Brzy po únorovém útoku izraelských radikálů na kostel Bičování Ježíše Krista, užívaný zejména Palestinci a izraelskými Araby katolického vyznání, přišly z Jeruzaléma zprávy o dalších útocích stoupenců izraelské krajní pravice. V Jeruzalémě se konal „vlajkový pochod“, který má být oslavou izraelské suverenity nad Jeruzalémem.

Valné shromáždění OSN rozhodlo 29. listopadu 1947 o vzniku států Izraele a Palestiny a o zvláštním statutu Jeruzaléma mimo tyto politické útvary. Realizace rezoluce č. 181 však nikdy nenastala. Sousední arabské státy zabránily vzniku palestinského státu a vznikající Izrael ihned zabral větší nežli jen vymezené území. Jeruzalém byl rozdělen na část ovládanou Izraelci a Jordánskem.

Stát Izrael v června 1967 část Jeruzaléma na východním břehu řeky Jordán obsadil. Vojsko sousedního Jordánska tehdy ostřelovalo židovskou část města a dobylo budovu velitelství sil OSN. Izraelská armáda však zahájila protiútok. Izraelci se pak Lví bránou dostali do Starého města a ovládli celý Jeruzalém. Zdejší palestinští obyvatelé získali trvalý pobyt, ne však občanství. OSN pokládá obsazený Jeruzalém společně se západním břehem Jordánu a pásmem Gazy za jedno z okupovaných palestinských území.

Izrael ovšem následně roku 1980 prohlásil celý Jeruzalém za součást svého území a za hlavní město. Z Tel Avivu se tam postupně přestěhovaly státní instituce. Země Evropské unie s Izraelem udržují politické, kulturní a ekonomické vztahy, své ambasády však ponechaly v dosavadním hlavním městě. Výjimkou je Orbánova vláda v Maďarsku, které se stalo jediným státem Unie s velvyslanectvím v Jeruzalémě.

Vlajkový pochod zahrnoval napadení mešity al-Aksá. Oslavoval izraelskou nadvládu. Připojili se k němu poslanci a též krajně pravicoví ministři národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir a financí Bezalel Smotrich spolu s ministryní dopravy Miri Regevovou. Projevila se tím současná orientace vlády. Její hlavní složku sice tvoří liberálně pravicová strana Likud, která má v osobě Benjamina Netanjahua i funkci premiéra, ale charakter vlády je krajně pravicový.

Na vládě se totiž podílí i strana Šas s vazbou na sefardské ultraortodoxní židy a dále náboženská sionistická strana Národní unie, což je krajně pravicová, ultranacionalistická strana, jejíž program zahrnuje představu, že Židé jsou nadřazení jiným národům. To je kuriózní situace, když si uvědomíme, že na analogické pojetí za nacistického režimu v Německu doplatily miliony Židů životem.

Dále vládu podporují krajně pravicová Sjednocená Tóra judaismu, strana aškenázských ultraortodoxních stoupenců judaismu, pak Otzma Jehudit, Židovská moc, a nakonec s jediným poslancem další náboženská strana Noam, která v programu zdůrazňuje odpor proti právům LGBT menšiny a politiku proti údajnému rozkladu rodiny.

Účastníci vlajkového pochodu házeli kameny na novináře, kteří informovali o shromáždění v oblasti Damašské brány poblíž Starého města. Nejméně dva novináři byli podle dostupných zpráv zasaženi do hlavy a zraněni. Demonstranti nesli rovněž černou vlajku organizace Lehava, která oponuje křesťanské přítomnosti v Izraeli, varuje před osobními vztahy Židů s lidmi jiné etnické a náboženské příslušnosti včetně smíšených sňatků.

Agresivita některých ultranacionalistických účastníků pochodu vedla k několika potyčkám. Izraelská policie při nich ovšem zasáhla proti napadeným Palestincům. Palestinský aktivista Iyad Abu Snainah byl zatčen poté, co křičel na policii, že neplní svůj úkol chránit Palestince.

Proti pochodu a proti chování policie se postavila izraelská občanská organizace Ir Amim (Město národů). Jejím cílem je zajistit důstojnost a blahobyt všech tamních obyvatel a chránit jejich posvátná místa, jakož i jejich historické a kulturní dědictví.

Ochrana posvátných míst je aktuální také tím, že ve Starém městě na východním břehu leží Sion, resp. Chrámová hora, místo, o němž se většinou předpokládá, že se tam nacházel Chrám. V současnosti tam jsou posvátná místa islámu, Skalní dóm a zmíněná mešita al-Aksá.

Ir Amim tím zaujímá podobnou pozici jako Rabíni pro lidská práva, organizace, která se věnuje palestinským územím pod izraelskou mocí, sociální a ekonomické spravedlnosti v Izraeli a mezináboženskému dialogu. V tradičním rabínském učení identifikují nauku, že všechny osoby jsou stvořeny k Božímu obrazu, což je vede k aktivitám chránícím lidská práva všech bez ohledu na národnost nebo vyznání.

Izraelští občané arabské etnické příslušnosti spolu s Palestinci, tedy obyvateli Izraelem kontrolovaných územích, která měla být součástí státu Palestina, muslimy a křesťany, spolu s izraelskými aktivisty protestovali proti letošnímu vlajkovému pochodu s poukazem mimo jiné na rasistická hesla provolávaná demonstranty, např. „smrt Arabům“. Varovali před tím, že se ve vlajkovém pochodu skandovalo také, že přichází nakba, přičemž toto arabské slovo je obdobou hebrejského slova šoa — a z řečtiny převzatého výrazu holokaust.

Klidné soužití etnik a náboženství v dotčeném regionu ve vzájemně uznaných bezpečných hranicích se při současné politické konstelaci jeví jako málo pravděpodobné. Ale zůstává nanejvýš žádoucí.