17. listopad 2016 živě: postřehy z protestů
Redakce DRNa 17. listopadu se letos konala řada různých akcí: oslavné, vzpomínkové, protinárodovecké i za národ. Redaktorky DR Saša Uhlová, Gaby Khazalová a Fatima Rahimi a redaktoři Josef Patočka a Lukáš Senft sledovali dění přímo na místech.
20:20 Živé pásmo DR z protestů končí.
Letošní 17. listopad — Den boje za svobodu a demokracii — byl především dnem různých shromáždění a veřejných akcí. Jen v Praze jich bylo nahlášeno na třicet, což je dosavadní rekord.
Největší publicitu si získaly a také nejvíce lidí přilákaly oficiální připomínkové akce na Národní třídě, na Albertově, na Novotného lávce a v horní části Václavského náměstí. Na Národní přicházeli lidé až do noci k památníku zásahu ze 17. listopadu 1989, pokládali květiny a zapalovali svíčky. Právě zde byla též natočena většina čelných politiků.
Albertov patřil po loňském záboru zemanovci a konvičkovci opět vysokoškolským studentům. Pamětní srocení, na němž promluvili různí akademikové a také Petr Pithart, vystřídala koncertní vystoupení studentských kapel, jež pokračovala rovněž až do noci.
V horní části Václavského náměstí probíhala akce nazvaná Festival svobody a Koncert pro budoucnost, který navštívilo na třicet tisíc lidí. Hudební produkci střídala celý večer a podvečer politická vystoupení známých herců, zpěváků a intelektuálů, jejichž hlavními tématy byly odkaz 17. listopadu a kritika jeho pošlapávání současnou zahraniční politikou ČR a aktivitami prezidenta Zemana.
Redaktoři DR se soustředili během dne spíše na protestní shromáždění. Zřejmou raritou bylo několik národoveckých protestů pořádaných v podobnou dobu — svůj protest měli lidé sdružení v Bloku proti islámu, Okamurova strana SPD, skupina kolem Jany Volfové a Jany Bobošíkové, zemanovci, rozhořčení okolo Jiřího Černohorského i bezprizorní národovci z krajní pravice.
K těmto protestům se konalo několik proti-protestů. Nejnavštívenější byl zřejmě liberální protizemanovský na Hradčanském náměstí, nejviditelnější pak proti důsledkům vyhroceného národovectví u Hlavního nádraží.
Večer a v podvečer vázal většinu pozornosti redaktorů DR střet mezi pestrou skupinou sta až dvou set národovců, která se slila z návštěvníků krajně pravicového srocení a prozemanovské demonstrace, obou pořádaných na Letné. Krajní pravice se pokusila podobně jako před několika lety projít do židovského města, na 150 antifašistů jí však natřikrát zablokovalo cestu.
Novinkou letošního Listopadu se jinak stala zjevná sounáležitost starších stoupenců prezidenta Zemana a agresivních národovců až neonacistů. Výjev, kdy se dav s převahou postarších lidí v doprovodu korpulentních holohlavců snaží za skandování „Ať žije Zeman“ proniknout do židovského města, nebyl v českých zemích dlouho k vidění.
Díky všem čtenářům za pozornost a přízeň. K dalším aspektům letošní připomínky 17. listopadu se budeme vracet ještě v komentářích v následujících dnech.
P.s. Zadržený redaktor DR Lukáš Senft byl po deváté hodině večerní opět propuštěn.
19:10 Srocení národovců na Betlémském náměstí konečně rozpuštěno
Dle redaktorů DR propouští policie z místa účastníky protestů přes kordony jen velice pomalu, každý musí předložit doklady a je zaevidován. Osm účastníků antifašistické blokády bylo zajištěno a převezeno na Bartolomějskou, jelikož neměli občanský průkaz. Podobně zadrženo bude nejspíše i několik dalších lidí z Křížovnické. Mezi zadrženými je dle aktuálních informací i redaktor DR Lukáš Senft, jemuž nepomohlo ani to, že měl u sebe novinářský průkaz.
Protest národovců je nicméně už definitivně u konce.
18:45 Policisté začali konečně propouštět blokádníky z Křížovnické.
18:30 V Brně po Dělnické mládeži lampiónový průvod
Akce mládeže Vandasovy DSSS skončila, domácí účastníci už zapíjejí se slovenskými kotlebovci stohlavou účast. Od sochy Jošta však vyráží aktuálně další z tradičních brněnských průvodů, a to průvod lampiónový.
Zvyk, jímž si Brňané připomínali dříve 7. listopadu VŘSR, se přestal v devadesátých letech dodržovat. V poslední době se ovšem začíná chodit s lampióny právě 17. listopadu a zvyk získává znovu na popularitě.
18:10 Národovecká skupina na Betlémském náměstí, blokádníci stále na Křížovnické.
Pestrý houfec zemanovců, národovců, neonacistů a dalších příznivců krajní pravice dorazil na Betlémské náměstí. Jeho vůdci pronášejí ještě své projevy, z hlavní skupiny se však pomalu oddělují hloučky, které se trousí neorganizovaně do okolních ulic. Na náměstí je také asi třicet antifašistů z Valentinské, které od národovců opět oddělila policie.
Hlavní skupina blokádníků mezitím stále čeká na ulici Křížovnické obklíčena policií, mrzne a upadá na mysli. Zdá se, že česká policie zde použila taktiku známou z Británie jako kettling, jejíž podstatou je likvidace vůle k jakémukoliv dalšímu protestování dlouhým zadržováním davu na jednom místě, nejlépe v mrazu, horku či dešti.
17:40 Skupiny na Křížovnické se pohnuly.
Národovecký houfec se po asi čtvrthodině čekání otočil a vyrazil zpátky k Rudolfinu. U Filozofické fakulty, respektive u ulice Valentinské, mu část blokádníků opět zabránila vstoupit do židovského města, a tak se národovci posléze vydali za asistence policie k nahlášenému cíli svého pochodu — na Betlémské náměstí.
Hlavní část skupiny antifašistů na ulici Křížovnické mezitím policie obestoupila ze všech stran a znemožnila jí další přesuny.
Menší část blokádníků se aktuálně přesouvá z ulice Valentinské k Betlémskému náměstí.
17:25 Oba tábory stojí v Křížovnické.
Početné skupině antifašistů se podařilo oběhnout policejní kordon a zablokovat postupující národovce. Obě skupiny tak aktuálně stojí v ulici Křížovnické, mezi nimi je policie.
Podle redaktorů DR se zhusta skanduje. Antifašisté volají „Běžte domů, spletli jste si dobu“ a „Vaše děti budou jako my“, protistrana pak „Multikulti nechceme“, „Nic než národ“ a „Ať žije Zeman“.
Víc už pro to ČSSD nemůže udělat. I když: Nikdy neříkej nikdy...
A hlavně hodně hluboké, aby nebylo vidět, že na druhé straně jsou také většinou jen lidé, kteří také mají své obavy. Ty obavy jim rozhodně nerozptylovat, spíš prohlubovat. Těm lidem pak jen dávat najevo, že jsou hloupí a nic nechápou, veřejně jimi pohrdat. Vždyť bojujeme za svou Pravdu a protože jí tak chápeme, tak o ní nesmíme pochybovat. A nějak do ní vrtat. Debatovat o ní s nimi je přímo hřích! Co na tom, že obavy, pod kterých táhneme do bitev, se pak ukazují jako nesmyslné, neboť svět se nestal takovým, jak jsme již mnohokrát prorokovali? Co na tom, že to, co jsme vybojovali, se časem ukazuje jako mnohem horší, než to, co zde doposud bylo? Důležitý je přece hlavně boj. A kdyby se nebojovalo, z čeho by žili naši důstojníci? Naše vůdci?
Demokraticky zvolené činitele, kteří nejdou s námi, rozhodně neuznávát a jejich volitele brát jako podřadné. Vždyť přece platí jen naše Pravda a naše pojetí demokracie. Neboť jsme nejchytřejší, nejhumanističtější, nejdemokratičtější.
A aby to všichni viděli, tak to těm, s jiným názorem prakticky ukážeme. Když například půjdou povolenou cestou svého protestu, tak jim to nedovolíme a případně jim dáme přes držku.
No a co? Patří jim to! Vždyť, na rozdíl od nás, nejsou přece demokraté. Jak to? My to VÍME! A to stačí.
Chlapci měli mít napsáno, že nacionalismus není JEJICH alternativa, jinak byli spíše k pobavení.