úrodnou půdu asi nepadl. Možná až bude ta správná vlastenecká koalice.

Další možnosti

Ve vlastním Izraeli běží teď třetí pokus o sestavení vlády po druhých letošních volbách. Čas je do 11. prosince. Premiérem může být každý poslanecký nominant, který prokáže, že má v Knessetu většinu hlasů, tedy třeba i znovu Netanjahu, který má dnes jen udržovací mandát.

Jestli se nenajde nikdo s většinou, budou se volby znovu opakovat — a Netanjahu může být znovu plnotučným premiérem i takto. Obviněný premiér v Izraeli odstupovat nemusí. Musel by až po pravomocném odsouzení, tedy po vyčerpání všech odvolacích prostředků s odkladným účinkem, což může trvat roky.

Další eventualitou je pak poslanecké schválení zvláštní imunity, o kterém se už od jara mezi poslanci arabských stran vtipkuje, že je premiér vymění nakonec za celý Západní břeh i s Jeruzalémem. A jsou tu ještě další možnosti — hotová učebnice inspirativního postkorupčního tančení.

Pravda, u lidí sledujících blízkovýchodní dění se často lze setkat s názorem, že na vnitroizraelském vývoji vlastně nezáleží, neboť politika země navenek se takřka nemění — ať už ve vztahu k Palestincům, nebo ve vztahu k USA, Sýrii či Libanonu.

Možné je ale namítnout, že dokud má země takový problém s dáváním průchodu spravedlnosti doma, těžko si u ní realisticky představit nějakou důslednou pozitivní změnu i v čemkoliv ostatním.

To platí stejně pro Izrael jako pro Českou republiku.