Polsko je už po několik dnů v ostrém konfliktu s USA. Snad v největším diplomatickém konfliktu, jaký země zažila od roku 1990. Zní to neuvěřitelně, ale ta země ležící na hranici s Běloruskem, která má kousek od svých hranic ruské rakety v Kaliningradské oblasti a která se v minulých letech snažila přemluvit Američany, aby na jejím území otevřeli svoji základnu jako záruku své bezpečnosti, se rozhodla jít do přímého střetu s Washingtonem.

Zdá se, jako by polská vláda nebyla s to uvědomit si mezinárodní dopad svého počínání. Jako by tamější vládní tábor vnímal veškeré své konání jen v domácím kontextu a prizmatem studené války, jakou vede s opozicí. Jako by se mezi jeho lidmi nenašel nikdo, kdo by měl nadhled a odvážil se Jarosławu Kaczyńskému vysvětlit, že jeho nápad zlikvidovat zákonem televizi, jejíž vysílání se mu nelíbí, způsobí střet se světovou velmocí, na níž závisí polská bezpečnost.

Bývalý prezident Kwaśniewski, přitom sám kdysi partajní mládežník, zákon ihned klasifikoval jako ohrožení bezpečnosti Polska a „katastrofální konflikt se strategickým partnerem“. Je neuvěřitelné, že v zemi, která dělala vše pro to, aby byla vnímána jako nejbližší spojenec Spojených států, se najednou veřejně spekuluje o tom, že by Washington mohl v případě eskalace konfliktu uvalit sankce na některé lidi z vedení země, že by je třeba odmítl vpustit do USA či jim zmrazil konta.

Není to přitom zdaleka jediný mezinárodní konflikt, do něhož Polsko Jarosław Kaczyński se svou naivní a nekompetentní diplomacií zatáhl. Už několik let je ve střetu s orgány Evropské unie kvůli demontáži právního státu a nezávislosti médií. Před pár dny Varšava vyrobila další konflikt, tentokrát s Izraelem, ohledně zablokování restitucí nemovitostí potomků Židů zahynulých v holocaustu. Izrael to považuje za nepřátelský akt, Polsko označil za nedemokratickou zemi a odmítl vyslat do Varšavy svého velvyslance.

Polsko má také spor s Českou republikou kvůli dolu Turów. A co je horší: až na Orbána nemá v Evropě a ve světě žádného spojence. Až tam Polsko dovedla ideologická zaslepenost Jarosława Kaczyńského, skutečného vládce dnešního Polska, a jeho naprostá neznalost světa.

Ovládnout všechna veřejná média

„Lidé věří tomu, co vidí v televizi,“ prohlásil v roce 2016 Jarosław Kaczyński, sotva se dostal k moci. Plynul z toho pro něj logický závěr: ovládnout ji. A tak co nejrychleji překopal a z gruntu vyměnil vedení ve všech veřejnoprávních médiích: televizi TVP, rozhlase i tiskové agentuře PAP.

Tsunami zasáhlo většinu známých tváří, šéfy programů, zahraniční korespondenty. Stovky lidí. Z donedávna veřejnoprávních médií udělal propagandistický nástroj vládnoucí strany, kdysi veřejnoprávní televize je dnes tak prolhaná a tak štvavá vůči opozici, že mnoho Poláků ji považuje za stejnou, ne-li horší, než jaká bývala televize za komunismu. Její sledovanost klesá. Stala se z ní televize jedné strany a jedné ideologie.