V internetové podobě Hospodářských novin vyšel článek s titulkem „ČSSD tíží příliš levicová image. Sobotka hodlá stranu změnit a oslovit voliče z velkých měst“. Článek zřejmě do jisté míry interpretuje povolební reakce Sobotky v tom smyslu, že by ČSSD měla přestat řešit sociální jistoty a místo toho se posunout k politickému středu za účelem získání většího počtu hlasů v příštích volbách. Podle autorů vidí „zblairovatění“ ČSSD jako jedinou cestu k získání voličů více i Josef Bernard, pravděpodobně budoucí hejtman Plzeňského kraje.

Jako sociální demokrat jsem přesvědčený, že sociální demokracii, která se dnes profiluje jako středolevá strana, žádné posunování ke středu nemůže pomoci. Základní problémy, které strana má a které jí prohrávají volby, jsou totiž jinde. Spočívají hlavně v její špatné komunikaci s voliči a neschopnosti prezentovat své úspěchy.

Voliči přestávají volit ČSSD nikoli proto, že je moc nalevo, ale protože není autentická ani důvěryhodná. Oportunistická snaha posouvat sociální demokracii do středu už se jednou vymstila britské Labour party. Podle tehdejšího předsedy je tato Třetí cesta také nazývána blairismem.

Až příliš často jsou lidé na různých úrovních jejího vedení a na jejích kandidátkách u veřejnosti morálně zdiskreditováni nekalými kšefty, klientismem nebo netransparentním jednáním vůči občanům, než aby veřejnost byla schopná uvěřit, že sociální demokraté opravdu bojují za její zájmy a nikoliv jen o svá koryta.

Pokud se to nezmění, žádný programový posun ČSSD nemůže spasit. Navíc ji tento posun může připravit i o ty voliče, kteří jí ještě zůstali věrní, přičemž nové nezíská. Zmiňovaným programovým posunem ČSSD přijde o důležitou část své identity a o to, co ji samu definuje - o sociální program, následkem čehož bude v politické soutěži více splývat s ostatními stranami, zejména pak s tradičními nositeli středové politiky KDU-ČSL nebo nově s ANO.

↗

Snaha posouvat sociální demokracii do středu už se jednou vymstila britské Labour party. Podle tehdejšího předsedy je tato Třetí cesta také nazývána blairismem. Foto Flickr, Clair Graubnerová

Sobotka si od posunu doprava pravděpodobně slibuje získání mladých a městských voličů. Pokud tyto voliče chce opravdu získat, proč na ně strana už dávno necílí prostřednictvím komunikace na sociálních sítích, kde se tito voliči pohybují? Proč nezmění to, jak se strana prezentuje ve veřejném prostoru, když ví, že způsob její dosavadní prezentace tyto voliče spíš odpuzuje? ČSSD má problém především s formou, nikoli s obsahem.

Souhlasím, že je třeba program obohatit o další témata, jako jsou ekologie nebo digitální ekonomika, která ČSSD zatím neakcentovala. Tato témata však vůbec nejsou sociální demokracii a levici jako takové cizí. Nemusíme kvůli nim opouštět naše ideová východiska a přesouvat se k politickému středu, protože z podstaty věci jsou tato témata také tématy sociálně demokratické politiky. Je pouze naší chybou, že jsme s nimi dosud nepracovali v jejich sociálně demokratické interpretaci.

Vždy jsem měl za to, že cílem sociální demokracie je prosazování sociálně demokratického programu s vlastní vizí společnosti, nikoli jeho opouštění. Náš program a naše vize jsou právě tím, co z nás dělá sociální demokraty, a pokud je budeme opouštět, současně tak přestaneme být sociálními demokraty. Proč by sociální demokracie měla prosazovat jiný než sociálně demokratický program a vize? To je přece práce jiných stran a měli bychom to nechat na nich.

Pokud opravdu upustíme od našeho sociálně demokratického programu a vizí, přizná se ČSSD definitivně k tomu, že jí jde o prosté udržení se u moci. Sociální demokracii by ale měl být tento přístup cizí, protože nikdy nechápala politickou moc jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek ke změně.

Varuji tedy před posouváním ČSSD do středu i proto, že tím strana neztratí pouze sama sebe, ale i důvěru veřejnosti v pevnost jejích idejí. V konečném důsledku tak strana nutně ztratí i samotné voliče.

Místo debat nad posouváním ČSSD do středu navrhuji straně něco jiného: začít dělat autentickou, progresivní a poctivou sociálně demokratickou politiku. V oblastech mimo města se soustředit na materiální potřeby obyvatelstva, které je trápí nejvíce, ve městech se soustředit na postmateriální potřeby, které zase zajímají zdejšího voliče. Materiální i postmateriální problémy pak strana musí vždy řešit na základě sociálně demokratického ideového rámce. Jedině pak bude její volba dávat lidem smysl.

Abych toho však ČSSD vůbec mohla dosáhnout, musí v lidech opět vzbudit důvěru. Toho však lze dosáhnout jen tím, že nebude mít ve svém vedení a na svých kandidátkách lidi, jejichž morální integrita byla opakovaně zpochybněna, a že začne opravdu komunikovat s občany.

Nová témata politiky sociální demokracie musí být prezentována novými tvářemi a na jejich politickou výchovu by se měla strana velmi důkladně zaměřit. Jinudy cesta k úspěchu nevede.