Izrael zažívá tento rok již druhé parlamentní volby. Jak je to bráno mezi lidmi? Působí Izraelci spíše politikou unaveni, nebo se aktuální souboj o vítězství mezi stranami Likud a Modrobílá, které mají největší a přibližně stejnou podporu, hodně prožívá? Vnímá se aktuální střet v něčem jinak než dubnový?

Z rozhovorů s různými voliči je tu patrná spíše únava. Nejsou to jen druhé parlamentní volby během jednoho roku, ale Izraelci letos volili ještě i ve volbách místních, takže už vlastně půjdou k volebním urnám potřetí. Obecně působí volební kampaň proti předešlým volbám spíše ospaleji. Nejzřetelnější jsou billboardy a různé reklamy velkých stran, jako je hlavně Likud.

Jak to vlastně vypadá v Izraeli před volbami? Myslím obecně... je země třeba také tak „zabillboardovaná“, jako tomu bývalo donedávna před volbami u nás?

Záleží na tom, jak kde, ale ano, billboardů je tu hodně. Ty klasické jsou přitom dost drahé, ve velkých počtech si je mohou dovolit jen strany, které mají jistotu, že se jim ve formě příspěvků za volební zisky finance vrátí.

Oblíbeným kolbištěm stran o přízeň voličů je dálnice mezi Jeruzalémem a Tel-Avivem. Billboardy se tu objevují nejen ve své klasické podobě, ale například upevněně na zakotvených balónech, na kamionech či kombajnech. Na výškové budově, ve které sídlí v Tel-Avivu strana Likud, se zase objevily obří postery zobrazující dlouholetého premiéra Netanjahua s Donaldem Trumpem, Vladimírem Putinem a Nárendrou Módím. Z města je ale nejlépe viditelným plakát s indickým premiérem a nápisem „Netanjahu - první liga“...

Jinak jsou vidět v ulicích občas též aktivisté stran rozdávající nálepky a letáky, či osobní auta s tlampači a vlajkami politických stran. Kolemjdoucí ale podobné aktivity nějak viditelněji nezajímají a i tak politicky angažovaný národ, jako jsou Izraelci, na ně nyní reagují spíše s despektem.

Velké zpravodajské agentury líčí aktuální volební střet především jako další referendum o premiéru Netanjuhovi — buďto vyhraje již popáté volby, sestaví vládu a unikne svým korupčním kauzám, nebo prohraje, skončí v opozici a možná i ve vězení. Co ale izraelsko-palestinské soužití? Platí i u těchto voleb, že otázka vztahu k Palestincům či změny kurzu v přístupu k této otázce, nepatří mezi hlavní volební témata?

Ano, mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu nějakým nosným tématem voleb určitě není a pokud ano, tak spíše negativně, když se objevují premiérovy výroky o anexi osad na Západním břehu, nebo přinejmenším údolí Jordánu. Tím Netanjahu evidentně nadbíhá osadníkům a radikálně pravicovým voličům, které chce také „přetáhnout“ svému rovněž velmi radikálně-pravicově vyhraněnému soupeři Avigdoru Libermanovi.

V souvislosti se vztahy s Palestinci nejsou v těchto volbách výjimkou ani útoky ultra-pravice na liberálnější a konsensuálnějější izraelské strany.

Liberman přešel se svou malou, ale důležitou stranou Izrael, náš domov po prvních letošních volbách otevřeně do protinetanjahuovského tábora. Léta přitom tvořil radikální křídlo právě Netanjahuových koalic. Změnil se nějak jeho radikalismus?

To ani ne, jeho radikalismus se ale pohybuje spíše v mantinelech sekularismu a snahy okleštit pozice náboženských stran reprezentujících charedim, ultraortodoxní Židy, které si Netanjahu předchází, protože je potřebuje do koalic v současnosti. Velmi výmluvné je jedno Libermanových volebních hesel: „Ano Izraeli jako židovskému státu, Ne Izraeli jako halachickému státu“. Halachickému zde znamená řízenému teokratickými normami judaismu. Právě toto je výklad, kterým se Liberman vůči Netanjahuově táboru vymezuje.