Helena Válková, poslankyně ANO a profesorka trestního práva, odváděla — ač to zřejmě mnohé překvapí — na pozici zmocněnkyně pro lidská práva kvalitní práci. Díky své politické funkci v Poslanecké sněmovně dokázala mnohá témata dobře komunikovat mezi svými kolegy a kolegyněmi. Zároveň zvládla řadu věcí prosadit na jednání vlády, tedy u premiéra a svého stranického šéfa Andreje Babiše.

Během jejího působení vláda přijala hned několik lidskoprávních strategií: například Strategii rovnosti, začlenění a participace Romů 2021-2030 či Strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030. Přijala také návrhy na lepší ochranu obětí trestných činů nebo zákon o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob.

Na druhou stranu, mnohé se nezdařilo. Vláda neschválila ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tedy takzvanou Istanbulskou úmluvu, a neprosadila přijetí zákona o dětském ochránci práv.

Válková se věnovala především právům starších osob, ale byla otevřená i tématům LGBT+ komunity. Právě v této oblasti se ovšem příliš nepokročilo. Stejnopohlavní páry stále nemohou uzavírat manželství. A nadále platí povinné sterilizace z důvodu změny pohlaví.

Dalo by se říci, že Válková přistupovala k ochraně lidských práv pragmaticky. Snažila se prosadit, co bylo prosaditelné. A současně netlačila na to, co považovala za nemožné. Byla otevřená jiným pohledům na věc a naslouchala i odborníkům a odbornicím. Její přístup byl však v prvé řadě politický, nikoli hodnotový.

Neměla odvahu postavit se za nejzranitelnější. Pokud však někde viděla příležitost k prosazování lidskoprávní agendy, využila ji. V rámci svých možností.

V celkovém hodnocení je důležité mít na paměti, co vlastně funkce zmocněnkyně vlády pro lidská práva obnáší. Jedná se o pozici především politickou, která má ve své působnosti lidská práva, ale je součástí vlády. Zmocněnkyně je zaměstnankyní Úřadu vlády ČR a podléhá premiérovi. Právě ho tedy musí v podstatě přesvědčit, potřebuje-li něco na vládě prosadit. Funkce tedy vyžaduje dobré vztahy mezi osobu zmocněnkyně a osobou premiéra. V tomto ohledu fungovala Válková velmi dobře.

Obsahem práce zmocněnce je zabývat se lidskoprávní agendou, kterou Česká republika řeší. Musí dohlížet na koordinaci dodržování lidskoprávních úmluv. Jezdí reprezentovat Českou republiku do Ženevy při přezkumu dodržování lidskoprávních úmluv. Dohlíží tak na promítání lidskoprávní agendy do všech vládních i rezortních strategií, vytváří vlastní strategie v oblasti lidských práv a dohlíží na jejich dodržování. Hlídá také, zda legislativní i nelegislativní návrhy pocházející z dílny ministerstev nejsou s lidskými právy v rozporu. A vůbec reprezentuje Českou republiku v oblasti lidských práv, zejména na vnitrostátní úrovni.

Post zmocněnkyně byl obnoven v roce 2017. Nově zvolená vláda ANO tehdy zrušila funkci ministra pro lidská práva a potřebovala jinou pozici zabývající se lidskými právy. Tuto funkci zastávala Martina Štěpánková, do té doby náměstkyně ministra pro lidská práva. Byla odbornicí na danou oblasti i znalkyní státní správy. Chyběl ji však politický rozměr a vazby. Po ní, v květnu 2019, nastoupila právě Válková.

Kdo by měl nyní Helenu Válkovou nahradit? Je nezbytné, aby to byla osoba, která rozumí oblasti lidských práv a orientuje se v mnohých tématech (například právech dítěte, práva na bydlení, diskriminaci, rovnosti žen a mužů, romských záležitostech). Zároveň by bylo vhodné, aby daná osoba rozuměla fungování státní správy, neboť Úřad vlády je ústřední orgán státní správy. Znalost práva také nebude na překážku. Neméně důležité jsou ovšem funkční vztahy s premiérem, ostatními členy vlády i Poslaneckou sněmovnou.

Funkce zmocněnkyně je závislá na vládě. Tím se podstatně liší od pozice veřejného ochránce práv, kterou nyní zastává Stanislav Křeček. U ombudsmana je naprosto stěžejní, aby rozuměl lidským právům, zákazu diskriminace a fungování státní správy. Jeho pozice je postavena na nezávislosti od vlády a na odbornosti. Že tomu tak nyní fakticky není, je věc druhá.

Funkce zmocněnkyně je naopak spojena s vládou. Musí s ní umět komunikovat. Bez tohoto základního předpokladu zůstane agenda lidských práv další čtyři roky neviditelná. Berme to při posuzování případných kandidátek a kandidátů v potaz.