Zatímco protestní happeningy Milionu chvilek pro demokracii zaplňují celé Staroměstské náměstí, množí se názory, že tyto demonstrace proti Babišovi a Benešové nebudou úspěšné. Někteří komentátoři tvrdí, že Babiš nepodá demisi ani neodvolá novou ministryni Benešovou, ať už se v ulicích bude dít kdovíco. To je ovšem velice zúžené vnímání politiky.

Ať už Babiš požadavky protestujících vyslyší, či nikoliv, akcím Milionu chvilek se v mnoha ohledech daří. Ukázalo se, že vyčkávání na vzedmutí občanské společnosti naštěstí není čekáním na Godota. Zásluhu je nutno přičítat právě Milionu chvilek pro demokracii, stávkám středoškoláků za klima Fridays for Future a dílčím úspěchům dalších aktérů, jakými jsou iniciativa Proč? Proto! nebo třeba neformální organizace Limity jsme my. Pro řadu lidí jsou navíc akce Chvilek prvními demonstracemi, kterých se kdy zúčastnili.

A Babiše, ač se snaží sebevíc, nenechávají protesty chladným. Jsou tak velké, že je jednoduše nemohou ignorovat média v jeho svěřeneckém fondu ani on. V důsledku toho premiér Babiš křičí #kampaň na všechny strany, což neposkytuje zrovna obrázek vyrovnaného státníka, ale spíše ukřičeného dítěte. Renomé mu nezlepšuje ani to, že o protestech proti jeho kabinetu píší média od těch evropských přes pákistánská, tchaj-wanská až k těm americkým. Takhle si své PR asi nepředstavoval.

Negativní publicita mu škodí zrovna před evropskými volbami. V těch by Babiš rád vystupoval jako standardní a úspěšný politik, ostatně na domácí půdě nechtěl vytvořit vládu se stranami na levém a pravém okraji nejspíš právě proto a na evropské půdě se rád označuje za pro-evropského politika. S narůstající kauzou kolem Čapího hnízda, po několikatisícových protestech občanů a s tím, jak jeho strana stále více vyčnívá z europarlamentní frakce liberálů ALDE, se ale po volbách může ocitnout v politické izolaci, nebo snad ještě hůře, v jednom pytli s Orbánem.

Vedle toho, že demonstrace kazí Babišovo PR, tedy samu podstatu jeho politiky, také občanské organizace narovnávají obraz naší země ve světě. Chvilky a před nimi iniciativa Proč? Proto! se zasloužily o to, že vypadáme jako příznivci oligarchy s obviněním, že krade evropské peníze, zas o něco méně. Kéž by se to podařilo úplně.

Důležité na demonstracích je však také sbližování. A to jak mezi protestujícími, případně jejich aktivistickými platformami, tak v tomto případě i parlamentní opozice. Zvláštním úkazem na poslední akci Chvilek se stala přítomnost Petra Dolínka z vládní ČSSD. Obecně je však příznivou zprávou, že se organizátoři snaží k sobě vtáhnout i sociální demokraty.

K personálnímu obsazení můžeme mít výhrady, ale těch se sejde i k dalším řečníkům z politických stran hodně. Vztah straníků ČSSD k proti-babišovským protestům může být nicméně velice zajímavou kartou. Ve vládě s ním sice jsou, ale nezapomínejme, že dvě pětiny z nich s tím dle vnitrostranického referenda nesouhlasily. Prostor pro kritické hlasy tu tudíž je, a pokud se ho nějaký sociální demokrat zhostí skutečně oponentně k vládě a vládnímu angažmá ČSSD, třeba se nedočká pískotu jako debutující Dolínek.

Větší účast levice, ať už té stranické, či nestranické, by navíc demonstracím mohl dát trochu jiný spin, čímž by se účast levicově orientovaných lidí mohla nabalovat. To by mohlo přimět ty, kteří mají výhrady k Babišovi, ale zároveň jim drásají uši projevy Kalouska či Němcové, aby tentokrát dorazili, kdyby zazněl i jejich hlas kritizující velkopodnikatele Babiše. Ve výsledku to zní jako možnost podnětného občanského dialogu. Ale zpátky na zem.

Nakonec uznejme, že požadovat demisi Babišovy vlády se zdá být velkým soustem i pro občanskou iniciativu, která je schopna zorganizovat přes 20 tisíc lidí na Staroměstské náměstí a řadu dalších demonstrací uspořádat souběžně v desítkách dalších měst. To ale neznamená, že by spolek Milion chvilek pro demokracii nebyl úspěšný. Za svou občanskou aktivitu si určitě zaslouží naše uznání.