28. říjen? Důstojně a vkusně, prosím

Lukáš Jelínek

Poslední dva prezidenti obnovili tradicii dvorních šašků a také letošní oslava 28. října se mění v soukromou bitvu. Přitom 28. říjen si zaslouží opravdu důstojnou oslavu. Nejlépe bez celebrit a kašpařin.

Nebudu se přetvařovat. Nemám rád ceremonie. Vím, že slavnostní vyznamenávání, kladení věnců nebo novoroční projevy patří k rituálům, jimiž si připomínáme a svým způsobem i opakovaně obnovujeme naši státnost. Přesto na mne celá řada těchto kroků působí až monarchisticky. A já holt jsem republikán až do morku kosti.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Za mnohé může Pražský hrad, sídlo českých králů. Kdyby prezident sídlil v podhradí, třeba jako jeho mnohem civilnější a racionálnější slovenský kolega, možná by ze všeho kapal ten patos méně.

Už za Václava Havla mi cukaly koutky úst. Stačilo pohlédnout na Hradní stráž oblečenou do uniforem podle návrhu jinak skvělého výtvarníka Theodora Pištěka. Chlapci jako z pohádky. Jenže u Havla bylo vždy cítit, že jde o dramatika, který situace inscenuje jako na prknech, která znamenají svět. Vedle dramatických pomlk nechyběla ani lehká sebeironie.

Když ale došlo na řády a medaile, putovaly do rukou nezpochybnitelných morálních autorit, předních osobností různých oborů i lidí z Havlova nejbližšího okruhu. Štěstím bylo, že tento okruh byl kromobyčejně úctyhodný.

Za Václava Klause už člověk hůře rozlišoval, kdo je vyznamenaný a kdo amnestovaný. Klausův salon byl dost specifický a v lecčems neprůhledný. Druhý český prezident navíc bral sebe i svá rozhodnutí smrtelně vážně. Obzvlášť to zabolelo, když se rozhodl nejmenovat soudce nebo když nepodepisoval zákony, které mu nešly pod fousy.

Přesto se zasloužil o naši pseudomonarchistickou republiku rehabilitací role dvorního šaška. Pokrok však nezastavíš. Jak na Facebooku podotknul Daniel M. Žák, české přísloví „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř" skvěle vystihuje situaci, kdy na Hradě Petra Hájka s Ladislavem Jaklem vystřídalo duo Jiří Ovčáček — Jindřich Forejt.

I když zapomenuta by neměla být ani hvězda Osvětiman, Vratislav Mynář. Ostatně poté, co Strana práv občanů projela volby na Zlínsku či Pardubicku, tedy ve svých dosud nejsilnějších regionech, budou mít teď pánové Mynář, Nejedlý a spol. více času na „kultivování“ české politiky a společnosti z hradních výšin.

Vedení soukromých bitev

Zatím dělají, co mohou, a média jim ochotně přihrávají. Nastavují například mluvčímu mikrofon v domnění, že skrze něj promlouvá duch svatý — či aspoň prezidentský. Jiří Ovčáček zvyšuje sledovanost, takže se stal vítanou celebritou. Nedejbože, aby se se začal vyjadřovat slušně či korektně, to by byl konec bulváru i seriózního zpravodajství.

Zemanův tým zatím dokázal vykopat válečnou sekeru s akademiky, rektory, historiky, environmentálními aktivisty či neposlušnými sociálními demokraty. Zadobře zato je s celebritami od Daniela Hůlky přes Františka Ringo Čecha a Filipa Renče až po Františka Čubu. Pamětník holocaustu Jiří Brady vlastně nemá čeho litovat, že předběžně avizované ocenění nakonec nedostane. Přicházejí jiná, ze solidnějších rukou.

Že se pan Brady, o němž donedávna věděli skoro jen historici, stal symbolem protizemanovské bouře, nevadí — když to nevadí jemu samotnému. Tak už to u nás chodí, že si potřebujeme skoro každý 28. říjen, 17. listopad a 1. leden připepřit nějakým alotriem.

28. říjen si zaslouží opravdu důstojnou oslavu. Nejlépe bez celebrit a kašpařin. Foto Wikimedia Commons

Soudnost schází Zemanovi, ale i jeho mnoha rozvášněným protivníkům. Ohradit se proti prezidentově mstivosti a zlomyslnosti jsme měli už dávno, ne až teď. Smutnější je, že s ním v jednom pytli v očích řady občanů skončili i další tři nejvyšší ústavní činitelé, kteří minulý týden podepsali krátkozraké prohlášení loajality k Pekingu. Možná i proto nyní premiér Sobotka kmitá, aby všichni věděli, že Bradymu dává přednost před Zemanem.

Vyčítat těm, co dostanou metál od prezidenta Zemana, že něco takového připustili a Hradu se nevyhnuli obrovským obloukem, je však stejně křupanské jako chování zdejší hlavy státu. Rozumím Janu Kačerovi, když připomíná, že 28. říjen je svátek státu a že i státní vyznamenání si zaslouží důstojnost.

Možná by jí ale bylo více, kdyby o jejich udělení nerozhodoval jen prezident. Dnes navrhuje Sněmovna, Senát, vláda a prezident, ovšem jen on nakonec krátce před ceremoniálem rozhodne, komu ocenění dá a komu ne. Kontrasignující premiér je páté kolo u vozu. Nebylo by lepší chtít, aby se definitivní seznam zrodil mezi vícero ústavními činiteli, pokud možno bez poradního hlasu velké Číny?

I když ze všeho nejlepší by bylo zkusit se bez prezidentského úřadu obejít. Úplně a ve všem. V parlamentní demokracii stejně hraje prim vláda. Bez prezidenta by se množství ostud rapidně zredukovalo.

A 28. říjen? Ten si zaslouží opravdu důstojnou oslavu. Nejlépe bez celebrit a kašpařin. V každém druhém městě máme sochu Tomáše G. Masaryka a skoro v každém pomníček těm, co padli v první či druhé světové válce, v boji za samostatné, svobodné Československo.

Nemůžu si pomoci, ve společnosti těchto nefalšovaných, byť skoro neznámých hrdinů si umím představit podstatně vkusnější státní svátek než s těmi, co stát a svoji pozici v něm zneužívají jen k vedení soukromých bitev.

    Diskuse
    DU
    October 27, 2016 v 18.22
    A mně tento styl oslav právě přijde vypovídající
    Jak jinak oslavit rozbití silného středoevropského soustátí (které neznalo pojem národnost) a připomenout si vznik centralistické republiky, kterou si po tři čtvrtě století Češi a Slováci sami rozbili, jakmile ji dokázali dvoufederalizovat a demokratizovat?

    Jak jinak si tuto "státnost" připomenout než touto klientelisticko-mediální fraškou? Myslím, že by se od plic zasmál i dramatik Václav Havel, budiž mu půda Českého království lehká.

    Možné dodat ještě to, že obyvatelé Zemí Koruny české, dosud formálně nezrušených, 28. října 1918 oslavovali konec války a nebylo ani potuchy o tom, jaké státní zřízení bude mít český stát. Ve všeobecných, přímých a tajných volbách zvolených zemských sněmů se nikdo neptal. Vskutku důvod pro vznik svátku demokracie pro naši i příští generace! Sliby Beneše a Masaryka na mírových konferencích o středoevropském Švýcarsku a široké autonomii pro všechny země a národnostní menšiny nebyly dodrženy. Vlastně jen autonomie pro Slovensko s německými tanky v zádech (1938) a federace pro Slovensko v zádech s tanky sovětskými (1968).
    IH
    October 27, 2016 v 21.45
    28. říjen
    K republikánskému zřízení mám vztah spíše jako Lukáš Jelínek než jako David Unger. Nemám však nikomu za zlé, jestli smýšlí monarchisticky. Sám si myslím, že stávající evropská království by měla být, stejně jako současné státní celky, pokud možno zachována. Jsem tedy v tomto ohledu konzervativní. Zajímám se koneckonců o historii, a vím také proto, že "nevstoupíš dvakrát do téže řeky". Takže stěží žádat obnovu monarchie např. v Itálii nebo na Balkáně.
    Mimochodem Rakousko mělo státní svátek včera, 26. 10. Přitom v jeho případě může být zvolené datum předmětem většího podivu a pochyb než v případě Česka. Zajisté, dá se uvažovat o tom, že po 28. říjnu 1918 mohlo být vytvořeno Československé království na způsob Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Kdo by však byl panovníkem (z milosti jeho národů?). Předpokládám, že by Masaryk odmítl. Což třeba Karel Kramář? Máme dnes zato, že TGM měl více čelit obnovování monarchistických atributů úřadu prezidenta. Kdyby se věci vyvíjely jinak, měli bychom anachronických atributů království a nacionalismu "v krvi" nejspíš ještě víc než máme.
    Ještě jednou mimochodem. Pavel Rychetský dnes v rozhovoru uvedl, že ústavní soudy mělo Československo a Rakousko jako první na světě. Snad tedy přinesly ony pozdně říjnové dny do střední Evropy také něco pozitivního...
    DU
    October 27, 2016 v 22.48
    Tradice ústavních soudů jsou u nás i v Rakousku spíše říjnu 1918 navzdory
    Stejně jako dobrá úroveň sociálních služeb, zdravotnictví a školství je v zemích celého bývalého mocnářství tradiční.

    Např. 1. ministerstvo zdravotnictví na světě založil u nás (v předlitavském Rakousku) císař a král Karel I. na popud rodáka z moravské Jihlavy, sociálního demokrata prof. Tandlera.

    Stejně tak myšlenku ústavních soudů, poprvé zakotvených v ústavách rakouské a československé z roku 1920 inspiroval právní vědec Hans Kelsen, z pražské německé židovské rodiny původem z Haliče (=rakouské, dnes jižní Polsko), který vystudoval ve Vídni. Takže ústavní soudy jsou pohrobky rakousko-uherského soustátí, nikoli dětmi revolučně vzniklé a nacionalisticky laděné nové republiky. Smutné je, že to Pavel Rychetský musí vědět, ale to už je historii lakující tradice české politiky.

    Rakousko bylo právním státem a krásným ilustrujícím důkazem je, že rakouští celníci pustili soudně stíhaného Masaryka v roce 1914 přes hranice do Itálie prostě proto, že měl platný pas... Nehledě na všeobecné rovné a tajné volby a konstituční monarchii, jejíž konstituce z roku 1867 (s úpravou z roku 1873) byla velmi moderní a nadčasová hrdě srovnatelná s ústavou USA.

    K panu Horákovi dodávám, že žádný z nástupnických států, který se vůči Rakousko-Uhersku vymezil, se neudržel - Československo, Jugoslávie a v podstatě i meziválečné Polsko.
    IH
    October 27, 2016 v 23.34
    Stručná reakce
    S uznáním pozoruhodných a progresivních stránek života v Rakousku-Uhersku nemám problém a myslím že bychom si je měli více připomínat. Po pravdě řečeno mi hlavou občas trochu vrtá, jak to že jsme tehdy viděli jinde "trávník zelenější". Nejen třeba ve Francii. Dokonce i Prusko (asi v důsledku vojenského střetnutí) jsme měli za jinačího spurtéra. Asi to máme my Češi v povaze. Také za komunistů jsme viděli střední Evropu jako strašnou díru. Třeba se "té naší díry u Hanušovic" zbavíme teprve s pomocí Číny.
    October 28, 2016 v 7.47
    Monarchistický přežitek
    je už představa, že prezident má na oslavování státního svátku monopol a jiné oslavy jsou alternativou asi jako jsou v medicíně alternativou postupy, které nemají požehnání Lékařské komory.

    V úvahách o tom, zda jít nebo nejít dnes na Hrad se objevuje tvrzení, že je potřeba rozlišovat mezi osobou prezidenta a majestátem jeho úřadu.

    To se podobá někdejší tézi o dvojím těle krále. jedno je tělo krále, který má lidské slabosti a třeba i vládne špatně, druhé tělo je věčné tělo krále z boží milosti. V monarchistických dobách to mělo svůj smysl, protože alternativou vlády legitimního panovníka nebyla lepší vláda, ale občanská válka a chaos.

    Český stát by se nezhroutil i kdyby na obřad udělování státních vyznamenání nepřišel z pozvaných vůbec nikdo. Ta ceremonie není pro fungování státu nijak zvlášť důležitá. Obešli bychom se bez ní.

    Miloš Zeman mohl svůj úřad pojmout tak, že by účast na vyznamenávání neznamenala politickou podporu jeho osoby, ale neudělal to. Nikdo jiný to za něj udělat nemůže, ani předseda Ústavního soudu ani Jan Kačer, přestože jejich postoj je velmi důstojný.

    PM
    October 28, 2016 v 12.42
    Jaký majestát taká důstojnost
    Alfred Hitchcock říkal, že kvalita filmu je dána kvalitou padoucha. .....sděluje Žižek ve fejetonu k usvolbám.
    A dodává:
    Postava Trumpa je exces vulgárního zneužívání našich nejhorších rasistických a sexistických předsudků a bezmezného šovinismu v takovém rozsahu, že se od něj následně houfně odvrací i skalní republikáni.
    Následkem je široké vzepětí všech ochránců demokratických hodnot - solidarita všech slušných, kteří podpoří politický program demokratů.
    A tím je Hillary-konsenz, který zní:
    Slibuji splnit veškeré kulturní požadavky, když bude umožněno zachovat jedno podstatné - a to nerušenou funkci globálního kapitálu.
    Takže usdemokraté nemohou i nemusí po volbách usilovat o nutné přehodnocení postoje k narůstajícím defektům globálkapitalismu.
    Pravým nebezpečím není jeden nekvalitní extrémně vulgární padouch...............by A.H. dodal.
    MP
    October 28, 2016 v 15.44
    JIřímu Kubičkovi
    Vzpomínám, jak jsem si někdy v jedenácti letech lámal hlavu s takovou podivností: Proč chybí v Pejskovi a kočičce vyprávění o tom, jak slavili 28. říjen? Vždyť to čapek vydal s ním.

    T o už jsem věděl, že se některé knihy do školy nenosí a o některých spisovatelích se v ní nemluví. Proč ale v pohádkové knize? Přece ani bolševik nemůže být tak pitomej ...

    Možná nebyl a bál se tý pohádky právem. Třeba by ta společnost, ve které by se nezbořil stát, kdyby se na Hradě žádná vyznamenání neudělovala, ale právě proto bychom ten ceremoniál brali jako takovou milou občanskou oslavu, byla opravdu o něco šťastnější.
    DU
    October 28, 2016 v 18.11
    Proč nemá smysl slavit 28. říjen
    Totiž i ti, kteří jako pan Horák nebo Jelínek vidí ve vzniku Československa nějaký přínos, těžko ho můžou slavit 25 let po té, co byl tento stát rozbit (stejně jako v roce 1918 Rakousko-Uhersko). Slavit vznik již neexistujícího státu je snad světový unikát.

    Svého času se na Kroměřížsku, na vrcholu Chřibů, snažila známá likérka udržet slavení 28. října tím, že každému s československou vlajkou nahoře dá kalíšek kořalky zdarma. Lidé si z toho vytvořili tradici, i když se dnes podává jen lahodný přírodní čaj. Nicméně s vlajkou tam zahlédnete málokoho a těžko říct, zda lidé tam jdou při příležitosti svátku sv. Rostislava, Dnu reformace nebo Dušiček, původního svátku starých Keltů. Spíše je to pochod symbolizující konec světlého období a začátek období temného - zimy tak, jak to slavili naši keltští předkové.

    Český národ letos důstojně uctil výročí římského císaře Karla IV. (českého krále Karla I.) a devadesátiny britské královny Alžběty II. Jaké to krásné republikánské tradice! Nejen tento kontext by měl přimět zrušení státního svátku 28. října a kdo chce, může si připomenout vznik republiky na narozeniny TGM 7. března.
    PK
    October 29, 2016 v 18.15
    Koukám, že pan Petrásek
    "udal" jeden dlouhý příspěvek slovo od slova několikrát, přičemž ani jednou se netrefil do tématu článku. Tomu říkám smůla :-)
    PM
    October 29, 2016 v 21.43
    Tak tomu říkám velká smůla pane Kolaříku
    Co já jsem se při tom vynasnažil libozvučně roztroubit jeden celkem zajímavý postřeh Žižeka, a teď takovéhle echo....můjtysmutku.
    + Další komentáře