Rozdělený 17. listopad spojil k večeru boj o Židovské město
Saša UhlováReportérka DR Saša Uhlová byla 17. listopadu na několika demonstracích. Své zážitky shrnuje v reportáži, která obsahuje také fotogalerii.
Naštěstí nemrzne, ale Praha je smutná a šedivá. Vybíhám před desátou ráno z domova na sraz s kolegy na Hlavní nádraží. Tam začíná demonstrace Nacionalismus není alternativa, kterou pořádá Iniciativa Ne Rasismu! Chceme se domluvit, kde kdo přes den budeme, abychom mohli vytvářet online.
Na akci se sešlo víc než čtyři sta lidí. Vím, že den bude dlouhý a práce náročná, příjemná atmosféra před Hlavákem mě nabíjí energií. Na demonstraci přišli různí lidé, převážně mladí, ale nejen. První projev má skupina žen z Feministického bloku.
„Feminismus, tak, jak ho chápeme, chce hájit práva všech lidí, zejména těch znevýhodněných. Solidarizujeme se se všemi skupinami bez ohledu na příslušnost k národu, rase, etnicitě, sociální třídě, genderu, sexuální orientaci či náboženství,“ zaznívá v projevu. Projev končí provoláním, že revoluce musí být feministická, protože jinak nebude vůbec.
Dav lidí se posléze dává na pochod. Ve chvíli, kdy přicházejí k Lidovému domu, aby na něj metali papírové koule za rasistické, xenofobní, sexistické a homofobní výroky představitelů ČSSD, odcházím, své kolegy tu nechávám, připadl mi úkol jít na demonstraci „Za pět minut dvanáct“, kterou pořádá Blok proti islamizaci.
Elity nás rozdělily
Na Palachově náměstí je lidí o něco méně, odhaduji tak sto padesát, maximálně dvě stě. Když přicházím, mluví Jana Bobošíková. Zdůrazňuje, že svoboda platí pro každého, že není výsadou elit, aktivistů, neziskových organizací a studentů. „Není tedy výsadou pražské kavárny, ale patří i české hospodě,“ říká Bobošíková, za což si vyslouží potlesk, a pokračuje: „Zdrojem demokratické moci není úzká skupina intelektuálů. Zdrojem moci je každý občan. Hlas pražského sociologa má ve skutečné demokracii stejnou sílu jako hlas dělníka z nejmenší vesnice“.
Vysvětluje, že práva menšin nejsou nadřazena právům většiny. „Práva menšin musíme chránit, ale nesmíme připustit, aby menšiny většině diktovaly. Naslouchat vůli většiny není xenofobie ani extrémismus,“ tvrdí Bobošíková. Zmiňuje také schopnost věcně diskutovat, která je znakem opravdových demokratů. Tuto schopnost podle ní nemají současné elity, které „samy sebe považují za pupek světa a za nositele jediného správného názoru“.
Po ní následuje celá řada projevů. Mluví mladá žena z Teplic o tom, že není pravda, že by tu žádní běženci nebyli: „V Teplicích jsou, jezdí autobusem, bydlí na sídlištích, to nejsou turisté, ti lidé tam bydlí,“ říká.
Po ní mluví poslankyně za Úsvit Olga Havlová. Ta je smutná z toho, že je po Praze pětatřicet různých demonstrací, že se lidé nedokáží spojit. Má pro to i své vysvětlení: „Elity nás rozdělily!“
O bezpečnosti hovoří vojáci v záloze. Mezinárodní rozměr představuje muž z Bulharska, který tvrdí, že není důležité, že jsme Bulhaři, Češi, nebo Slováci. Jsme totiž bratři a sestry a máme společný problém, a tím je ochrana Evropy před uprchlíky.
V závěru mluví Jana Volfová. Přítomné muže chválí za účast. Proti elitám bojují podle ní ženy a rozumní muži. Nezapomíná ani na neziskovky, které podle ní berou od státu na uprchlíky čtrnáct miliard korun ročně.
Nějakou chvíli zaznívá z protější budovy UMPRUM hudba. Studenti tam vyvěsili plakát se sluníčkem a druhý se srdíčkem, ve kterém je slovo islám. Hudbou se snaží demonstraci narušit. Volfová to komentuje tak, že jsou nevychovaní a nedokáží naslouchat jiným názorům.
"Nejsilnějším argumentem proti demokracii je desetiminutový rozhovor s mužem z ulice", řekl Churchill. Toto je dokonalým dokladem hluboké pravdivosti jeho konstatování.
Myslím si, že nevadí Zeman jako takový, byť je možné ho samozřejmě věcně kritizovat. Proč ale zrovna 17. 11. či 28. 10., to je opravdu záhadou. Zeman je zástupným symbolem. Vadí jim to, že lidé volili jinak, než si určitá skupina lidí přála. A to je ten pravý důvod. Smyslem hanlivých urážek je otřást důvěryhodností těch, kteří se odlišují svým názorem od těch „osvícených“ se svým bytostným přesvědčením a vírou, že právě oni jsou na té straně pravdy a dobra a musí jí prosazovat. Proto urážlivé nálepky či nově příměry zahalené do závoje vznešených slov intelektuálů typu Halíka, jako „volili jej (Trumpa, Zemana), protože rezonuje s emocemi na samém dně jejich duše“. /Literární noviny 22.10.2016-Jiří Bátěk
Velmi výstižné! Vzlášť pasáž o absenci zdravého rozumu. Už jen pokus o jakési pouliční boje v demokratické společnosti je toho symptomem. A snaha dát napamětnou těm, kteří nevolili dle přání elit, z toho čouhá jak sláma z bot.
Jen tak dál. Holland a jeho parta svou politikou staví na trůn Le Penovou, koho postaví u nás ti naši "aktivisté"? Jakému protipólu nabíjejí děla? Nejen matiku, jako maturitní předmět, ale i fyziku. Aby věděli, že jejich akce vyvolávají reakci. Ach jo!
Pýcha samozvaných elit je to, co je činí zbytku občanstva odpudivými. A je i důkazem jejich neelitnosti. Neboť jak praví jednoroční dobrovolník Marek " všechny stromy nerostou do nebe. Pýcha předchází pád. Všechna sláva polní tráva. Člověk chtěl být gigantem, a je hovno...."