28. říjen? Důstojně a vkusně, prosím
Lukáš JelínekPoslední dva prezidenti obnovili tradicii dvorních šašků a také letošní oslava 28. října se mění v soukromou bitvu. Přitom 28. říjen si zaslouží opravdu důstojnou oslavu. Nejlépe bez celebrit a kašpařin.
Nebudu se přetvařovat. Nemám rád ceremonie. Vím, že slavnostní vyznamenávání, kladení věnců nebo novoroční projevy patří k rituálům, jimiž si připomínáme a svým způsobem i opakovaně obnovujeme naši státnost. Přesto na mne celá řada těchto kroků působí až monarchisticky. A já holt jsem republikán až do morku kosti.
Za mnohé může Pražský hrad, sídlo českých králů. Kdyby prezident sídlil v podhradí, třeba jako jeho mnohem civilnější a racionálnější slovenský kolega, možná by ze všeho kapal ten patos méně.
Už za Václava Havla mi cukaly koutky úst. Stačilo pohlédnout na Hradní stráž oblečenou do uniforem podle návrhu jinak skvělého výtvarníka Theodora Pištěka. Chlapci jako z pohádky. Jenže u Havla bylo vždy cítit, že jde o dramatika, který situace inscenuje jako na prknech, která znamenají svět. Vedle dramatických pomlk nechyběla ani lehká sebeironie.
Když ale došlo na řády a medaile, putovaly do rukou nezpochybnitelných morálních autorit, předních osobností různých oborů i lidí z Havlova nejbližšího okruhu. Štěstím bylo, že tento okruh byl kromobyčejně úctyhodný.
Za Václava Klause už člověk hůře rozlišoval, kdo je vyznamenaný a kdo amnestovaný. Klausův salon byl dost specifický a v lecčems neprůhledný. Druhý český prezident navíc bral sebe i svá rozhodnutí smrtelně vážně. Obzvlášť to zabolelo, když se rozhodl nejmenovat soudce nebo když nepodepisoval zákony, které mu nešly pod fousy.
Přesto se zasloužil o naši pseudomonarchistickou republiku rehabilitací role dvorního šaška. Pokrok však nezastavíš. Jak na Facebooku podotknul Daniel M. Žák, české přísloví „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř" skvěle vystihuje situaci, kdy na Hradě Petra Hájka s Ladislavem Jaklem vystřídalo duo Jiří Ovčáček — Jindřich Forejt.
I když zapomenuta by neměla být ani hvězda Osvětiman, Vratislav Mynář. Ostatně poté, co Strana práv občanů projela volby na Zlínsku či Pardubicku, tedy ve svých dosud nejsilnějších regionech, budou mít teď pánové Mynář, Nejedlý a spol. více času na „kultivování“ české politiky a společnosti z hradních výšin.
Vedení soukromých bitev
Zatím dělají, co mohou, a média jim ochotně přihrávají. Nastavují například mluvčímu mikrofon v domnění, že skrze něj promlouvá duch svatý — či aspoň prezidentský. Jiří Ovčáček zvyšuje sledovanost, takže se stal vítanou celebritou. Nedejbože, aby se se začal vyjadřovat slušně či korektně, to by byl konec bulváru i seriózního zpravodajství.
Zemanův tým zatím dokázal vykopat válečnou sekeru s akademiky, rektory, historiky, environmentálními aktivisty či neposlušnými sociálními demokraty. Zadobře zato je s celebritami od Daniela Hůlky přes Františka Ringo Čecha a Filipa Renče až po Františka Čubu. Pamětník holocaustu Jiří Brady vlastně nemá čeho litovat, že předběžně avizované ocenění nakonec nedostane. Přicházejí jiná, ze solidnějších rukou.
Že se pan Brady, o němž donedávna věděli skoro jen historici, stal symbolem protizemanovské bouře, nevadí — když to nevadí jemu samotnému. Tak už to u nás chodí, že si potřebujeme skoro každý 28. říjen, 17. listopad a 1. leden připepřit nějakým alotriem.
Soudnost schází Zemanovi, ale i jeho mnoha rozvášněným protivníkům. Ohradit se proti prezidentově mstivosti a zlomyslnosti jsme měli už dávno, ne až teď. Smutnější je, že s ním v jednom pytli v očích řady občanů skončili i další tři nejvyšší ústavní činitelé, kteří minulý týden podepsali krátkozraké prohlášení loajality k Pekingu. Možná i proto nyní premiér Sobotka kmitá, aby všichni věděli, že Bradymu dává přednost před Zemanem.
Vyčítat těm, co dostanou metál od prezidenta Zemana, že něco takového připustili a Hradu se nevyhnuli obrovským obloukem, je však stejně křupanské jako chování zdejší hlavy státu. Rozumím Janu Kačerovi, když připomíná, že 28. říjen je svátek státu a že i státní vyznamenání si zaslouží důstojnost.
Možná by jí ale bylo více, kdyby o jejich udělení nerozhodoval jen prezident. Dnes navrhuje Sněmovna, Senát, vláda a prezident, ovšem jen on nakonec krátce před ceremoniálem rozhodne, komu ocenění dá a komu ne. Kontrasignující premiér je páté kolo u vozu. Nebylo by lepší chtít, aby se definitivní seznam zrodil mezi vícero ústavními činiteli, pokud možno bez poradního hlasu velké Číny?
I když ze všeho nejlepší by bylo zkusit se bez prezidentského úřadu obejít. Úplně a ve všem. V parlamentní demokracii stejně hraje prim vláda. Bez prezidenta by se množství ostud rapidně zredukovalo.
A 28. říjen? Ten si zaslouží opravdu důstojnou oslavu. Nejlépe bez celebrit a kašpařin. V každém druhém městě máme sochu Tomáše G. Masaryka a skoro v každém pomníček těm, co padli v první či druhé světové válce, v boji za samostatné, svobodné Československo.
Nemůžu si pomoci, ve společnosti těchto nefalšovaných, byť skoro neznámých hrdinů si umím představit podstatně vkusnější státní svátek než s těmi, co stát a svoji pozici v něm zneužívají jen k vedení soukromých bitev.
Jak jinak si tuto "státnost" připomenout než touto klientelisticko-mediální fraškou? Myslím, že by se od plic zasmál i dramatik Václav Havel, budiž mu půda Českého království lehká.
Možné dodat ještě to, že obyvatelé Zemí Koruny české, dosud formálně nezrušených, 28. října 1918 oslavovali konec války a nebylo ani potuchy o tom, jaké státní zřízení bude mít český stát. Ve všeobecných, přímých a tajných volbách zvolených zemských sněmů se nikdo neptal. Vskutku důvod pro vznik svátku demokracie pro naši i příští generace! Sliby Beneše a Masaryka na mírových konferencích o středoevropském Švýcarsku a široké autonomii pro všechny země a národnostní menšiny nebyly dodrženy. Vlastně jen autonomie pro Slovensko s německými tanky v zádech (1938) a federace pro Slovensko v zádech s tanky sovětskými (1968).
Mimochodem Rakousko mělo státní svátek včera, 26. 10. Přitom v jeho případě může být zvolené datum předmětem většího podivu a pochyb než v případě Česka. Zajisté, dá se uvažovat o tom, že po 28. říjnu 1918 mohlo být vytvořeno Československé království na způsob Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Kdo by však byl panovníkem (z milosti jeho národů?). Předpokládám, že by Masaryk odmítl. Což třeba Karel Kramář? Máme dnes zato, že TGM měl více čelit obnovování monarchistických atributů úřadu prezidenta. Kdyby se věci vyvíjely jinak, měli bychom anachronických atributů království a nacionalismu "v krvi" nejspíš ještě víc než máme.
Ještě jednou mimochodem. Pavel Rychetský dnes v rozhovoru uvedl, že ústavní soudy mělo Československo a Rakousko jako první na světě. Snad tedy přinesly ony pozdně říjnové dny do střední Evropy také něco pozitivního...
Např. 1. ministerstvo zdravotnictví na světě založil u nás (v předlitavském Rakousku) císař a král Karel I. na popud rodáka z moravské Jihlavy, sociálního demokrata prof. Tandlera.
Stejně tak myšlenku ústavních soudů, poprvé zakotvených v ústavách rakouské a československé z roku 1920 inspiroval právní vědec Hans Kelsen, z pražské německé židovské rodiny původem z Haliče (=rakouské, dnes jižní Polsko), který vystudoval ve Vídni. Takže ústavní soudy jsou pohrobky rakousko-uherského soustátí, nikoli dětmi revolučně vzniklé a nacionalisticky laděné nové republiky. Smutné je, že to Pavel Rychetský musí vědět, ale to už je historii lakující tradice české politiky.
Rakousko bylo právním státem a krásným ilustrujícím důkazem je, že rakouští celníci pustili soudně stíhaného Masaryka v roce 1914 přes hranice do Itálie prostě proto, že měl platný pas... Nehledě na všeobecné rovné a tajné volby a konstituční monarchii, jejíž konstituce z roku 1867 (s úpravou z roku 1873) byla velmi moderní a nadčasová hrdě srovnatelná s ústavou USA.
K panu Horákovi dodávám, že žádný z nástupnických států, který se vůči Rakousko-Uhersku vymezil, se neudržel - Československo, Jugoslávie a v podstatě i meziválečné Polsko.
V úvahách o tom, zda jít nebo nejít dnes na Hrad se objevuje tvrzení, že je potřeba rozlišovat mezi osobou prezidenta a majestátem jeho úřadu.
To se podobá někdejší tézi o dvojím těle krále. jedno je tělo krále, který má lidské slabosti a třeba i vládne špatně, druhé tělo je věčné tělo krále z boží milosti. V monarchistických dobách to mělo svůj smysl, protože alternativou vlády legitimního panovníka nebyla lepší vláda, ale občanská válka a chaos.
Český stát by se nezhroutil i kdyby na obřad udělování státních vyznamenání nepřišel z pozvaných vůbec nikdo. Ta ceremonie není pro fungování státu nijak zvlášť důležitá. Obešli bychom se bez ní.
Miloš Zeman mohl svůj úřad pojmout tak, že by účast na vyznamenávání neznamenala politickou podporu jeho osoby, ale neudělal to. Nikdo jiný to za něj udělat nemůže, ani předseda Ústavního soudu ani Jan Kačer, přestože jejich postoj je velmi důstojný.
A dodává:
Postava Trumpa je exces vulgárního zneužívání našich nejhorších rasistických a sexistických předsudků a bezmezného šovinismu v takovém rozsahu, že se od něj následně houfně odvrací i skalní republikáni.
Následkem je široké vzepětí všech ochránců demokratických hodnot - solidarita všech slušných, kteří podpoří politický program demokratů.
A tím je Hillary-konsenz, který zní:
Slibuji splnit veškeré kulturní požadavky, když bude umožněno zachovat jedno podstatné - a to nerušenou funkci globálního kapitálu.
Takže usdemokraté nemohou i nemusí po volbách usilovat o nutné přehodnocení postoje k narůstajícím defektům globálkapitalismu.
Pravým nebezpečím není jeden nekvalitní extrémně vulgární padouch...............by A.H. dodal.
T o už jsem věděl, že se některé knihy do školy nenosí a o některých spisovatelích se v ní nemluví. Proč ale v pohádkové knize? Přece ani bolševik nemůže být tak pitomej ...
Možná nebyl a bál se tý pohádky právem. Třeba by ta společnost, ve které by se nezbořil stát, kdyby se na Hradě žádná vyznamenání neudělovala, ale právě proto bychom ten ceremoniál brali jako takovou milou občanskou oslavu, byla opravdu o něco šťastnější.
Svého času se na Kroměřížsku, na vrcholu Chřibů, snažila známá likérka udržet slavení 28. října tím, že každému s československou vlajkou nahoře dá kalíšek kořalky zdarma. Lidé si z toho vytvořili tradici, i když se dnes podává jen lahodný přírodní čaj. Nicméně s vlajkou tam zahlédnete málokoho a těžko říct, zda lidé tam jdou při příležitosti svátku sv. Rostislava, Dnu reformace nebo Dušiček, původního svátku starých Keltů. Spíše je to pochod symbolizující konec světlého období a začátek období temného - zimy tak, jak to slavili naši keltští předkové.
Český národ letos důstojně uctil výročí římského císaře Karla IV. (českého krále Karla I.) a devadesátiny britské královny Alžběty II. Jaké to krásné republikánské tradice! Nejen tento kontext by měl přimět zrušení státního svátku 28. října a kdo chce, může si připomenout vznik republiky na narozeniny TGM 7. března.
Posledni prohlaseni ministra Zaoralka dokazuje "lehkou zakrivenost " charakteru p. Hermana. No zitra se to patrne teprve rozjede.
https://www.novinky.cz/domaci/419041-zaoralek-herman-nedodrzel-slovo-pripadal-jsem-si-jako-kaspar.html
Mně u pana Hermana k potvrzení jeho charakteru zcela postačí účast na sjezdu našich krajanů a bývalých spoluobčanů, kteří měli o něco silnější svůj jazyk němčinu než češtinu (někdy o velice málo).
Vyšly nyní ovšem najevo další skutečnosti, které vrhají velmi nepříznivé světlo také na ministra zahraničí a další členy kabinetu, včetně premiéra. Bylo dosud předpokládáno (a konstatováno), že "prohlášení čtyř" nebylo na místě a že bylo patolízalstvím. Skutečnost je však ještě podstatně horší, prohlášení totiž zjevně bylo již jen celkem logickým, ba nutným důsledkem neveřejného závazku, jenž byl za ČR vůči Číně učiněn. Ukazuje se tedy, že to nebyl jen prezident Zeman, kdo zajišťoval republice nového dominantního partnera a spojence, nýbrž že získal pro tuto svou představu, nevím jakou svou vstřícností, další čelné představitele státu.
Nyní se potřebujeme dostat z nasazeného chomoutu ven!
Presto, ze mne nejaky okresni filozof urazi, omlouvam se mu i jinym, pokud jsem se vyjadril ponekud nesrozumitelne. Chtel jsem jen poukazat, ze o Bradym donedavna nikdo neslysel a ze byl patrne svym ponekud bezcharakternim strycem zneuzit.
Velmi kvalitni clanek k tematu, narozdil od tech cajicku tady.
http://news.e-republika.cz/article3750-Horacek-for-president
Ja si tohohle pocinu sice take vazim, ale za potvrzeni charakteru jej neovazuji. Mame prilis malo informaci s kym se tam pan Herman bratri. Vy sam jiste dobre vite, ze svaz neni monolit a deli se minimalne na tri skupiny. Na ty kterym se v cechach rika revansiste, na jakysi umirneny stred a na ty pro ktere je vse uz minulost. Co v soucasnosti prevazuje a jak funguji "mladi"vyhnanci nevim.
Mimochodem, politicka odvaha je momentalne lacina, gilotina nehrozi.
Samu politickou a morální neudržitelnost prezidentova postupu toto však nemění! Proto také prezident ("Hrad") "zatlouhá a zatlouká". (A svědci mají diskrétní uši.)
Nejvýmluvnější na celé kauze je mlčení prezidenta Zemana - aby nemusel lhát a vymýšlet si jako jeho mluvčáček a protokolář, tak mlčí. V tomto případě platí: mlčení znamená souhlas.
Dnes večer jsem ovšem dostal obavy o duševní zdraví pana Zaorálka: srovnání přijetí Dalajlámy s přijetím Henleina. To chce skončit v politice nebo se opravdu spoléhá na čínské peníze? To už nemá žádné poradce typu Jaroslava Šabaty? S touhle čínskou kartou se volby vyhrát nedají. Zvláště když Ćína s námi jedná jako s vazaly a ruší dohodnuté návštěvy. To je odpověď na prohlášení Čtyř. Kdyby nic nepsali, tak by s námi jednali slušněji.
Navíc v roce 1935 Sudetoněmecká strana v čele s K. Henleinem vyhrála volby. Pokud české politické strany nechtěly se SdP sestavit vládu, bylo to legitimní. Přece jen však je legitimní jednat s vítězem voleb, když ne o sestavení vlády, tak si alespoň sednout k diskusnímu stolu, zvláště o závažných otázkách státu.
Stejně jako Václav Klaus pozval po volbách v roce 2010 na Hrad B. Sobotku jako lídra vítězné strany ve volbách.
Více o Henleinovi zde: http://virtually.cz/archiv.php/index.php?art=12835
Cituji z článku:
V pohledu historických faktů položil Henlein v kritické době základy organizace sudetoněmeckého hnutí, které chtělo politickou cestou vybojovat pro německou národnostní skupinu autonomii v ČSR. Česká nacionalistická politika mu ale neumožnila jakékoliv spolupůsobení a nacistické křídlo jeho strany, povzbuzeno neúspěchem jeho autonomistických snah se začalo zmocňovat vedení Sudetoněmecké strany. Teprve v důsledku těchto dvou faktorů se Henlein přivrátil k nacionálnímu socialismu a k Hitlerovi.
Představa o Henleinovi se drolí
V roce 1970 vyšly deníky účastníka povstání proti Hitlerovi a důstojníka Abwehr Helmutha Groscurtha a naznačily, že v tradičním jednorozměrném nazírání na roli Henleina i na Západě cosi nesouhlasí. Z Groscurthových záznamů plyne, že Henlein nijak neusiloval o připojení Sudet k říši, ba obával se Hitlerovy agresivní politiky.
Konrád Henlein večer 6. října 1934 ostře odsoudil fašismus, nacismus, bezbřehý liberalismus, panslavismus, pangermanismus, restauraci Habsburků, zasazoval se za jednotu československého státu a skončil slovy: „...ten, kdo poruší loajalitu ve vztahu k státu, nebo u koho se zjistí, že spolupracuje s cizí organizací proti zájmu státu, bude nemilosrdně vyloučen... je nesmyslné myslet si, že samospráva by znamenala sudetoněmecký parlament či něco jemu podobného”.
A nebo se prostě i nacionální socialista nechá koupit za těch třicet stříbrných.
Každopádně, když se řeší Čína, neřeší se zbraně Saudské Arábii nebo co bude s OKD.
Silně pochybuji pane Horáku, že by se Čína v dohledné době stala českým dominantním partnerem.
Problém je spíš v tom, že z Číny koupíme zboží za zhruba 100x tolik, než jsme schopni tam vyvézt. Strategické partnerství se zřejmě bude snažit tuhle bilanci nějak vyrovnat.
Ale pochybuji, že to k něčemu bude.
Morbicerům, Profantům, Horákům, Šimsům, Kolaříkům a dalším je jedno, že všechny přístroje včetně PC, na kterých ťukají své postřehy, vyrobili vykořisťovaní čínští dělníci, kteří makají 12 hodin denně za 7,5 tis. hrubého.
A není se čemu divit -- proč by jim po tom mělo něco být?
Hlavně se nehrbit...
"Mimochodem Rakousko mělo státní svátek včera, 26. 10. Přitom v jeho případě může být zvolené datum předmětem většího podivu a pochyb než v případě Česka."
Mám pocit, že pan Horák se domnívá, že Rakousko si státním svátkem 26.10 připomíná rok 1918, přitom Rakušané v tento den oslavují rok 1955 a podpis geniální Rakouské státní smlouvy, kdy si Rakousko vybojovalo neutralitu.
V Česku by státní svátek v den odchodu posledního sovětského vojáka byl přiměřenější než připomínat 28. říjen 1918. To klidně můžeme zavést i státní svátek 15. března a oslavovat vznik Protektorátu Čechy a Morava.
(trochu přeháním)
V čem ale za elitou tohoto národa zaostávám nejvíc, je urážení českého ministra zahraničí.
V tom bych se měl rozhodně zlepšit.
Ale nějak se mi nechce...
----------------------------------------------------
Za nějakou hodinu tady na DR vyjde článek T. Tožičky, který snad přece jen trochu ukáže, že za jeho vedení to nebude tak zlé...
To si musím zapamatovat.
Ale s tím Zaorálkem si přece jen dám trochu pohov, chodil jsem k němu na přednášky, to člověka ovlivní, nemyslím si, že je tak špatný.
A opět máte pravdu, není vůbec jasné, proti komu se nelogicky vymezuji.
Už toho nechám.......
Během krátké doby je alé - konfuciánská neokomunisticky neoliberální politika levného domácího pracujícího sem nebo tam.
Nezbývá než začít šetřit na předražený, ponejlépe německý produkt - křesťanská politika levného hostujícího pracujícího sem nebo tam.
Jak se ospravedlnit před svědomím bez hrbení ...bych se zeptal.
Spojení národovectví a socialismu vzniklo v Čechách na sklonku 19. století (NSS), souviselo s národním obrozením a Češi v tomto inspirovali Německé Čechy (DNSAP), Rakouské Němce a potom v Bavorsku nacionální socialisty, kteří založili NSDAP. V Československu tento proud nesklouzl k nacistickému běsnění jako v Německu, ale náznaky tu byli v roce 1945 při odsunu Němců. Beneš byl také český nacionální socialista.
Že je v české levici tradičně výrazný národně socialistický proud potvrdil v 90. letech např. politolog českého původu Ivo Karel Feierabend.
Přece však je pravdou, že vyhlášení samostatnosti bývá oslavováno a bývá státním svátkem. Známým příkladem jsou USA s jejich 4. červencem. Myslím, že si tam své osamostatnění nevyčítají a podobně v Kanadě, Austrálii nebo Indii. Naproti tomu 14. červenec ve Francii je pro mnoho Francouzů, Čechů a dalších cizinců problematičtějším svátkem (nejen pro povahu dobytí Bastily, ale i pro povahu dalších událostí).
Také se lze domnívat, že rakouská neutralita není něčím, co by dnes muselo být nahlíženo jen pozitivně a jako neměnné.
Mimochodem zmíněná Indie se rozpadla ne po dvaceti letech jako Československá republika, ale vlastně ještě než vznikla (a navíc plně z vnitřních důvodů). Dodnes nejsou vztahy Indie a Pákistánu normální, nicméně den nezávislosti je státním svátkem a slaven.
A já vyslovuji dojem, že jde o problémek platný i pro eupravici a levici.
Liší se pouze místním koloritem .......bych dodal.
Jednou větou: zvolení Trumpa americkým prezidentem by bylo strašlivé; ale zvolení Clintonové nebude ničím jiným nežli dalším aktem neustálého a křečovitého cpaní všech imanentních problémů kapitalismu do Pandořiny skříňky. S bláhovou nadějí, že tam zůstanou pod zámkem navěky.
Z tohoto hlediska je tedy zapotřebí chápat Žižeka: že je lepší když se ta Pandořina skříňka otevře a celý ten hnus uvnitř se vyvalí ven, aby lidstvo bylo konečně donuceno ho řešit.
Všichni bychom měli být, natož myslitelé, aspoň jakžtakž koherentní. Jednou pro sebe legitimizovanou myšlenku, že "čím hůře, tím lépe", je samozřejmě logické vztáhnout i na domácí volby a poměry a nakonec ji uplatňovat, "kudy chodím".
Nejen nám se zdá vhodné upozornit na stagnaci nutných reforem us společnosti, kterou v současně nezdravém politickém ovzduší nelze řešit výměnou politické moci.
Upozornění na to co vše může takováto stagnace způsobit není projeven přátelství vůči voličům Trumpa.....ba naopak.
Již jen z toho tohoto lze vyčíst, že obsahem textu je snaha naznačit úskalí které by mohla způsobit domněnka, že lze v případě volby Clintonové spočinout a očekávat její blahodárný vliv na nutné socioekonomické změny.
Rád bych se domníval, že jsem text nepochopil jako Žižekovu výzvu odevzdat hlas člověku, který založil svou kariéru na neurotizaci obyvatelstva.
Že jsem schopen lhaní bych samozřejmě nezalhával.
Ale srdce na dlaň pane Kolaříku, kdo z nás si nelže do vlastní kapsy, i když celý internet nemluví o ničem jiném ....bych dodal.
http://blisty.cz/art/84303.html#sthash.da5lmcZl.dpbs
Duchům prošlého data a vyhánějí čerta ďáblem...pomyslel jsem si.
viz
blisty.cz/art/84303.html#sthash.da5lmcZl.dpbs
Vítězství H. Clintonové by tedy neznamenalo, že svět je (zase, nebo stále) v pořádku, nýbrž, že byla odraženo akutní nebezpečí.
Možná, že by za Clintonové spíše dílčí Obamovy reformy dále nepokročily, ale USA by jim aspoň přivykly. Potřebnou nedokončenou budovu je také někdy třeba připravit na zimu, a ne ji nechat zbourat.
V sázce ovšem nyní není jen sociální vývoj v USA, nás by měly zajímat ještě více pravděpodobné důsledky pro Evropu a svět. Jakou proměnu politických poměrů můžeme čekat u nás, pokud Američané zavelí "Trump!"?