Reformy polského školství jsou zástěrkou pro jeho další katolizaci
Aneta LakomáPolské ministerstvo školství plánuje reformy. Jde však jen o opatření, která povedou k návratu a upevnění ultrakonzervativního řádu. Získá na nich církev, pravice a příznivci vládnoucího tábora včetně extremistů. Nadějí zůstávají učitelé.
Když v říjnu 2020 nastoupil do funkce ministra školství Przemysław Czarnek, část společnosti to přijala se značnými obavami. Do veřejného povědomí se dostal zejména tvrzením, že LGBT lidé nejsou rovni těm „normálním“ a obavou o to, kolik dětí zvládne žena porodit, když má první ve třiceti.
Kvůli kontroverzím, které jej provází, proto jeho odpůrci soustavně volají po jeho odvolání. Poprvé se toho dožadovali na demonstraci loni v listopadu. Jeho pozicí však neotřáslo ani Obyvatelskou platformou navrhované hlasování o nedůvěře, které Sejm v červenci zamítl. Pro bylo 205 poslanců, proti 236 a sedm se zdrželo.
Stávající ministr tak dál zůstává v úřadu a už bezmála rok „reformuje“ polské školství. A pokud všechny návrhy vejdou v platnost, stane se ze vzdělávacího systému našich sousedů zpolitizovaný moloch.
Czarnek začal vysokými školami, které se podle něho netěší akademickým svobodám. Ministr se domnívá, že lidé s pravicovými názory stáli dosud v pozadí a nemohli se vyjadřovat, jak by si přáli, protože hlavní slovo měli údajně ti s názory levicovými.