Od té doby, co ČSSD v krajský a prvním kole senátních voleb utrpěla značnou ztrátu, setkáváme se stále častěji s  diskusemi o budoucnosti nejstarší politické stany v zemi. Celá řada komentářů však bývá vyřčena bez znalosti hodnotového zakotvení sociálně demokratického hnutí a bez povědomí o situaci ve straně.

Ihned.cz v úterý uveřejnil článek s pod názvem „ČSSD tíží příliš levicová image Sobotka hodlá stranu změnit a oslovit voliče z velkých měst“. Autoři reagují na výrok předsedy vlády a sociálně demokratického lídra Bohuslava Sobotky v rozhovoru pro Seznam.cz, který reagoval na volební prohru: „Musíme být schopni získat více hlasů ve velkých městech, protože jsme tam dopadli výrazně hůř než na venkově. Jednou z věcí, na které se musíme podívat, jsou témata jako ochrana životního prostředí, téma kultury, ale také třeba téma digitální ekonomiky, virtuálního prostoru, kde se pohybuje mladá generace, témata, kterými se zabývají piráti.“

Jenže co je na těchto tématech konzervativního nebo „pravicového“? V podstatě se jedná o témata, která oslovují liberálně sociální voliče, a která na západě vzaly socialistické strany za svá již před více než dvaceti lety. Nejedná se tedy spíš o levicová témata, která dosud nedokázala ČSSD uchopit? Nejedná se o témata, kterým se ČSSD vyhýbá, popřípadě v nich pouze nekriticky přebírá pravicové a konzervativní postoje?

Quo vadis, socdem?

Liberálně sociální ČSSD představují osobnosti jako Jiří Dienstbier, Vladimír Špidla, Kateřina Valachová, ale koneckonců i sám Bohuslav Sobotka. Naopak tradiční sociální témata dokázaly rétoricky lépe uchopit osobnosti, které by se daly označit za politické pragmatiky. Mezi takové bych zařadil Zdeňka Škromacha, Michala Haška, Jaroslava Foldynu nebo Milana Chovance. Principiálně levicový názorový proud uvnitř ČSSD, tedy ideoví zastánci demokratického socialismu, mezi stranickými špičkami zcela chybí. Pejorativně míněné označení členů ČSSD jako „socialistů“, které s oblibou používá Miroslav Kalousek, má málo společného s realitou.

Je ovšem nutno dodat, že strana naráží na relikt minulosti z období, kdy Miloš Zeman jako předseda strany stranu proměnil v takzvanou „catch all party“, a dokázal do sociální demokracie přilákat rozličné osobnosti s různým hodnotovým a ideovým zakotvením. Tak v devadesátých letech do ČSSD přišlo několik bývalých členů předsednictva Strany zelených, do ČSSD byla včleněna Strana přátel piva a celá řada dalších zejména mimoparlamentních politiků včetně bývalých Sládkovců.

Oproti ostatním politickým stranám má ČSSD již od devadesátých let ve svých strukturách pevně zakotvené odborné zázemí, které se ve svých komisích dlouhodobě zabývá přípravou podkladů a trvalou prací na koncepčních materiálech. Odborníci v sociální demokracii nebo straně blízcí se systematicky a dobrovolně věnují přípravě fundovaných podkladů a programových tezí, a to bez nároku na honorář. Vedení strany a krajští představitelé však dosud nedokáží toto úsilí reflektovat a promítnout do reálné politiky.

V současné době se tedy v sociální demokracie setkáváme s mnoha protiklady:

• Průmysl a energetika: Na jedné straně se diskutuje přechod na Průmysl 4.0 a digitalizaci práce, na druhé straně jsou tu stoupenci zachování upadajících odvětví strojírenského průmyslu a těžby uhlí. Diskutují se inteligentní energetické sítě, decentralizaci stávající energetické soustavy a rozvoj obnovitelných zdrojů energie, na druhou stranu ve straně najdeme zaryté zastánce jaderné energetiky a centralizace.

• Doprava: ČSSD prosazuje vysokorychlostní železnice, rozvoj moderních systémů hromadné dopravy okolí významných měst, na druhé straně dává finanční prostředky zejména na výstavbu dálniční sítě, tedy na investice do rozvoje individuální osobní a nákladní kamionové dopravy. Mezitím se naše regionální tratě již dávno staly skanzenem pro milovníky železniční historie a v malých obcích dochází neustále ke škrtání údajně nerentabilní autobusových spojů. O moderním dopravním systému si můžeme leda tak číst.

• Lidská práva: V ČSSD najdeme zastánce práv menšin, kteří se zasazují v boji proti jakékoliv formě systémové diskriminace, na druhou stranu strana podporuje i přes nepopíratelné společenské a demografické změny zejména tradiční pojetí nukleální rodiny a zvýhodňuje manželské svazky, tedy spíše tradiční křesťansko-demokratickou představu rodiny a společnosti.

• Evropa: Sociální demokracie se dlouhodobě profiluje jako proevropská strana, ale její představitelé, které bych zařadil mezi stranické pragmatiky, se i navzdory předsedovi Sobotkovi v rámci Visegrádské skupiny V4 neštítí podílet na úzké spolupráci s konzervativně nacionalistickými vládami Maďarska a Polska na populistické a nekoncepční kritice evropské integrace.

Právě mezi takzvanou „pražskou (a snad ještě spíše brněnskou) kavárnou“ bychom našli celou řadu politicky velmi angažovaných lidí. Tato skupina „městských liberálů“ již dávno není tvořena pouze fanoušky ekonomické liberalizace. Potkáme tu sice celou řadu kdysi zarytých příznivců ODS a středopravicových stran, mnozí z nich se však již dávno probrali z pohádky o neomezeném bohatnutí ve světě neregulovaného kapitalismu.

Městský elektorát hledá alternativu, která nabízí odpověď na současné výzvy a přichází s vizí svobodné a zároveň soudržné společnosti. Tu nenašli v minulosti u Unie svobody, v bursíkovské Straně zelených, v TOP 09 ani ve Věcech veřejných. Jsem přesvědčen, že právě ve městech by měla ČSSD hledat své nové voliče. Nová generace městských liberálů nejsou typičtí voliči pravicových stran ani hnutí ANO, ale spíše odpůrci Babišova populistického pojetí nepolitického řízení státu.

Tyto nové výzvy nevytvářejí rozpor mezi tradičními sociálně zaměřenými programovými prioritami ČSSD, jak se nám snaží namluvit prezident Zeman a ostřílení pragmatici ve straně. Je tomu přímo naopak: tato témata sociálně demokratické pojetí soudržné společnosti rozšiřují.

Zásadní chybou by bylo vzdát se tradičních sociálně demokratických témat. ČSSD by tak ztratila tvář a stala se jednou z mnoha stran, které se snaží získat hlasy od středových voličů, ale které lze stěží odlišit byť jen v základních tezích. Již dnes totiž řada lidí od sebe nedokáže rozlišit programy etablovaných politický stran a po volbách mají pocit, že žádná ze stran nedokáže dostát svým předvolebním slibům.

Pokud chce sociální demokracie v budoucnu uspět, neměla by se posouvat do středu k ostatním politickým stranám. Naopak by se měla na aktuálních tématech vyprofilovat jako progresivní alternativa všech ostatních politických stran. Nenásledovat ostatní, ale udávat směr.