Nová vláda už je téměř na spadnutí, a tak se nabízí řada otázek: bude pro připravovanou vládní koalici oblast rovnosti žen a mužů prioritou? Jaké postoje bude zastávat v tématech násilí na ženách či vyššího zastoupení žen v politice? Panuje v těchto otázkách mezi jednotlivými stranami shoda? Odpovědět může nejen programové prohlášení vlády či rozdíly mezi rétorikou koalic v předvolební kampani, ale také události posledních týdnů.

Jako indikátor toho, jak se budoucí vládní koalice Spolu a PirStan bude stavět k agendě rovnosti žen a mužů, lze vnímat postoj politické reprezentace k dopisu, který iniciovala pirátská poslankyně Klára Kocmanová. Dopis kritizuje polskou vládu ohledně radikálního omezení přístupu k legálním a bezpečným interrupcím.

K dopisu se kromě zástupců a zástupkyň Pirátů přidala jen část Starostů a nezávislých, nikdo z dalších vládních partnerů podporu této inciativě zatím nevyjádřil. Oprávněně lze tedy předpokládat, že lidskoprávní otázky včetně rovnosti žen a mužů budou pro vznikající vládu na okraji pozornosti či že budou nastolovány jen menšinou, pro kterou bude obtížné se prosadit. Ostatně o postu ministra či ministryně pro lidská práva se v rámci povolebních vyjednávání ani nehovořilo.

V rámci EU zůstáváme na chvostu

Česká republika v nedávno zveřejněném Indexu rovnosti žen a mužů, který pravidelně zpracovává Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), obsadila nelichotivé 22. místo z 27 zemí EU. Nejhorší výsledek máme v oblasti zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, což však není v programovém prohlášení budoucí vlády žádným způsobem reflektováno. A to i přesto, že ke zlepšení v této oblasti směřuje aktuální vládní Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021—2030.

Jsme navíc svědky relativizování významu tohoto tématu z úst budoucího šéfa poslaneckého klubu nejsilnější strany budoucí vlády Marka Bendy (ODS), který v rozhovoru pro Deník N uvedl, že zastoupení žen v politice pro něho vůbec nepředstavuje téma.

Není překvapením, že v programovém prohlášení nenajdeme podporu manželství stejnopohlavních párů, které již před volbami vyvolalo mezi budoucími vládními stranami neshody. V programové části narazíme v souvislosti s rovností žen a mužů pouze na dílčí a v zásadě obecná opatření jako je podpora částečných úvazků, rodin samoživitelů a samoživitelek, slaďování rodinného a profesního života, rozšíření nabídky služeb péče o děti či lepší ochrana obětí sexuálního a domácího násilí.

Symbolickým ukazatelem toho, jak vážně to vláda myslí s rovností žen a mužů, bude její postoj k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy.

Zpátky do minulosti?

Doufejme, že se nevrátíme zpět do dob vlády Petra Nečase (ODS), kdy se poradcem premiéra pro lidská práva na čas stal ředitel Občanského institutu Roman Joch. Tehdy také k otázkám spojeným s rovností žen a mužů převládl konzervativní přístup často doprovázený jejich úplným ignorováním. Například činnost Rady vlády pro rovnost žen a mužů byla před jedenácti lety zcela paralyzována.

Doufejme naopak, že vláda bude navazovat na to, co se v této oblasti již podařilo, a bude usilovat o naplňování opatření obsažených ve vládní strategii rovnosti žen a mužů, která byla zpracována v součinnosti veřejného i akademického a občanského sektoru. Rozhodně bude mít co na práci — strategie obsahuje přes 400 konkrétních opatření, jež by nás mohla nejen posunout výše v mezinárodních žebříčcích, ale především vytvořit prostředí, kde budou mít ženy a muži rovné šance. Nebo alespoň rovnější než dnes.