Sametová magie proti Babišovi selhává

Petr Bittner

Fenomén Babiš přesahuje imaginaci sametové revoluce, neboť ztělesňuje i její vytěsněné důsledky. Magické rituály listopadové piety jsou na něj krátké.

Letošní demonstrace 17. listopadu sice nesly explicitní protibabišovský apel, ale přitom postrádaly ostří, které mohlo do něčeho skutečně říznout. Možná budeme muset připustit, že fenomén Babiš přesahuje imaginaci oslav sametové revoluce.

Prvním problémem je, že naléhavost demonstrací rozmělňuje všudypřítomná pieta vůči sametovému odkazu. Čím více se mluvilo o „sametu“ a „smíření“, tím více jsme se léta opájeli něžností té naší výjimečné revoluce. Avšak za vysokou cenu: stejně sametová kontinuita vydláždila cestu pro loajální, vychytralé a bezskrupulózní agenty, kteří dovedli spolu s ekonomickou transformací „transformovat“ i svoje kontakty, svůj kapitál a svůj vliv.

Čím více se vzývalo „svobodné podnikání“, tím méně se dodávala společenská odpovědnost, decentralizace monopolů nebo demokratizace výrobních prostředků, coby nezbytné korektivy. A tím spíš mohl člověk typu Andreje Babiše pokračovat ve výstavbě svého impéria, jako by žádná revoluce neproběhla, ba ještě snáze. 

Dnešní pravici na něm nejvíce vadí, že byl estébák. Dnešní levici zase nejvíce vadí, že pravici nejvíce vadí, že byl estébák. Babišova hrozba přitom obě perspektivy překračuje, neboť vnucuje nepříjemnou otázku: Jak radikální předěl listopad vlastně byl, když Babiš své estébáctví úspěšně uplatnil před ním i po něm? Jenže kdo by si takovou otázku chtěl klást zrovna 17. listopadu, v den kladení věnců, Krylových písní a svobodných projevů o svobodě?

17. listopad tak už léta provází jakýsi kmenový rituál, během nějž si vzpomínající přehrávají mimikry sametové revoluce, ve snaze vyzvat Velkého druhého, aby zahnal vše zlé, stejně jako zahnal před třiceti lety — při stejných gestech, symbolech a zpěvech — komunismus. Jenže nová božstva jsou již vůči archaickým modlitbám pro Martu hluchá. Listopad a Babiš jsou dva různé světy.

Fenomén Babiš od svého zrodu přesahuje imaginaci sametové revoluce, neboť je návratem jejích vytěsněných důsledků — tedy okolností, za nichž se estébák Babiš převlékl v Babiše oligarchu. Nenávidět Babiše estébáka je pro společnost, uvězněnou v sametové dichotomii dobra a zla, nesrovnatelně snazší než vůbec připustit, že svobodná doba přinesla i poměry jako dělané pro lidi typu Andreje Babiše.

Kdyby Babiš nebyl estébák, museli by si to na něj listopadoví demonstranti vymyslet. Foto Facebook

Demonstranti se dnes znovu staví na pomyslnou stráž do role svobodného lidu. A přáli by si, aby se i dnes jako před třemi dekádami stal svobodný lid znovu nositelem vytoužených demokratických změn, aby jeho magická moc bez nutnosti radikálnějších reforem sesadila nového tyrana z trůnu.

Jenže oproti sametové revoluci dnes do jejich plánů neustále hází vidle odvrácená strana tohoto lidu — ta, která sveřepě volí Babiše, Zemana, Okamuru a další zlosyny v demokratických volbách. I toto je konec konců trauma, které sametová revoluce vytěsnila: pevnou půdu pod nohama reálného socialismu netvořily aparáty totalitní síly a manipulace, ale především každodenní praktická loajalita velké části společnosti.

Sametový étos, mumifikovaný po tři dekády k volnému užití v nezměněné podobě na dalších a dalších listopadových demonstracích, rozděluje společnost na ty, kteří sami sebe vnímají jako ochránce demokracie, a na ty, kteří podle nich chtějí demokracii škodit.

Řečníci pak ke každému táboru vysílají nevědomě jiný vzkaz, jak letos ilustroval listopadový studentský lídr Igor Chaun v Brně. „Byl sice zvolen demokraticky, ale jen díky manipulaci,“ vysvětlil nejprve triumf Andreje Babiše tváří v tvář klíčovému demokratickému mechanismu vzývanému sametovou revolucí — svobodným volbám. „Budou vám tvrdit, že jste zmanipulovaní. Nenechte si to namluvit!“ dodal hned vzápětí, aniž by on nebo publikum zaznamenali zjevný rozpor.

Chceme-li Babiše skutečně zasáhnout, musíme zasáhnout i systém, z něhož vzešel. Buďto proti němu musíme demonstrovat bez sametu, anebo listopadový odkaz zásadně revidovat. Pokud neučiníme nic z toho, budeme za rok na náměstích sledovat stejnou marnost.

    Diskuse (49 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 19, 2018 v 11.36
    Jeden Babiš a sto hlav hydry
    U příležitosti oslav listopadového převratu prohlásil T. Okamura do televizní kamery, že největším výdobytkem toho dějinného aktu je to, že dnes každý svobodně může vyjádřit svůj názor.

    Ano, je to skutečně holý fakt: v tomto polistopadovém převratu mohou naprosto "svobodně" své deformované názory vyslovovat, mohou jed své nenávisti naprosto volně šířit všichni demagogové, xenofobové a rasisté právě typu Okamury.

    Předlistopadový režim se od toho polistopadového lišil především tím, že tehdy se veškerá lidská ničemnost zdála být koncentrována do jednoho jediného centra, mocenského i ideologického. Tehdy se mohlo ještě zdát, že celá společnost je roztržena jenom na tyto dva nesmiřitelné protipóly: zlovolná a antihumánní moc na straně jedné, a ryzí a svobodomyslný lid na straně druhé.

    Ukázalo se pak - po mnohých bolestných zkušenostech - že toto jednoduché rozdělení bylo pouhou iluzí. Že jakmile vypukne "svoboda" (pokud je tímto slovem míněn liberalistický režim naprosté volnosti individua, nekorigovaný žádným relevantním pocitem či principem mravní odpovědnosti) - tak že poté se napovrch vyhrne, či až přímo vytryskne všechen hnus, všechna zloba, všechna nenávist až do té doby ukrývaná v onom "lidu".

    Takže namísto jednoho centra vší koncentrované špatnosti a zloby tu najednou máme hydru se stovkou hlav, které dorůstají znovu a znovu. A je z tohoto pohledu skutečně naprosto naivním počinem chtít svrhnout j e d n o h o jediného politika, useknout jednu jedinou hlavu, a doufat že už jenom tím dojde k finální nápravě všech věcí obecných.

    Petr Bittner má naprostou pravdu: postrádá jakéhokoliv skutečného smyslu u příležitosti Listopadu demonstrovat proti Babišovi, a přitom nechat netknutý celý ten systém, který Babiše (a celou řadu jemu podobných) zrodil, a neustále nadále rodí. Pokud se nenajde odvaha změnit od samotného základu celé tento mechanismus trvalé reprodukce jak institucionální, tak i ryze lidské špatnosti, pak budou celé ty oslavy listopadového převratu (i s jeho antibabišovským impulsem) jenom neustále znovu opakovaným kýčem.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 21, 2018 v 8.50
    Pane Bittnere a pane Poláčku, má to snad být výzva k občanské válce nebo ke zrušení demokracie?
    "... do jejich plánů neustále hází vidle odvrácená strana tohoto lidu – ta, která sveřepě volí zlosyny v demokratických volbách."

    "Pokud se nenajde odvaha změnit od samotného základu celý tento mechanismus trvalé reprodukce špatnosti..."

    "... musíme zasáhnout i systém... Buďto proti němu musíme demonstrovat bez sametu, anebo listopadový odkaz zásadně revidovat."

    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 21, 2018 v 9.5
    Demokratický systém už nabouráván je.
    Totalitními ideologiemi zleva i zprava.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 21, 2018 v 11.58
    Otázka totality
    Pane Nusharte, pochopte už jednou: k a ž d ý společensko-ekonomický systém je automaticky "totální" - to jest, každého jednotlivého svého člena (občana, člověka) nevyhnutelně vtahuje do z c e l a s p e c i f i c k é h o komplexu určitého typu ekonomických, sociálních, politických a hodnotových vztahů.

    Tu "totalitu" tedy není zapotřebí si nějak vymýšlet; ta je tady vždycky.

    A to jediné o co se jedná: budeme před touto skutečností stále strkat hlavu do písku, anebo ji konečně pochopíme - a z tohoto pochopení vyvodíme důsledky.

    Tedy ty důsledky, že pokud je něco shnilého ve státě dánském (a vše hovoří pro to že i v současném státě českém velmi mnoho shnilého jest) - pak je zapotřebí ten Augiášův chlév vymést od základu, a ne jenom znovu a znovu dělat jakousi personální rošádu uvnitř množiny toho dobytka, který tento hnůj neustále produkuje.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 21, 2018 v 12.1
    Právě v tom spočívá nekonečná naivita všech - povrchních - demokratů: že stále ještě dokáží věřit tomu, že naprosto postačí jenom jednoho - dejme tomu býka - vyměnit za jiného, a že už jenom touto personální změnou jednou provždy ustane produkce dalšího hnoje.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    November 21, 2018 v 16.20
    Demokratický systém už nabouráván je.. ano pane Nusharte
    a to těmi, kteří pojímají pluralitní režim jako příležitost k destrukci demokratické ústavy. A to vyprazdňováním pojmů populistickou manipulací s jejich obsahem.
    Z parlamentu se tak stává kolozubá žvanírna a z liberální demokracie třeba lidová demokracie......když ne něco ještě horšího.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    November 21, 2018 v 16.29
    Jako mělce podpovrchní demokrat pane Poláčku,
    bych se dnes spokojil s býkem skotu lehčí váhy, mírné povahy a ušlechtilé vizáže.
    Ani by nemusel pojídat konvalinky...bych dodal.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 21, 2018 v 18.27
    Mě by především zajímalo,
    co se při té záchraně demokracie stane s tou "odvrácenou stranou tohoto lidu, která sveřepě volí zlosyny".
    Jiří Kubička, psycholog
    November 21, 2018 v 19.12
    "Celý lidský pokolení mohlo by být spokojený, kdyby bylo to, co není a nebylo to, co je"
    Tak by se myslím dal shrnout postoj,vyjádřený v Bitnerově článku, jehož obsah recykluje již řadu let podobně jako se bezvýsledně opakují demonstrace proti Zemanovi a Babišovi.

    Liberálové možná nemají dostatečnou odpověď na Babiše, levice nemá žádnou. Když nemáte kozu, můžete se aspoň těšit na to, že sousedovi chcípne a došlo na vaše slova.

    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 22, 2018 v 11.44
    Pane Kubičko, všechny velké věci v dějinách vznikly vlastně jenom právě z toho, že se - někteří - lidé stále znovu a znovu pokoušeli o nemožné. Že stále znovu a znovu "recyklovali" myšlenku, ideu, pro kterou mělo pochopení jenom několik jedinců.

    Jenže, pak se - někdy - stalo, že "čas oponou trhnul", a co bylo ještě včera záležitostí jenom několika "pomatených" jedinců, to je najednou vůdčí ideou celé nové doby.
    + Další komentáře