Shrnutí volebních výsledků v sedmi bodech:

1. Mimořádně nízká volební účast napovídá, že letošní senátní volby neměly žádné ústřední téma. Jako by o nic nešlo, nikdo nedokázal vyprávět ucelený příběh, proč by právě jeho senátní klub v Senátu měl posílit.
2. KDU-ČSL jediná může slavit. Podařilo se jí dosáhnout historického úspěchu, své vítězství spíš utrpěla, protože konkurence se prostě neúčastnila. Lidovcům při nízké účasti pomohla disciplinovanost jejich voličů. Jistě jim pomohla také skutečnost, že si jedno volební období pobyli mimo sněmovnu: pochopili, že v české politice nic nebudou dostávat zadarmo a slušné personální práce se evidentně zatím drží.

   

3. ČSSD klesá takřka střemhlav. Tak málo mandátů jako letos snad nezískali sociální demokraté v minulosti v senátních volbách ještě ani jednou. Umocnil se trpký dojem z krajských voleb. Na analyzování příčin přijde čas. Jasné ale je, že se, ČSSD vůbec nijak nedokáže motivovat své kmenové voliče, aby ji podpořili. To má dvě možná vysvětlení. Buď je možné, že lidé ztrácejí zájem o sociálně demokratické ideje, o sociálně-demokratický program. Anebo ČSSD přestává být věrohodnou reprezentantkou svého programu v současném personálním složení: po rozmanitých krajských mafiích, voliči zatočili i s několika senátními stálicemi. Jasnou dobrou zprávou letošních voleb je, že zcela propadali sociálně demokratičtí politici koketující s ficovskou a zemanovskou xenofobií: Hašek, Škromach i Foldyna. Je naopak dobře, že jako jeden ze dvou senátních kandidátů ČSSD, uspěla jedna z nejkultivovanějších osobností strany: profesor Žaloudík.
4. Jako jeden z největších poražených letošních voleb vyšel Miloš Zeman: jím z Hradu hlásané myšlenky voliči zřetelně odmítli. Může to být předzvěst výsledku prezidentských voleb 2018? Nespěchejme, krajských voleb se účastnilo o dvacet procent méně, a druhého kola senátních dokonce o čtyřicet procent méně, voličů nežli voleb prezidentských. Hypotéza, že doma zůstaly voličské segmenty, jimž se Zemanův primitivismus nepříčí, má racionální jádro. Ale představa jeho konce na Hradě je moc pěkná. A po dnešku o krapet realističtější.
5. Bývaly časy, kdy by v ODS byli ze zisku tří mandátů zhrozeni. Nyní jásají, až se v jejich sídle třesou lustry. Tu radost z malosti, jež není zcela zanedbatelnou, jim přejme. Každopádně, pokud by se mělo stát, že se česká pravice bude přeskupovat kolem ODS, a nikoli kolem evropštější a v řadě ohledů civilizovanější TOP 09, byla by to pro českou politiku smutná zpráva.
6. Jen tři mandáty získalo i Babišovo ANO, stejný počet jako ODS. Ukazuje se, že když se proti všem tak hlasitě vymezujete, snadno se vám stane, že se proti vám ostatní spojí, což nyní babišovci zjišťují i v krajích. Pro sněmovní volby z toho lze ale vyčíst málo: Babiš má výchozí pozici mnohem lepší než ve volbách krajských, o Senátních nemluvě, protože vztah voličů k jeho projektu je vázán na něj osobně. To se v krajských volbách promítlo tlumeně a v Senátních minimálně. Navzdory výsledku senátních voleb Babiš pravděpodobně ve sněmovních volbách oslaví drtivé vítězství, pokud se neprobere česká levice, zejména ČSSD.
7. Nižší účast měla jeden příznivý důsledek. Tím, že přišlo méně lidí, v daleko větší míře se na hlasování podílela politicky kompetentnější část veřejnosti; řečeno polopatě těžkomyslnější spoluobčané zůstali doma. Senátní volby přinesly do celostátní politiky spoustu sympatických a slibných tváří, ochranáře Petra Orla v Novém Jičíně, Tomáše Czernina v Jičíně, Renatu Chmelovou v Praze, ale na prvním místě mezi nimi stojí největší vítězka dnešního dne, starostka Ratíškovic Anna Hubáčková.