Deník Referendum získal kopii dopisu, v němž premiér Bohuslav Sobotka požaduje po ministerstvu životního prostředí vysvětlení závažných případů, na které naše noviny upozornily v investigativní reportáži Strach a smrad v Kroměříži. Ve stínu Kmotra z Agrofertu. Popsané případy ilustrují neblahé dopady kumulace ekonomické a politické moci lidmi Andreje Babiše.

Premiér v dopise rekapituluje základní zjištění publikovaná v Deníku Referendum o nezákonně vstřícném postupu ministerstva životního prostředí vůči podnikům, které patří do Babišova holdingu. Konkrétně se jedná o přerovskou chemičku Precheza, které ministerstvo výrazně snížilo pokutu, na což upozornil původně Jiří Pšenička v Hospodářských novinách. A dále o dva kroměřížské podniky: masokombinát Kmotr a nedaleko od něj se nacházející zemědělský velkopodnik Navos.

Jak doložil Deník Referendum ve své reportáži, ministerstvo promíjí oběma podnikům závažné porušování zákona o ochraně ovzduší. Navosu kromě toho Brabcovo ministerstvo odpustilo pokutu. Oba podniky přitom obtěžují obyvatele přilehlých ulic zápachem, prachem, hlukem, dýmem a otřesy, v jejichž důsledku vznikají praskliny v domech. Jejich mimozákonný provoz může mít i závažné zdravotní dopady.

Brabcova mluvčí pokračuje v zatloukání a uchyluje se k invektivám

Mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková mezitím vydala na webu Brabcova úřadu reakci na články DR, kterou se pokouší celou situaci zlehčit. Tvrdí, že oba případy jsou „vyřešeny v souladu se zákonnými požadavky“. Dále říká, že Deník Referendum vydal „nesmyslné informace“, které si u ministerstva životního prostředí neověřil.

Ani jedno z obou jejích tvrzení není pravdivé. Ve skutečnosti Deník Referendum zaslal ministerstvu během přípravy své reportáže soubor otázek. Odpovědi mluvčí Roubíčkové jsme do původního textu zahrnuli v přiměřeném rozsahu. Pominuli jsme zjevně nepravdivé výroky, které ovšem Brabcova mluvčí opakuje i nyní ve stanovisku na webu úřadu.

V případě masokombinátu Kmotr Deník Referendum doložil, že ministerstvo v rozporu se zákonem připustilo, aby se na Babišův udírenský provoz nepohlíželo jako na vyjmenovaný zdroj podléhající přísným pravidlům dle zákona o ochraně ovzduší. Agrofert toho dosáhl kličkou — tím, že objem uzenin v jednotlivých udírnách, neboli zakuřovacích komorách, nesčítá. Předstírá, že každá z nich je zvláštním provozem. Je to jako tvrdit, že továrna s několika komíny je ve skutečnosti několik různých továren. O absurditě takového přístupu nejlépe svědčí oblaka mastného udírenského kouře, která se válejí po večerech v přilehlé Bílanské ulici.

Brabcova mluvčí Roubíčková ale píše: „Česká inspekce životního prostředí se dle běžného postupu doptala na názor ministerstva, jak má postupovat v případě zařazení zdrojů mezi vyjmenované stacionární zdroje dle zákona o ochraně ovzduší. MŽP doporučilo v souladu s metodikou MŽP jednotlivé zdroje sečíst (uplatnit tzv. sčítací pravidlo). Zároveň ale metodika říká, že: „je třeba brát v potaz technické možnosti, konkrétní účel využití stacionárních zdrojů, zejména charakter výroby a možnost flexibility výroby z hlediska využívání celkové instalované kapacity a dopady na ovzduší spojené s jednotlivými variantami. Toto musí krajský úřad posoudit individuálně případ od případu a měl by tak učinit i zpracovatel odborného posudku. Metodický pokyn si každý může přečíst na stránkách MŽP.“

Její zašmodrchaný výrok zastírá skutečnost. Česká inspekce životního prostředí v dílčím protokolu z kontroly ze 4. listopadu 2014 uvádí, že udírny po uplatnění sčítacího pravidla převyšují (a to zhruba čtrnáctkrát!) limitní kapacitu tisíc kilogramů výrobků denně, a tudíž patří mezi vyjmenované zdroje, pro které je nezbytné požádat o povolení. Zároveň pro ně platí podmínka buď jímat odpadní plyn v místě vzniku a odvádět jej do zařízení ke snižování emisí, anebo je zajistit jiným opatřením: například příslušným vybavením každé jedné udírenské komory.

Z daného dílčího protokolu rovněž vyplývá, že dotaz, zda je nutné provozy sčítat, neposílala inspekce, jak klamavě tvrdí Roubíčková, ale aktivně si takové stanovisko MŽP vyžádal provozovatel. Jinak řečeno podnik z Agrofertu požádal ministra z Agrofertu, aby mu umožnil obejít zákonnou povinnost. Provozovatel přitom ani nedodržel lhůtu pro dodání podkladů, následně požádal o prodloužení termínu, ale i prodloužený termín překročil o více než měsíc. Přesto mu ministerstvo vyšlo vstříc.

A tak teprve do závěrečného protokolu z 21. května 2015 Česká inspekce životního prostředí pokorně přepisuje stanovisko Brabcova ministerstva o tom, že nelze uplatnit sčítací pravidlo, ač je to ve zjevném rozporu se zákonem i s metodikou ministerstva životního prostředí. Inspekce tedy neučinila takové stanovisko sama, jak nyní klamavě uvádí Brabcova mluvčí Roubíčková. Byla k takovému postupu dotlačena svým nadřízeným orgánem, jemuž podklady připravil provozovatel. Z toho, že o nemožnosti uplatnit sčítací pravidlo — v evidentním rozporu se zdravým rozumem — rozhodlo Brabcovo ministerstvo, jej usvědčuje svým stanoviskem, v němž se přímo na Brbacův úřad odvolává, i Krajský úřad ve Zlíně.

Brabcovo ministerstvo navíc ve svém stanovisku uvedlo, že masokombinát Kmotr je bezproblémový provoz a nebyly na něj evidovány stížnosti. Byla to lež. A provozovatel jednoznačně věděl, že se to nezakládá na pravdě.

Brabcova mluvčí klame také o Navosu

K případu podivně prominuté pokuty Babišovu Navosu mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková píše: „Pokutu zde uložila Česká inspekce životního prostředí za to, že společnost provozovala část svých stacionárních zdrojů bez povolení k provozu. Společnost Navos však už v roce 2013 avizovala Krajskému úřadu Zlínského kraje, že u zdrojů nebude uplatňovat ‚sčítací pravidlo‘, které by jinak pro ni znamenalo, že musí získat povolení k jejich provozu, a doložila to různými posudky. Krajský úřad Zlínského kraje, stejně jako ČIŽP, nijak názor společnosti Navos nerozporoval. V roce 2014 Česká inspekce životního prostředí však změnila názor a udělila společnosti Navos pokutu. Výše uvedený postup muselo MŽP zohlednit při rozhodování o odvolání společnosti proti pokutě udělené Českou inspekcí životního prostředí.“

Tvrzení Brabcovy mluvčí opět mnohomluvně zastírá skutečnost. Z hlediska zákona i vyměřené pokuty je to, co Navos údajně „avizoval“, zcela irelevantní. O tom, zda se zdroje znečištění budou či nebudou sčítat nerozhoduje „avizování“ Navosu, ale zákon. Také k vyměřené pokutě to nemá žádný vztah. Inspekce nezměnila názor, jak uvádí Brabcova mluvčí, naopak prostě postupovala podle zákona.

Brabcova mluvčí Roubíčková dále tvrdí: „Ani krajský úřad ani ČIŽP v průběhu řízení nezpochybnily, že nejde o vyjmenované zdroje, resp. provoz zdrojů byl povolen a žádný z příslušných orgánů nenamítl, že zdroje jsou zdroji vyjmenovanými. Společnost tedy byla v dobré víře, že zdroj provozuje podle práva. MŽP proto rozhodnutí inspekce zrušilo a řízení zastavilo.“ To je nesmyslný výrok, jehož autorka se patrně spoléhá na to, že jeho adresáti nejsou obeznámeni se zásadami příslušného správního řízení.

Podle bývalé vedoucí oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Severočeském kraji Jany Moravcové se jedná o nepřijatelnou argumentaci sledující jasný účel: obejít zákon. „U právnických osob platí pravidlo objektivní odpovědnosti — dobrá víra je téměř vyloučena. Prostě jako profesionálové mají znát své zákonné povinnosti a za svou nevědomost, neznalost či vypočítavost jsou odpovědni.“

Píše-li tedy v závěru Brabcova mluvčí, že v obou případech „je věc ze strany MŽP vyřešena“, potvrzuje tím beze zbytku původní obavy zformulované v analýze DR o paralyzaci České inspekce životního prostředí a ministerstva v zájmu Agrofertu. V obou popsaných případech je záležitost vyřešena v rozporu s duchem i literou zákona ve prospěch Agrofertu a k zřejmé újmě místních občanů.

Potvrzuje se, že Babišova firma zneužívá své kontroly orgánu státní správy k získání neoprávněných podnikatelských výhod. Zda ministr Brabec poskytne premiérovi smysluplnější odpověď na jeho dopis, zjišťujeme.