↗

S nedávným vyhlášením výjimečného stavu u hranic s Běloruskem vláda novináře z pohraničí vypoklonkovala bez náhrady. Veřejnost tak může o dění na místě usuzovat pouze z nicneříkajících tiskových zpráv Hraniční stráže, ministra obrany Mariusze Blasczaka nebo ministra vnitra Mariusze Kamińského. Foto FB Fundacja Ocalenie

Už od března sedí v běloruském vězení dopisovatel deníku Gazeta Wyborcza Andrzej Poczobut. Běloruský Polák žijící v Grodně, kterého spolu s dalšími členy Svazu Poláků v Bělorusku zadržela běloruská milice, je obviněný z propagování nacismu a podněcování národnostní a náboženské nenávisti. Hrozí mu pět až dvanáct let vězení. V posledních měsících ovšem není těžké dostat se v Bělorusku za mříže úplně za cokoli.

Poczobut je dlouhodobě kritický vůči Lukašenkovi, před deseti lety byl odsouzen za jeho znevážení, protože jej označil za diktátora. Doplňme, že Poláci jsou Lukašenkovi trnem v oku už delší dobu. Ten se proto snaží přesvědčit obyvatelstvo, že se jedná o nepřátelskou zemi, která chce Bělorusko destabilizovat.

Poczobut se spolu s kolegyní ze Svazu Poláků v Bělorusku, kterého je členem, se odmítl výměnou za propuštění ze země vystěhovat. Vysloužil si označení extremista a horší zacházení. Má problémy se srdcem, ve vězení se navíc nakazil koronavirem. Lékařská péče mu poskytnuta nebyla. Jeho dopisy rodině procházejí cenzurou.

Krátce po jeho zadržení napsal na Poczobutovu adresu šéf kanceláře polského premiéra Michal Dworczyk: „Držte se, nedáme vás.“ Premiér Mateusz Moraviecki zase vyzval, aby Bělorusko přestalo Poláky používat jako rukojmí.

Pokud jde o svobodu médií v Bělorusku, dokáže se polská vláda shodnout s opozicí i s kritickými novináři. Dokonce se umí zastat i dopisovatele deníku Gazeta Wyborcza, který za jiných okolností vnímá jako protivládní. Takový ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro ho mívá v hledáčku poměrně často.

Polská reprezentace se chová pokrytecky. Ačkoli v zemi nedochází k mučení novinářů, jejich šikanování motivované snahou podřídit místní média zájmům vlády je zde zcela běžné.

Od roku 2015, kdy tlak na média začal narůstat, došlo v Polsku k mnohým změnám. Bývalá veřejnoprávní média neskrývaně tlumočí vládní propagandu. Petrochemický koncern PKN Orlen letos koupil vydavatelský dům Polska Press a začal měnit obsazení regionálních novin tak, aby konvenovalo politice PiS. Vláda navíc usiluje o to, aby vydavatelé odváděli vyšší daň za reklamu. Toto opatření by pro řadu redakcí bylo fatální. Vláda však svůj nápad prezentuje jako daň solidarity v době pandemie.

Za kritické články jsou noviny běžně žalovány. A ač soudní spory nikam nevedou, stojí redakce peníze a nervy, o což jde především. V Polsku se hovoří o tak zvaných slapps (Strategic Lawsuits Against Public Participation), jejichž úkolem je zastrašit novináře žalobami. Vláda ví, že soudní spory stojí nemalé peníze, a i ty největší mediální domy nebudou schopné tlaku odolávat dlouhodobě.

S nedávným vyhlášením výjimečného stavu u hranic s Běloruskem dokonce vláda novináře z pohraničí vypoklonkovala bez náhrady. Veřejnost tak může o dění na místě usuzovat pouze z nicneříkajících tiskových zpráv Hraniční stráže, ministra obrany Mariusze Blasczaka nebo ministra vnitra Mariusze Kamińského. Nabízet jen jeden pohled na situaci je vždycky jednoduší než odpovídat redaktorům. To naši sousedé vědí stejně tak dobře, jako každý, kdo chce získat moc a veřejné mínění na svoji stranu.

A tak vláda, aby zdánlivě neriskovala kontrolu nad zprávami z oblasti, raději než polským novinářům, které ještě na jaře hodlala bránit před běloruským režimem, dala mediální prostor takřka výhradně ozbrojeným složkám. Vyřazením kritického hlasu a nastolením informačního monopolu však paradoxně poskytla průchod konfrontačnímu narativu, který živí právě běloruskou propagandu.