Česká republika se na poli LGBTQ+ práv nikam neposouvá. Naznačuje to výroční zpráva Mezinárodní lesbické, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA). Problémem zůstává zastaralý přístup k trans* lidem v čele se sterilizacemi podmiňujícími úřední změnu pohlaví, nerovný přístup k manželství i bigotní postoj nemalé části veřejné sféry. 

„Odehrál se prudký vzestup předsudečných projevů proti LGBTQ+ lidem, a to i mezi politiky. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček uvedl, že ‚ideologie klimatismu, LGBT či genderismu jsou totalitní‘. [Bývalý] předseda Senátu, pan Kubera, učinil podobná prohlášení. Anti-LGBTQ sentiment je také jedním z klíčových hnacích faktorů nové ultrakonzervativní strany Trikolóra,“ uvádí zpráva v kapitole věnované České republice.

Dále podotýká, že vyjádření označující gender za ideologii, zpochybňující práva queer lidí a přirovnávající je k totalitě učinili či podpořili i někteří vrcholní představitelé církví včetně arcibiskupa Dominika Duky. Hlavní překážkou pro rovná práva LGBTQ+ osob ovšem zůstávají každodenní potíže a neaktuální legislativa.

ILGA konstatuje, že více než třetina queer lidí zažila v posledních pěti letech diskriminaci. Ta zasahuje nejčastěji trans* lidi: diskriminační zkušenost uvádí téměř devadesát procent z nich. Podle dat organizace Trans*parent z minulého roku se v České republice cítí nejhůře mladí lidé, kteří se identifikují jako nebinární.

Část LGBTQ+ Čechů dlouhodobě čelí obtěžování, výhrůžkám, či dokonce bezprostředním útokům. Jak vloni zjistila někdejší ombudsmanka Anna Šabatová, násilí — a to i sexuální — zažila téměř desetina dotazovaných queer lidí. Naprostá většina obětí trestných činů se nikdy neobrátila na policii. Pětina z nich proto, že instituci nedůvěřuje, případně se bojí zesměšňování či zlehčování případu.

Přes nedostatky v oblasti legislativy či ochrany queer osob před diskriminací ILGA na českém prostředí oceňuje možnost shromažďování, spolkového života a působení LGBTQ+ komunit ve veřejném prostoru. Ve výčtu bodů mapujících svobodu projevu či právo na bezpečné pořádání akcí získala Česká republika stoprocentní ohodnocení.

V mezinárodním srovnání patříme na „duhové mapě“ ILGA k průměru. Pomyslný ideál společnosti vstřícné a bezpečné pro queer osoby Česká republika naplňuje na šestadvacet procent. Výrazně sice zaostává kupříkladu za Belgií a Lucemburskem (73 procent) či Dánskem (68 procent), na druhou stranu je na tom lépe než jiné země Evropské unie, jako je Polsko (16 procent), Litva (17 procent) či Rumunsko (19 procent). Data se vztahují k roku 2019, a nezahrnují tedy například poslední diskriminační kroky maďarské vlády.

Zrušení sterilizací stále blokuje vnitro

V popředí sporné legislativy zahrnující LGBTQ+ osoby v České republice stojí podmínka sterilizace pro úřední změnu pohlaví — potažmo devětadvacátý paragraf občanského zákoníku, jež uvádí, že „změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.“ 

Obdobné pasáže z legislativy již vyřadila většina států Evropské unie. Některé z nich oficiální změnu pohlaví podmiňují lékařským potvrzením a diagnózou, jinde stačí rozhodnutí občana. Povinnou sterilizaci kritizují rozličné lidskoprávní a mezinárodní instituce včetně Světové zdravotnické organizace. Podobná praxe je navíc podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z roku 2017 v rozporu se závaznou Evropskou úmluvou o lidských právech.

Tu Česká republika zřejmě setrvale porušuje. Pravděpodobný rozpor se pokusilo odstranit ministerstvo spravedlnosti ještě pod vedením Roberta Pelikána (ANO) v roce 2018. Podle jeho návrhu by k úřední změně pohlaví stačilo prohlášení před matričním úřadem a lékařské potvrzení. Materiál zohledňuje i specifika hormonální léčby, a umožňuje tak úřední změnu pohlaví už od dvanácti let, byť s jasnou podmínkou souhlasu zákonných zástupců nezletilého.

Úpravu ovšem zablokoval rezort vnitra vedený Janem Hamáčkem (ČSSD). Další výtky vznesli katoličtí hodnostáři v čele s Dukou i Úřad pro ochranu osobních údajů. Spoluzakladatel spolku Trans*parent Viktor Heumann označil již na začátku postup Hamáčkova rezortu za zdržovací taktiku.

Ta je alespoň prozatím úspěšná. „Rozpor Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů stále přetrvává, v tuto chvíli nedokážeme odhadnout další vývoj tohoto návrhu,“ popsala aktuální situaci Lucie Machálková z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti Deníku Referendum. Předloha tedy zcela zamrzla na samotném začátku legislativního procesu.

Ministerstvo vnitra zcela odmítá, že by administrativu spojenou s úřední změnou pohlaví šlo zjednodušit a předat matrikám. Téma je prý natolik komplexní, že je na místě jej naopak přenést do kompetence soudů. 

Hamáčkův rezort uvádí, že by odstranění podmínky sterilizace vyvolalo zmatek v matričních záznamech. Mluvčí ministerstva Ondřej Krátoška v létě Deníku Referendum načrtl jako příklad údajné komplikace situaci, kdy by se občan zapsaný jako muž mohl teoreticky stát matkou, potažmo žena otcem. „Osoba, nyní pohlaví mužského, porodí dítě. V knize narození a na rodném listu bude uvedena jako matka dítěte osoba mužského pohlaví, protože dítě porodila?“ napsal.

Podle queer lidí si vnitro vymýšlí problémy, aby postup úpravy zablokovalo. Ostatně i ministerstvo spravedlnosti dříve uznalo, že je rozpor především principiální. Jeho vypořádání je ovšem prakticky nemožné, a to přesto, že o tématu v minulosti jednali náměstci obou rezortů.

Vláda není jednotná, možná zasáhne Ústavní soud

Zablokování novely ministerstva spravedlnosti ovšem podmínce sterilizací nezajišťuje věčnou platnost. „V procesu se nachází stížnost k Ústavnímu soudu od trans* osoby T. H., která se vymezuje proti povinné sterilizaci [podmiňující úřední změnu pohlaví]. Nejvyšší správní soud předtím případ odmítl s argumentem, že je zachování genderové binarity nezbytné pro ochranu společnosti,“ píše ILGA.

Ústavní soud sice zatím nerozhodl, podle informací portálu iDNES.cz ovšem jeho senát navrhuje zrušení paragrafu občanského zákoníku, na němž sterilizace stojí. Finální usnesení závisí na plénu. Oproti Nejvyššímu správnímu soudu by zde ovšem nemělo hrát roli, zda je základní požadavek trans* lidí — řečeno slovy někdejšího rozsudku — „většinou společnosti i politické reprezentace vnímán jako podivný“, ale zda je platná legislativa v souladu s mezinárodními závazky.

V legislativním procesu je navíc poslanecký návrh úpravy zákona o matrikách vypracovaný Ondřejem Profantem (Piráti) a Barborou Kořanovou (ANO), jež by de facto nahradil zablokovanou předlohu ministerstva spravedlnosti. O jeho podpoře v polovině května hlasoval Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny, těsně ji ovšem neschválil.

„Není v pořádku, že jsou v České republice masivně porušována lidská práva a vládu to nezajímá. Proto jsme společně s kolegyní Kořanovou předložili tento poslanecký pozměňovací návrh,“ vysvětlil Profant. Přestože se pro materiál nepodařilo získat podporu výboru, předkladatelé se jej chystají hájit ve druhém čtení zákona.

V rámci výboru proti návrhu hlasovali i někteří straničtí kolegové Kořanové, konkrétně poslanci Tomáš Kohoutek a Jan Schiller. Podobná nejednotnost uvnitř vládní koalice provází i další LGBTQ+ témata. Kupříkladu hojně diskutované manželství pro všechny — tedy i páry stejného pohlaví — leží ve Sněmovně bez povšimnutí déle než rok především proto, že se velká část poslanců ANO, ČSSD i KSČM systematicky zdržuje hlasování o zařazení bodu na pořad schůze.

Jediné poslanecké kluby s jednoznačným postojem jsou ty opoziční: o manželství pro všechny chtěli minule jednat Piráti a STAN, kompletně jej naopak odmítli řešit poslanci SPD. Poslední debatu o nanejvýš emotivním tématu zažila Sněmovna v březnu 2019. I tehdy stáli poslanci ANO proti sobě. Zatímco Patrik Nacher návrh ironizoval a stěžoval si na údajnou politickou korektnost, Monika Červíčková a Kateřina Šlechtová (nestr. za ANO) se za rozšíření institutu manželství postavily.