Všechny demonstrace jsou buď málo levicové, nebo moc. Tak by se dal shrnout výsledek debaty odehrávající se na poli levice od té liberální až po tu radikální. Projevy na jedné straně až příliš připomínají dikci topkařů, na druhé straně rudé vlajky až příliš připomínají… rudé vlajky.

Levici se přitom na aktivistické úrovni nedaří zaujmout v rámci kritiky vlády silnou pozici a obecně na své protestní akce přilákat reprezentativní počet účastníků. Ohledně Andreje Babiše tak ponejvíce zaznívá výhrada, že byl členem StB, a apeluje se na „slušnost“, zatímco kritika jeho působení v současném uspořádání zůstává v jejím stínu.

Celé Staroměstské náměstí v Praze, nebo aspoň třetinu Václavského, dokážou zaplnit jiní. Mnohdy za přítomnosti Miroslava Kalouska, pokřiků „Mirka na Hrad“ (myšlena Miroslava Němcová) nebo herečky Báry Štěpánové, která si ráda zaskanduje: „Kdo volí Babiše, není Čech“. Že by levice v brzké době zopakovala svou úspěšnou protivládní demonstraci z roku 2012, kdy se jí pod vedením odborářů podařilo na Václavském náměstí shromáždit kolem stovky tisíc demonstrujících, se nyní nezdá příliš reálné.

Snad to není viděno jen pragocentrickým pohledem, ale zdá se, že nejpočetnější protestní akci s levicově vyznívajícím obsahem dokážou v současnosti zorganizovat lidé z prostředí legendárního hudebního klubu Cross pod záštitou známé koreanistky Niny Špitálníkové. Minulý rok obnovili tradici takzvaného DIY karnevalu. Ten je takovým jednodenním festivalem alternativní kultury, nekonvenčního způsobu života a také podhoubím (post)anarchistické a (post)autonomní scény.

Průvod Prahou za zvuku desítek soundsystémů v minulém roce hájil právo na město, právo na bydlení i Kliniku, zatímco se nelichotivě vyjadřoval k rasismu, neoliberalismu a lásce ke zbrani. Na akci organizátoři a organizátorky přilákali tisíce lidí, kteří vytvořili několikakilometrové procesí táhnoucí se z jednoho zaplněného nábřeží přes most na druhé. Znovu po roce, v září, se freeteknařský průvod opakoval. Tentokrát na téma feminismu a ženských práv.

Rovněž v maskách proběhl 17. listopadu již posedmé protestní satirický průvod s nenápadným názvem Sametové posvícení. Za ním se skrývá progresivní spojenectví občanských aktivistů a žáků základních či středních škol. Ti všichni po skupinách vyrábějí tematické a originální masky a několikametrové rekvizity. Snad nejvíce z nich se vyjímala obří papírová Barbie, jejímž prostřednictvím gymnazisté sdělovali, že opovrhují všudypřítomným ideálem krásy, který převážně ženám vnucují kupříkladu sociální média.

„Lidé bez domova jsou zahrnováni různými dary, službami, oblečením, jídlem, ale to základní se jim nedostává — a to je bydlení,“ prohlašují zas členové Komunitního centra Žitná 35, zatímco nad sebou nesou obrovskou postel. V roztodivných oblečcích z různých plastů upozorňují desítky žáků na přemíru právě této hmoty a sekunduje jim v tom organizace Greenpeace. Z mikrofonu je mezitím slyšet zvolání ke zrušení aut i prezidenta.

Stejný den řečnil na náměstí Republiky také Václav Klaus senior v gumové masce a rozdával přihlížejícím kuponové knížky u příležitosti zahájení demonstrace SocSolu. Kousek odtud o pár týdnů dříve zas Kolektiv 115 vytvořil obývák na jinak rušné Celetné ulici, čímž ji zcela na několik desítek minut zabarikádoval. Četla se poezie, hrály se šachy, ale hlavně se upozorňovalo na zahlcení hlavního města turismem. Aktivisté v Celetné ulici vše brali s humorem a představení přenášelo satirické Radio Tuleň.

S využitím nadsázky se aktivistické levici daří nějak lépe. Bouřlivá hesla mohou potenciální účastníky odradit, zatímco humor sbližuje a vytváří potenciál pro mnohem širší generační i ideové zapojení a povzbuzuje zájem a pozornost. Tedy právě to, čeho se jí doteď příliš nedostávalo.