Jsem strašně smutný. Tahle situace nemá dobré řešení a vyhrát nemůže nikdo
Lucie Šarkadyová„Obyčejní lidé se opravdu snaží najít si k sobě cestu a vědí, že jeden druhého potřebují.“ Reportáž dopisovatelky DR z páteční demonstrace v Šejk Džará ukazuje, že probíhající izraelsko-palestinský konflikt není projevem vůle občanů.
„Jsem strašně smutný,“ řekl mi Pepe, když jsem se ho zeptala, jak se má. „Tahle situace nemá žádné dobré řešení a vyhrát nemůže nikdo,“ pokračoval. Pepe Alalu provedl aliju, tedy „návrat“ do Izraele, ještě v sedmdesátých letech. Tehdy byl Izrael trochu jiným státem. Smutek asi nejlíp vystihuje emoci, která je tu přítomná, i když se všichni snaží zachovávat si alespoň trochu zdravý rozum.
„Policie na nás vytáhla zábleskové granáty a vodní děla. Proč? Nikdo nic nedělal. Všichni tu byli v dobré náladě a úplně v klidu. Jenom kvůli tomu, že někdo měl palestinskou vlajku. Tohle je adekvátní reakce? Střílet do davu lidí zábleskovými granáty a vodním dělem, jenom kvůli tomu, že někdo zamával palestinskou vlajkou?“, řekl mi izraelský aktivista, který na demonstraci v Šejk Džará přijel až z Bérševy.
Šejk Džará už dávno není jen záležitostí pár lidí z Jeruzaléma, kterých se to dotýká přímo. Šejk Džará se teď dotýká všech, kterým ještě na Izraeli záleží. A nejde jenom o Palestince, kteří nejspíš stejně budou vystěhovaní, ale i o Izraelce, kteří se každý den probouzí s pocitem, že mír je, pokud bude Izrael s Palestinci zacházet jako s občany druhé kategorie, nejspíš v nedohlednu.
Pátek v Šejk Džará
V druhý den muslimského svátku Eid al-Fitr, který zakončuje Ramadán, a po mém příjezdu do Jeruzaléma v pátek dopoledne, byly ulice města téměř prázdné. U Damašské brány byla většina obchodů zavřená a stejně tak ve Starém městě. Na kraji ulice ale byly zbytky ohořelých konstrukcí z předešlých nepokojů.