Polsko se přibližuje k Rusku, i když s ním nemluví
Aneta LakomáVztah k mezinárodním dohodám, anglickojazyčný televizní kanál, který má zajistit „ten správný“ obraz země ve světě a nově i „národní internet“ jsou tři oblasti, v nichž se Polsko výrazně přiblížilo k Rusku — k jeho autoritářskému řízení.
Polsko se s Ruskem nebaví. Obě země ale mají v poslední době mnoho společného. Polský stát chytá ruské manýry víc, než by si dokázal otevřeně přiznat.
Obě země mají výhrady k mezinárodním dohodám. Rusko jim nadřadilo vlastní ústavu a Polsko nedávno zpochybnilo některé části Evropské úmluvy o lidských právech a označilo je taktéž za neshodné s ústavou. Nejprve úmluvu rozporoval ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro, který se následně zeptal na názor Ústavního soudu. Nebylo žádným překvapením, že ten mu dal za pravdu.
U ruské vlády některé postoje nepřekvapí, ale u našich sousedů by měly. Odborníci se totiž obávají, že zpochybňování mezinárodních dohod může ohrozit i práva samotných Poláků.
Nejde ale o jedinou podobnost, kterou tyto státy s vzájemně chladným vztahem mají. Na tom, že nejlepším nástrojem pro šíření „té správné“ pravdy za hranice země jsou státem kontrolované televizní kanály, by se reprezentace obou zemí také shodly.
Ruský pohled je k vidění a slyšení na Russia Today, anglickojazyčném kanále, který vysílá do světa to, co Rusové zrovna potřebují. Polská tradice v ošetřování svého zahraničního obrazu v angličtině, je kratší. Poláci svůj kanál TVP World spustili teprve letos na podzim. Má vysvětlovat polský pohled a bojovat s údajnými dezinformacemi. Informace, ale čerpá mimo jiné z vládou ovládané televize TVP, u které nemůže být o kvalitním zpravodajství řeč. S dezinformacemi má problém naopak kanál sám. Příkladem budiž nelegální využití záběrů z filmu, který připravovala společnost Netflix, ke strašení polské společnosti imigranty.
Do třetice. Před pár dny přišel polský deník Gazeta Wyborcza se zjištěním, že by měl v zemi vzniknout jeden národní operátor, pod nějž by spadal nejen internet, ale i telekomunikační sítě. Bez jeho svolení by nic z toho nemohlo fungovat. Stát by tak získal větší kontrolu nad tokem informací a třeba i možnost vypnout internet.
V Rusku už otestovali, že se bez světové sítě obejdou, jejich domácí internet Runet zkouškou prošel. Jestli jde víc o cenzuru nebo o kybernetickou bezpečnost země, jak sama tvrdí, zůstává otázkou. Doplňme, že polští představitelé své plány taktéž schovávají za otázky kybernetické bezpečnosti země.
Na závěr zmiňme rozhodnutí Izraele o tom, že Polsko vyřadí ze seznamu států, kterým by prodal svůj špehovací systém Pegasus. Zemi rovnou označil za autokratický režim. Jde o další důvod, proč si mohou vlády z Moskvy a Varšavy klidně podat ruce.