Vzhledem k aktuálnímu kontextu zveřejňujeme exkluzivně osmou kapitolu knihy Žlutý baron: obsáhlou analýzu práce vydavatelství Mafra pro Babiše. Ukazuje, jak akvizice suverénně nejvlivnějšího českého deníku Babišovi pomáhá v boji o moc.
Andrej Babiš kupoval Mafru v době, kdy o pravé podstatě jeho podnikání — spočívající v nepřátelském přebírání obchodních partnerů a v ovlivňování dotační politiky ve svůj prospěch — takřka nikdo nic nevěděl. Andrej Babiš sám zato dobře rozuměl tomu, že má-li veřejnost zůstat neinformovaná o tom, oč mu skutečně jde a jak to dělá, klíčovou roli v projektu ANO 2011 bude muset sehrát propaganda.
Jednu její složku tvoří v českých poměrech bezkonkurenčně zvládaná práce se sociálními sítěmi, řízená bezskrupulózním profesionálem Markem Prchalem. Druhou část, stále ještě podstatnější, protože zasahující přímo i nepřímo mnohem více lidí, tvoří ovládnutí strategických médií: spekuluje se o tom, že nepřímo kontroluje TV Prima, a obecně se ví, že mu patří rozhlasová stanice Impuls a zejména vydavatelství Mafra.
Vlajková loď Babišových médií, Mladá fronta Dnes se v polistopadovém období stala suverénně nejvlivnějším českým deníkem. Opakovaně dokázala nastolovat témata i přivádět politiky k odpovědnosti. Naposledy sehrála takto klíčovou roli v diskreditaci Věcí veřejných, jež mnozí pokládají za politického předchůdce Babišova ANO. Věci veřejné se po soustředěné investigativní, reportážní a zpravodajské práci Mladé fronty Dnes rozložily, což předznamenalo neslavný konec vlády Petra Nečase v roce 2013 — a také vzestup Babišova ANO.
Noviny jsem koupil, aby o mně psaly pravdu
Koupi vydavatelství Mafra Andrejem Babišem ohlásila internetová mutace Mladé fronty Dnes na svém webu 26. března 2013. Transakce se neobešla bez rozruchu a emocí.
V červnu 2013, v době, kdy Andrej Babiš Mafru teprve kupoval, zavolal do Lidových novin a dožadoval se vysvětlení, jak to, že nenapsali o jeho kampani: „Kdo vám to řekl, že o tom nemáte psát? Vladimír jak? Křivka? A vám to jako připadá v pohodě? Vám to připadá správné, co děláte, jako? Já vám volám jako občan Babiš... Já ještě nejsem majitel Mafry. Zatím... Všetky noviny o tom píšú... Že budu mít poradce z Ameriky... No dobrý v pohodě, doufám, že kluci vědí, co dělají. Jako... Asi nevědí, s kým mají tu čest. Ale to je jedno. Mějte se fajn...“ vyhrožoval.
Po té, co Lidové noviny nahrávku zveřejnily, se Babiš kál, že už se to nebude opakovat, že svým novinám dopřeje nezávislost. Velkou část původních redakcí ale nepřesvědčil. Babišem „vyšetřovaný“ Vladimír Křivka dnes vede domácí redakci v Českém rozhlase. Z Babišových médií tehdy ale odešly desítky novinářů. Část skončila ve veřejnoprávních médiích, jiní založili své vlastní projekty, někteří opustili profesi.
Bývalý zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes Karel Škrabal, který dnes pracuje v České televizi, charakterizoval Babišův nákup Mafry takto: „Den, kdy Andrej Babiš koupil Mladou frontu, je pro mě srovnatelný s 11. zářím. Proměnilo se celé vnímání novinářského života tady. Do té doby jsme pracovali v nejprestižnějších novinách, které měly největší vliv, z kterých měli politici největší strach, které přinášely nejdůležitější věci a které dokázaly měnit dění. Najednou se z nás přes noc stali největší novinářští otloukánci, do kterých si každý kopl, každý hlupák, který nás uviděl, měl okamžitě nějaké kecy o Babišovi. Ze sebevědomých novinářů se najednou stali otřesení lidé. Je to pro mě nejčernější den české žurnalistiky.“
Video DR z roku 2014 zraje jako víno... Režie Robin Kvapil
Babiš tehdy nutně potřeboval ve svých novinách uchovat aspoň nějaká jména, která by budila zdání kontinuity. Za ohromné prostředky nejprve udržel v pozici šéfredaktorky MF Dnes Sabinu Slonkovou. I ona ale po půlroce dospěla ke stejnému závěru jako její kolegové, kteří odešli hned po převzetí obou deníků Andrejem Babišem. Anebo tušila, že je to poslední šance zachránit si profesní čest. Každopádně i ona dnes hlásá, že nezávislé noviny v Babišově vlastnictví dělat nelze.
V červenci 2014 ji tak nahradil v pozici šéfredaktora MF Dnes Jaroslav Plesl, jedna z nejcyničtějších postav české mediální scény, člověk, ke kterému málokdo v oboru chová respekt. V říjnu téhož roku se Babiš svěřil ČTK, že oba deníky koupil proto, aby „o něm psaly pravdu“.
Lidové noviny i MF Dnes si přesto úzkostlivě dávají záležet na tom, aby je veřejnost pokládala za svobodné noviny. Snaží se co nejvíce působit dojmem korektních seriozních deníků. Píše do nich řada autorů, kteří v nich působili už před Babišem. A jiná zvučná jména se deníkům podařilo získat. Obě redakce odmítají jakoukoli kritiku s tím, že jejich redakční politika vzniká nezávisle a neliší se od jiných svobodných médií.
Analýza obsahu Babišových médií prozrazuje sofistikovanou manipulaci
Stále se tudíž najde nemálo lidí, kteří tvrdí, že Babišova média nevybočují z norem svobodného tisku. Takové argumentaci pomáhá, že určité výhrady lze mít prakticky ke všem médiím. I Mladá fronta Dnes a Lidové noviny už před tím, než se staly Babišovým vlastnictvím, psaly často zaujatě, ve prospěch české pravice.
Jenomže mezi zaujatým psaním, které plyne z ideologických východisek redakce, a mezi psaním v zájmu vydavatele je pořád ještě zásadní rozdíl. V prvním případě může být novinářská práce poctivá. Ideologická východiska se mohou vyvíjet a především nemusí bránit v tom, aby médium ze svého — otevřeně přiznávaného — náhledu podávalo co nejvěrnější obrázek o dění. V případě psaní v zájmu vydavatele to ale z definice možné není.
Jak je to tedy v současné Mladé Frontě Dnes a Lidových novinách? Lze spor o to, zda se i v Babišově vlastnictví jedná o svobodné noviny, anebo o média zaujatá ve prospěch vydavatele, vůbec rozhodnout? Není to nakonec vždy jen otázka osobního názoru? K odpovědi se lze dopracovat podrobnou analýzou obsahu českých deníků publikovaného v roce 2016.
Vedle dvou deníků vlastněných Andrejem Babišem tu vycházejí ještě dva, které nevlastní. To skýtá možnost srovnávat, jak pojednávají různá témata, jež se dotýkají zájmů faktického vlastníka Agrofertu, politického hnutí ANO a vydavatelství Mafra. Užitečná srovnání nabízejí zejména Hospodářské noviny, které dlouhodobě psaly z podobného úhlu pohledu jako oba tituly vydavatelství Mafra.
Srovnání způsobu, jakým popisují veřejné dění v České republice Babišova média a jakým deníky, jež mu nepatří, si ukážeme jednak na způsobu, jakým Babišovy deníky psaly o lídrech dvou největších stran, o Andreji Babišovi a Bohuslavu Sobotkovi, jednak na jejich psaní o vybraných stěžejních tématech roku 2016.
Obsah českých médií archivuje společnost NEWTON media. Díky přístupu do archívu jsme mohli analyzovat, jak často se objevují jména „Sobotka“ a „Babiš“ v Hospodářských novinách, v Lidových novinách a v Mladé frontě Dnes. Všechny publikované texty jsme posoudili rovněž z toho hlediska, zda ve vztahu k dotyčnému politikovi vyznívají záporně, kladně či neutrálně. Počty i vyznění textů o předsedech obou největších českých politických stran přehledně shrnují tabulky.
Z tabulek je zřejmé, že Lidové noviny i Mladá fronta Dnes se opravdu snaží udržet dekorum neutrality: výrazná většina textů má takové ladění. Zběžný a příležitostný čtenář obou deníků si tak nemusí povšimnout rozsahu a způsobu manipulace. Ta je navíc prováděna tak, aby vždy bylo možné říct, že se jedná o excesy. Realita je ale jiná, a vystoupí zvlášť zřetelně až při srovnání s Hospodářskými novinami.
Přestože Hospodářské noviny vycházejí jen pět dní v týdnu, vydaly více textů zmiňujících se o Andreji Babišovi nežli Lidové noviny i Mladá fronta Dnes. Navíc plná pětina článků Hospodářských novin o Babišovi měla pro něj kritické vyznění. Takových textů vyšlo v Hospodářských novinách skoro dvakrát víc než v MF Dnes a Lidových novinách dohromady. Ačkoli nám jsou Hospodářské noviny svými východisky vzdálené, musíme uznat, že celkovým pojetím novinářské práce dnes mohou sloužit jako etalon profesní kvality u nás.
