Běloruská opozice a sociální demokracie

Filip Outrata

Podpořit běloruskou demokratickou opozici je správné z principu. Klíčové je to však pro politiky ČSSD, kteří jsou v oprávněném podezření, že pro ně lidská práva nemají příliš velkou váhu a rádi je zobchodují za ekonomický prospěch.

S prezidentem CEFC. Vztahy předsedy ČSSD s čínským režimem jsou dlouhodobě nadstandardní. Foto FB Moser Glassworks

Je dobře, že se představitelka běloruské opozice Svjatlana Cichanouská při své návštěvě Prahy setká také s ministrem zahraničí za ČSSD Jakubem Kulhánkem. Je dobře, že jí vyjádřil jednoznačnou podporu prezident Miloš Zeman i premiér Andrej Babiš. Je dobře, že v této věci Česká republika vystupuje navenek jednotně a čitelně.

Odsoudit násilí vůči pokojným demonstrantům, omezování svobody projevu a potlačování práce novinářů, stejně jako mučení a věznění z politických důvodů či mrazivé vynucené „doznání“ zatčeného Ramana Pratasevyče vypovídajícího pod zjevným nátlakem by mělo být zcela samozřejmé a je dobře, že tomu tak v České republice opravdu je.

Mělo by být v dané chvíli vlastně úplně jedno, kdo je jakého politického zabarvení, a zda někdo chce na podpoře běloruské opozice získat body u příslušně naladěné části veřejnosti. To všechno k politice patří a samozřejmě se to děje. Jisté je, že pouze tím, že někdo podporuje mediálně viditelné postavy demokratické opozice v jiné zemi, se nestává lepším demokratem ve své vlasti.

Dopis Jana Hamáčka tajemníkovi Šanghajského městského výboru Komunistické strany Číny. Repro DR

Jako sociální demokrat bych byl přesto velmi rád, kdyby politici a političky ČSSD, pokud jde o podporu demokratické opozice a všech těch, jejichž práva jsou potlačována, patřili mezi ty nejaktivnější. Samozřejmě nejen v těch nejviditelnějších případech a ve vybraných zemích, ale všude tam, kde k potlačování lidských práv a svobod skutečně dochází.

Dobrým příkladem této praxe je dopis, kterým Českomoravská konfederace odborových svazů v čele s Josefem Středulou v srpnu 2019 podpořila demonstranty v Hongkongu. V dopisu je řeč nejen o represích čínského režimu vůči demonstrujícím, ale i o propouštění z práce těch, kdo se protestů účastnili.

Pošlapávání politických práv jde zkrátka ruku v ruce s potlačováním práv sociálních. Protestovat proti tomu je něco sociálně-demokratického ze samé podstaty. Sebevědomá, své historie si dobře vědomá sociální demokracie by v tom měla být aktivní, zcela jednoznačná, zásadová.

Bělorusko je v mezinárodním měřítku bezesporu mnohem „lehčí váha“ než sousední Rusko nebo Čína, a zásadový postoj tu zase tolik nestojí. Je to ale důležitý symbol, který může dát jasnou orientaci i ve vztazích k dalším z hlediska lidských práv problematickým zemím, kde je reálněpolitická cena mnohem vyšší.