V srpnu se pozornost polských médií obrací k malé vesnici na běloruské hranici jménem Usnarz Górny, kde se skupina Afghánců pokouší žádat Poláky o azyl. Ještě neplatí zákon, který legalizuje vyvážení lidí bez platného polského víza nebo jiných dokumentů, za hranice. Ani ostnatý drát ještě nikdo nerozmotává. Pohraničníci ale žádost, kterou zdokumentovala i média, i tak nepřijímají.

Poté, co se na místo začínají sjíždět novináři a lidskoprávní organizace, policie kontakt s uprchlíky definitivně znemožní. Ti zůstanou na místě několik týdnů, hlídaní pohraničníky obou států. Pak se pokusí násilím dostat do Polska. Pomáhají jim v tom právě Bělorusové. Na polské straně Afghánce zachytávají a v jiném místě vracejí zpět za hranice.

V době, kdy se toto děje, už mají novináři i aktivisté dávno zakázáno do tři kilometry širokého pásu podél běloruské hranice jakkoli vstupovat. V oblasti panuje výjimečný stav. Informace tak pocházejí výhradně z nahrávek, které uveřejnili pohraničníci obou států, a také od neziskových organizací. Ty totiž byly s uprchlíky po celou dobu v kontaktu přes telefon. Afgháncům ho nabíjeli Bělorusové. Co se se skupinou stalo dále není jasné.

Uprchlíci zejména z Blízkého východu přicházejí uměle vytvořenou a vládou v Minsku podporovanou migrační trasou a snaží se dostat do Polska. Uvěřili propagandě Běloruského režimu o snadné cestě do Evropské unie. Možnost požádat o azyl ale v Polsku nedostanou, místo toho se chytnou do pasti na hranici. V lesích pak tráví dny a týdny a pohraničníci si je mezi sebou přehazují. Nevyhnou se tomu ani děti, staří nebo nemocní.

Podle Polska jsou lidé z Blízkého východu Lukašenkovou zbraní proti Evropské unii. A několik těchto lidských zbraní už v pohraničí zemřelo, oficiálně jich bylo zatím osm. Těm nemnohým, jimž se podaří přejít hloub do polského vnitrozemí, poskytují první pomoc polští dobrovolníci působící těsně za zónou výjimečného stavu. Některé lidské zbraně bývají vyčerpané, podchlazené, zbité nebo okradené. Jedna měla od Bělorusů tak zbité nohy, že se lékaři divili, že dokázala ve svém stavu vůbec jít.

Po poskytnutí pomoci musí dobrovolníci uvědomit pohraničníky. V uprchlickém táboře končí jen zlomek migrantů, v nemocnici jen nejakutnější případy. Když je lékaři dostanou do stavu životaschopnosti, bývají lidské zbraně vráceny zpátky za hranici. O tom všem informují polská média již od vypuknutí příhraniční krize.

Uprchlíci z Běloruska

Migranti z Běloruska přicházejí do Polska soustavně už rok a v nezanedbatelných počtech se zde také usazují. Pro řadu Bělorusů se Polsko po zfalšovaných volbách minulý rok v srpnu stalo druhým domovem. Utíkají ze státu, kde je trestné i jíst červeno bílý dort nebo tyto barvy oblékat. Odkazují totiž na opozici a vlajku svobodného Běloruska.

Na rozdíl od lidských zbraní z Blízkého východu jsou Bělorusové v Polsku vítáni. Díky humanitárním vízům se jim otevřel pracovní trh a pro IT experty a ty, kteří chtějí v Polsku podnikat, běží program Poland Business Harbour. V zemi diktátora Lukašenka je IT specialistů poměrně dost, kdežto v Polsku, stejně jako další pracovníci, chybějí. Za loňský rok emigrovalo do Polska přes deset tisíc Bělorusů. S integrací si pomáhají navzájem a přijetí ze strany Poláků si většinou pochvalují.

Manželé Maxim a Anja odjeli z Běloruska, aby si pro ně nepřišla KGB, jako se to stalo některým jejich přátelům z pěveckého sboru za to, že zpívali běloruské písničky, a podporovali tak protesty proti Lukašenkovi. Do Polska se dostali přes Ukrajinu.