V Polsku vyšli v listopadu demonstranti do ulic poté, co třicetiletá Izabela zemřela v nemocnici na sepsi a její plod zemřel v děloze. Tragická událost nastala jen devět měsíců po soudním rozhodnutí, jež potraty z důvodu poškození plodu prohlásilo za protiústavní. Neliberální vláda Práva a spravedlnosti (PiS) již dříve zásadně omezila nezávislost polské justice.

Aktivisté za práva žen se obávají, že kruté soudní rozhodnutí vystupňuje tlak na zdravotnický personál, aby ženám v komplikovaném těhotenství odpíral možnost potratu. Populační experti navíc předvídají, že verdikt ještě více stlačí už tak klesající porodnost. Průzkumy přitom již dlouhou dobu uvádějí, že polské ženy mají méně dětí, než by samy chtěly, jednak v důsledku tlaků tržního kapitalismu a jednak v důsledku neliberální proporodnostní politiky.

Cynické rozpory

Rozhodnutí striktně omezující potraty obnažuje cynické rozpory v samé podstatě neliberálních rodinných a demografických politických přístupů. Právě z toho důvodu se polští politici a skupiny prosazující boj proti potratům pokoušejí zbavit odpovědnosti za Izabelinu smrt argumentem, že se jednalo jen o tragickou nehodu, která není důsledkem vtělení jejich extrémních požadavků do platného práva.

Neliberální pravice v Polsku i Maďarsku se ostatně dostala k moci tím, že si osedlala sociální obavy, jež pramení z narůstající krize „sociální reprodukce“ — tedy z upadající schopnosti společnosti vytvářet a udržovat pevné vazby jak v rámci generací tak mezi nimi a poskytovat péči potřebným členům rodin. Během postupného nárůstu socioekonomických obav neliberální politické formace slíbily, že budou bránit „rodinné hodnoty“ — a rodinám životně důležitou podporu také skutečně poskytují. Právě tím se středoevropským neliberálním politickým silám podařilo za svým programem sešikovat i umírněné voliče.

Světová liberální levice se tomu snažila prozatím čelit převážně prezentováním popsané prorodinné ofenzívy jako nedílné součásti krajně pravicové reakce vůči dvojici vykonstruovaných nepřátel v podobě „genderu“ a „LGBT“. Ve střední Evropě však takováto strategie valné výsledky zatím nepřinesla.