Ještě před několika desítkami let přicházeli uprchlíci z Ruska nebo z Arménie a dostávali takzvaný Nansenův pas, který jim v Evropě zaručoval legitimní ochranitelské postavení, aniž by se hledělo na jejich sociální postavení, vzdělání nebo ekonomický kapitál. V současnosti se však stále více ukazuje, že se z tématiky uprchlictví stává politikum, kterého mohou státy využívat pro svůj vlastní prospěch, a samotní uprchlíci se tak stávají pouhou „hračkou“ v rukách představitelů jednotlivých vlád.

Pokud jste se nacházeli ve válečné zóně, ostřelovali vás povstalci, je vám dvacet let, přišli jste o celou rodinu a o bydlení a žili jste na rozvalinách, kterým se dříve říkalo vlakové nádraží, jsou vaše šance na získání statusu uprchlíka — pokud budete schopni požádat o azyl — poměrně mizivé.

Pokud jste se však narodili do určité privilegované rodiny, od mládí jste využívali možnosti, které vám rodiče zprostředkovávali, včetně finančního a sociálního zajištění, a pak jste odjeli s olympijskou výpravou do Japonska a následně jste vyjádřili své obavy kvůli návratu do země původu, jsou vaše šance na získání azylu — v tomto případě prostřednictvím polského humanitárního víza — doslova enormní.

Právě do druhé kategorie „privilegovaných“ by patřila běloruská atletka Kryscina Cimanouská. Asi nelze rozporovat, že udělení humanitárního víza je záležitostí na úrovni vládních orgánů (není na něj právní nárok a záleží na posouzení ministerstva) a rozporovat nelze ani individuální posuzování udělení víza. Nelze dokonce ani rozporovat, že humanitární vízum je pouze „předstupeň,“ neboť samo o sobě nezaručuje status uprchlíka (o ten musí daná osoba požádat až po příjezdu do dané země).

Lidský kapitál

Nelze snad ani namítat nic proti tomu, že příslušné orgány udělují humanitární vízum v mnoha adekvátních případech, ovšem v případě Krysciny Cimanouské lze tvrdit, že „humanitární“ ve smyslu „prokázání lidskosti“ nebo „potřebě pomáhat druhému“, anebo z důvodu „respektování lidsko-právních“ a „morálních“ aspektů společnosti, nemá valný význam. V jejím případě je totiž klíčová politická užitečnost pro přijímající stát.

Právě tato skutečnost nejspíše stála za okamžitým rozhodnutím dvou států Evropské unie — Polska a České republiky — nabídnout běloruské atletce humanitární vízum. A nabídka přišla na stůl prakticky okamžitě. Cimanouská nakonec status uprchlíka od Polska určitě získá, o tom vlastně ani nemůže být pochyb.