Reformy polského školství jsou zástěrkou pro jeho další katolizaci

Aneta Lakomá

Polské ministerstvo školství plánuje reformy. Jde však jen o opatření, která povedou k návratu a upevnění ultrakonzervativního řádu. Získá na nich církev, pravice a příznivci vládnoucího tábora včetně extremistů. Nadějí zůstávají učitelé.

Děti na základních školách se budou učit o tom, že v historii nejvíc trpěli Poláci. Bude jim jasné i to, že žena patří k plotně a na porodní sál. Právě tohoto se Czarnkovi (na snímku) odpůrci obávali. Nadějí tak zůstávají lidé, bez jejichž přičinění zamýšlená pravidla platit nebudou: učitelé. Foto FB Ministerstvo Edukacji i Nauki

Když v říjnu 2020 nastoupil do funkce ministra školství Przemysław Czarnek, část společnosti to přijala se značnými obavami. Do veřejného povědomí se dostal zejména tvrzením, že LGBT lidé nejsou rovni těm „normálním“ a obavou o to, kolik dětí zvládne žena porodit, když má první ve třiceti.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Kvůli kontroverzím, které jej provází, proto jeho odpůrci soustavně volají po jeho odvolání. Poprvé se toho dožadovali na demonstraci loni v listopadu. Jeho pozicí však neotřáslo ani Obyvatelskou platformou navrhované hlasování o nedůvěře, které Sejm v červenci zamítl. Pro bylo 205 poslanců, proti 236 a sedm se zdrželo.

Stávající ministr tak dál zůstává v úřadu a už bezmála rok „reformuje“ polské školství. A pokud všechny návrhy vejdou v platnost, stane se ze vzdělávacího systému našich sousedů zpolitizovaný moloch.

Czarnek začal vysokými školami, které se podle něho netěší akademickým svobodám. Ministr se domnívá, že lidé s pravicovými názory stáli dosud v pozadí a nemohli se vyjadřovat, jak by si přáli, protože hlavní slovo měli údajně ti s názory levicovými.

Balíček svobody

Po připravované novelizaci zákona o vysokých školách se nikdo z vysokoškolských pedagogů nebude muset bát, že si jej za vyjádření „náboženského“ cítění nebo „světonázoru“ pozve disciplinární komise. Tak zvaný Balíček svobody totiž navrhuje, aby nebyly trestány názory vytvořené na základě světonázoru nebo náboženského přesvědčení. Tyto svobody už ale dávno zajišťuje polská ústava.

Z obav, že změna přinese jen chaos, poslali polští rektoři ministrovi školství v březnu dopis, ve kterém podrobně vysvětlují, proč s jeho nápadem nesouhlasí. Z deseti bodů, které mu vytýkají, zmiňme špatnou interpretaci svobody slova, narušení autonomie univerzit či nejasně stanovená pravidla pro disciplinární odpovědnost. V neposlední řadě též uvádějí, že je chybné vnímat svobodu prezentovat výsledky vědeckého bádání stejně jako svobodu občanskou. Rektoři upozorňují, že po schválení zákona bude možné na univerzitách hlásat cokoli a odvolávat se přitom na náboženské vyznání nebo světonázor.

Jestliže totiž za nových podmínek dojde k disciplinárnímu řízení, v konečném důsledku o osudu pedagoga stejně rozhodne komise zřizovaná při Ministerstvu školství. A tu podle zákona sestavuje právě ministr. O objektivitu nepůjde ani omylem, protože politik bude ovlivňovat složené komise, a tím pádem bude i mít přímý vliv na to, co bude komise zrovna pokládat za trestuhodné. Vznikne tím ideální podhoubí pro zastrašování kritiků. Rovnost, jakou slibuje ministr Czarnek konečně zavládne, půjde však o rovnost orwellovského střihu.

Svůj vliv se snaží ministerstvo posílit také na základních a středních školách. Pokud projde nový zákon, mohl by kurátor osvěty, což je mocnější obdoba českého školního inspektora, získat více pravomocí a mít například přímý vliv na výběr ředitele školy. Co víc, bez kladného posudku od tohoto úředníka by se kandidát na post ředitele ani nemohl hlásit. Kurátor by také nově mohl ředitele bez udání důvod odvolat a ovlivňoval by i skladbu kroužků, které škola nabídne. Vyjadřovat by se nemusel pouze k akcím, které podporuje Ministerstvo školství.

Tlak na školy bude enormní. Přidejme ještě návrh Ministerstva spravedlnosti, které chce, aby bylo za neplnění povinností a překračování pravomocí možné ředitele školy trestat třemi lety vězení. Jasný výklad toho, co pod takovouto právní formulací míní, přitom chybí. Pokud bychom brali ministerstvo doslova, bylo by možné ředitele zavřít i za poskytnutí prostoru organizaci, kterou neschválil kurátor, nebo za uspořádání neschválené akce.

Jediné náboženství

Z dosud volitelných předmětů etika a náboženství se možná stanou povinné. Vzhledem k nedostatku učitelů etiky to ale v důsledku bude znamenat jen posílení role náboženství ve školách. Na rozdíl od etiky na něj stát vynakládá finanční prostředky, ale školy na obsah hodin nemají žádný vliv, což znamená, že úroveň předmětu se odvíjí od kvalit vyučujícího. Zatímco na jedné škole probíhají v rámci náboženství přínosné debaty, jinde se — zjednodušeně řečeno — učí pouze církevní dogmata. Nehledě na to, že tento způsob, jak zajistit povinnou výuku náboženství ve školách nepočítá s jiným než katolickým vyznáním.

V hledáčku „reformátorů“ se objevil i dějepis. Dětský ombudsman Mikołaj Pawlak se obrátil na Ministerstvo školství s prosbou, aby se ve školách začalo víc učit o utrpení polských dětí během druhé světové války a po ní. Podotkněme, že tato témata už ale v učebnicích dějepisu jsou. Podle Pawlaka však v malém rozsahu.

Na přílišný důraz na toto téma nemusí přitom být žáci psychicky dobře připraveni. Při necitlivém přístupu může mít výuka v konečném důsledku spíše negativní dopad. Například návštěva Osvětimi končívá podle průzkumu Varšavské univerzity u třinácti procent polských studentů vznikem posttraumatického stresové poruchy.

Obležené Polsko

Zlo navíc nemá národní charakter a Polsko není obležená pevnost, které chtějí všichni jen ubližovat. Ministr by ale rád, aby se do podvědomí příštích generací dostal opak.

Poslední dobou se v zemi navíc debatuje o cnostech, ke nimž by měly být vychovávány polské ženy. Poradce ministra školství Paweł Skrzydlewski si posteskl, že pozoruje duchovní zkaženost žen, které se zabývají hlavně samy sebou. Vyjádřil obavy, že pokud se toto chování stane všeobecným, společnost kvůli němu rezignuje na rodinu i na plodivost. Pozoruhodné je, že jednou z priorit nadcházejícího školního roku se stala výchova v rodině.

Shrňme pravděpodobný scénář vývoje reforem: kurátoři osvěty získají ještě více pravomocí a vysoké školy přijdou o akademické svobody. Kvůli chaotickým pravidlům navíc nebudou schopné konkurovat zahraničním institucím.

Děti na základních školách se budou učit o tom, že v historii nejvíc trpěli Poláci. Bude jim jasné i to, že žena patří k plotně a na porodní sál. A právě tohoto se Czarnkovi odpůrci obávali. Nadějí tak zůstávají lidé, bez jejichž přičinění zamýšlená pravidla platit nebudou: učitelé.

Diskuse