Je jedna hodina odpoledne. Stojím na Náměstí republiky. „Dvacet procent sklizené zeleniny každoročně skončí v popelnici jen proto, že je nevzhledná, pokroucená, netypická. Křivá zelenina žádá o svá práva. Před knihou receptů si je všechna zelenina rovna,“ zní z mikrofonu nedaleko nákupního centra Palladium.

Kolem pobíhá zhruba sto lidí v maskách. Přestože prší, kolemjdoucí se zastavují a sledují cvrkot. Začíná Sametové posvícení 2017. Průvod se vydá centrem Prahy: ulicí Celetnou na Staroměstské náměstí, dále přes Karlův most na Kampu a přes Národní třídu zpět na Náměstí republiky.

Sametové posvícení se inspirovalo ve švýcarské Basileji. Tamější Fasnacht, (fasten — postit se, slavit, die Nacht — noc) má ve městě dlouhou tradici, koná se každoročně od devatenáctého století. „Slavnost bilancuje, co se v posledním roce událo. Desítky sdružení se spojí s výtvarníky a vybrané téma ztvárňují pomocí masek, kostýmu, pamfletů, s nimiž tři dny pochodují Basilejí,“ vysvětluje Olga Věra Cieslarová, organizátorka akce.

Témata se tímto způsobem vynesou na světlo a kreativní přehlídka tak ukazuje, co zrovna společnost pálí, co se za rok zajímavého událo. V Praze se Sametové posvícení koná již pošesté. Letos s mottem Toto není kachna. „Chceme tím upozornit na stav v českých mediích,“ vysvětluje Olga.

„Lidé nejsou schopni rozlišovat mezi ověřenou a falešnou zprávou. Měli by se totiž zamyslet, kdo média vlastní, kdo vypouští úplné kachny. Měli by umět číst kriticky,“ říká mluvčí Sametového posvícení Jakub Otčenášek. Sametové posvícení chce upozornit na problémy, které řeší občanské organizace a v médiích často zaniknou, přestože jsou dlouhodobé a mohou se týkat každého.

Průvod satirou upozorňuje na společenské problémy

Moderátoři pokračují: „Naše vlast má, zdá se, nové atributy. Sláva koblihám!“

Dojde i na verše:

„Jako šnek svou skořepinu,

nesem si svou domovinu.

Na hrbu, na bedrech,

v mrazu i ve vedrech.

Každý sám uprostřed davu,

nemáme kam složit hlavu.“...

Mezi organizacemi, které se letos v průvodu představují, je například TOSARA pracující s dětmi z vyloučených lokalit, Konsent, který se snaží upozornit na sexuální násilí, Divadlo Malá sestra upozorňující na zbytečné nástřihy u porodu, Péče o památkovou péči(POPP) pak na sporné kroky ministra kultury Daniela Hermana při rozhodování o prohlášení některých budov za památky.

Studenti Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy přišli s nápadem, jak poukázat na plýtvání, zbytečné vyhazování a selektování zeleniny na hezkou a škaredou. Téma bezdomovectví představili klienti Komunitního centra Žitná 35.

Prahou pochodovaly vlak i bagr

Cestou hraje hudba, přidávají se další lidé. Nadšení turisté nepřetržitě fotí. V průvodu je dlouhé „Pindolíno“ a masky býka, vlka a kance. „Vlak a pindolíno představují absurdní rovinu, do které sexuální násilí posunul jeden diskutující. Napsal nám totiž, že rozjetý vlak nezastavíš, čímž chtěl říct, že když se jednou muž vzruší, nemůže se ovládnout,“ vysvětluje Kateřiná Kiliánová, jedna ze zakladatelek organizace Konsent.

„Celý diskurz sexuálního násilí se v médiích často točí kolem toho, že muži si bohužel neumí pomoct. Řeší se naopak oběť: co měla na sobě, co dělala, s kým se bavila. O znásilněních se píše v pasivu, Konsent chce ukázat věc z opačné strany,“ doplňuje Kiliánová.

Většinu znásilnění nepáchá deviant v parku. Pachatelem je naopak často někdo, koho oběť zná, může to být kamarád, šéf, soused nebo třeba učitel. V polovině případů je to dokonce manžel či partner.

Část sexuálního násilí vzniká kvůli špatné komunikaci a neporozumění situaci. Část vzniká ignorováním potřeb a nerespektováním vůle druhého i z představy, že sex je něco, na co může mít člověk z různých důvodů nárok. Řešením může být podle Kateřiny Kiliánové kvalitní sexuální výchova.

Zhruba uprostřed průvodu pobíhají okurky a červené řepy. Dvacet procent veškeré zeleniny, která nevyhovuje tvarem, velikostí nebo je zlomená, je zaoráno na poli či vyhozeno. „Naším cílem je na příkladu křivé zeleniny upozornit na plýtvání potravin,“ říká Nikola Havlová, studentka sociální a kulturní ekologie na FHS Uk.

Kde domov můj?

„Kde jsme dnes my, můžete být zítra i vy,“ píše se na mostě vyrobeném ze zelené látky. Výtvarnice a galeristka Kateřina Ebelová pomáhala vytvořit pro Komunitní centrum Žitná 35, které se stará o ženy bez domova, masky a kulisy. Ústřední postavou komunitního centra je velký blikající strašák. „Je to strašidlo bezdomovectví. Do podobných situací se může dostat každý z nás a velmi jednoduše,“ vysvětluje Ebelová. Ostatní mají na hlavě stříšky vyrobené z krabic, na nichž je napsáno „Kde domov můj?“.

Členové POPP neboli Péče o památkovou péči přišli s maskou samotného ministra kultury Daniela Hermana. S sebou mají také chodící budovy, které prosí o život, zatímco okolo nich běhá bagr.

„Ministr Herman rozhodoval svévolně, proti odborným stanoviskům, ve prospěch developerů. Ministr kultury nesleduje veřejný zájem, nýbrž slouží zájmům soukromým. Týká se to domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, stejně tak případu funkcionalistické vily na Petřinách a včera se ukázalo, že podobně postupuje v případě Transgasu,“ říká sociolog Marcel Tomášek.

„Daniel Herman zastavil přezkumné řízení, takže jej developer bude smět zbourat. Transgas přitom dostal všechny důležitá doporučení, dokonce i ze zahraničí a od všech důležitých komisí, které se zabývají architekturou dvacátého století,“ doplňuje Anna Vinklárková z iniciativy POPP.

Okolo šesté hodiny se průvod vrací zpět na Náměstí republiky. Další pochod Sametového posvícení končí. Na konci akce se symbolicky pálí kachna, která zastupuje všechny falešné zprávy.

V debatách o tom, co a jak se 17. listopadu slaví, je Sametové posvícení sympatickou cestou, jak připomínat, o co se v roce 1989 usilovalo: aby se vláda věcí navrátila do rukou lidu, aby měli svobodu ovlivňovat věci kolem sebe. „17. listopad je přece den, kdy lidé vycházejí do ulici právě s takovouto nadějí,“ říká Jakub Otčenášek.