Oznámení demise vlády koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL lze vnímat jakou zoufalý pokus premiéra vymanit se z pasti, do které se tak trochu sám v kauze korunových dluhopisů nechal vmanévrovat. Je to i riskantní krok v situaci, kdy se  jako rozhodující váha na politické scéně jeví aliance prezidenta Miloše Zemana a majitele hnutí ANO Andreje Babiše. Mocenský trojúhelník mezi Hradem, Strakovou akademií a Agrofertem prostě není rovnostranný.

Otázkou zůstává, zda toto rozuzlení sporů mezi Andrejem Babišem a Bohuslavem Sobotkou povede před volbami ke změně vládnutí. Že by couvl jen jeden z aktérů a přijal roli hlavního škůdce, je nepravděpodobné. Kýčovitý střet nevinného mučedníka s jediným spravedlivým může posílit nedůvěru v politiku vůbec. Občan vidí jenom spory, ale výsledky žádné. A to, že podezření na obcházení zákona se došetří po volbách, věřit může a nemusí.

↗

Povede demise vlády koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ke změně vládnutí před podzimními volbami? Foto archiv DR

Tato situace odhalila nejen sporný programový základ končící koalice, ale i její neschopnost včas řešit podezření na konflikt se zákonem uvnitř vlády. Nejde jen o fakt podání trestních oznámení, ta se mohou ukázat jako účelová. Co by se ale mělo jasně fungovat stylem padni komu padni, jsou výsledky práce kompetentních státních orgánů. Bez toho nelze vynášet konečné soudy o vině či nevině, bez jejich verdiktu je možné vyslovovat jen politické podezření.

V současné otevřené politické krizi asi těžko očekávat významný posun v šetření kauz vicepremiéra Babiše, a to přesto, že o některé se zajímaly i státní orgány včetně policie. V médiích již odeznělo, že zdanění korunových dluhopisů Agrofertu je předmětem zájmu příslušného útvaru pro boj s organizovaným zločinem a v poslední době musel pod tlakem parlamentu (který tak vlastně zasuploval pasivitu vlády věci začít věnovat pozornost i specializovaný finanční útvar.

Je jasné, že práce těchto orgánů by měla být nezávislá na politice, tedy i na ministrech, pod které spadají (tedy ministry vnitra a financí). V případě trestního řízení pak má ještě důležitou roli státní zastupitelství, které dozoruje práci policie. Pokud se šetření příslušných kauz táhne, může to být způsobeno složitostí případu. Problémem by byl samozřejmě aktivismus či selektivní přístup, šetřit jen to, co se někomu hodí. V atmosféře vládní krize a ožívajících tahanic o mocenský vliv to ovšem bude těžké. Andrej Babiš už včera prostřednictvím plošné inzerce obvinil svého konkurenta ze snahy po  ovládnutí nejen policie, ale i státních zástupců.

Povinnost posoudit, zda vydání korunových dluhopisů Agrofertu nenese znaky obcházení zákona, měl mít jako první finanční úřad. Daňový řád proto dává správci daně možnost zjišťovat fakta a důkazní prostředky dokonce i před zahájením daňového řízení. Impulsem pro takové vyhledávání může být i podnět parlamentu, zcela v logice jeho kontrolní funkce.

Zvláštní předmět zdanění korunových dluhopisů byl do zákona o dani z příjmu vložen legálně v roce 2012. Umožnil využít starého ustanovení o zaokrouhlení na celé koruny dolů. A tady už se lze ptát po ekonomickém smyslu takového podnikání. Jak se snáší požadavek zajištění zdrojů pro Agrofert s použitou alternativou? Nelze výběr dluhopisů zrovna s tou nejnižší možnou nominální hodnotou interpretovat jako zneužití subjektivního práva?

Ekonomické srovnání ceny těchto zdrojů je rozporováno na základě znaleckého vyjádření (nezajištěné korunové dluhopisy a  krátkodobé zajištěné úvěry mohou mít různou cenu). Proč ale nebyly použity vyšší nominály, což by v případě miliardové emise jinak dávalo logiku? Jaké jiné vysvětlení se nabízí, když ne účelové snížení daňové povinnosti pro osobu spojenou s emitentem? To nejsou smyšlenky, to je pochybnost opírající se o podnět potvrzený parlamentní většinou.

Tyto argumenty bohužel nyní zřejmě zakryje vládní krize. A pouhé předvolební rozhořčování se nad poltickými konkurenty se bude míjet s důvěrou lidí. Zbude jen dojem, že zloděj křičí chyťte zloděje. Že státní úřady se ani nenamáhají iniciativně indikovat možnost obcházení zákona. Že celý systém je impotentní a nadále chybí kdysi i ČSSD navrhovaný a pak opuštěný návrh o plošném majetkovém přiznání, který v této věci nastavil jasné povinnosti. Nyní to zřejmě rozhodne až volič.