Ve středu večer před bratislavským LGBT+ barem Tepláreň zavraždil pravicový extremista dva queer lidi, Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče. Další osoba byla postřelena. Taková tragédie motivovaná nenávistí vůči LGBT+ lidem nemá v našem prostředí obdoby. Přesto se neodehrála ve vzduchoprázdnu a nemůžeme ji uzavřít odsouzením jednoho viníka.

Před třemi lety jsme se odhodlali uspořádat v Ostravě první LGBT+ průvod. Neočekávali jsme, že se to obejde bez problémů. Na sociálních sítích i offline se na nás valila spousta urážek a výhrůžek, nechyběly ani zmínky o granátech. V ten den dorazila také řada neonacistů a ve městě se objevily pornograficky laděné plakáty označující LGBT+ lidi za pedofily znásilňující děti.

Odnesl to i jeden z místních queer barů, kde se měla konat afterparty. Tehdy bylo ještě zavřeno, na místě se zrovna nikdo nevyskytoval a vchod byl „pouze“ polit silně zapáchající kyselinou. Ve světle aktuálních událostí se dá vlastně říct, že jsme tady na tom dobře. Nicméně s queerfobií se bohužel setkáváme prakticky všichni.

Queer bary, kavárny, komunitní centra i jednotlivé akce pro nás představují bezpečná místa, kde můžeme být sami sebou. Vinou extremistů, ale i normalizací různorodých queerfobních projevů o bezpečný prostor přicházíme. Předsudečné činy přitom nejsou ani v Česku adekvátně potírány.

Dle výzkumu bývalé ombudsmanky Anny Šabatové se jen zhruba každý desátý člověk odváží takový skutek nahlásit. Organizace In Iustitia dále upozorňuje na nedostatky v oblasti legislativy. Na homofobii či transfobii trestní zákoník nenahlíží se stejnou závažností jako na nenávist spočívající třeba v rase či náboženství, a proto queerfobně motivované útoky bývají trestány mírněji. V policejních statistikách se příslušná pohnutka často vypouští.

Jednání vraha v Bratislavě odsuzují političky a politici napříč téměř celým politickým spektrem bez ohledu na svůj dosavadní vztah ke queer lidem. Pochopitelně — jen stěží si lze představit, že by někdo neodmítl vraždu. Vyjádřit lítost proto přispěchala i taková Aliance pro rodinu. Celá situace se proto dá odbýt pár rádoby vstřícnými větami na sociálních sítích.

Tak jednoduché to ale není. Premiér Fiala, který již dříve prohlásil LGBT+ rodiny za nepřirozené, pouhé tři dny po tragédii znovu připomněl svůj negativní náhled na zrovnoprávnění queer vztahů. Reagoval tím na výrok Pavla Fischera, prezidentského kandidáta s podporou Spolu, který volá po ochraně dětí před queer lidmi. Kdo ale po tom všem ochrání queer děti před nenávistí, která doslova zabíjí?

Příliš mnoho prázdných slov

Nepotřebujeme prázdná slova politiků, kteří ve skutečnosti odmítají rovná práva a důstojnost pro všechny a bez výjimek. Nestačí projevit soustrast. Nestačí ani přestat s výroky, jež tak často vytvářejí podhoubí pro nenávist a diskriminaci. Nespokojíme se s obligátními frázemi o potřebě tolerance. Opravdovou podporu a solidaritu je nutné vyjádřit konkrétními činy.

LGBT+ lidé dnes nejsou dostatečně chráněni před tolik aktuálním předsudečným násilím. Od prvního předložení návrhu na zakotvení manželství pro všechny marně uplynuly již více než čtyři roky. Na Slovensku stále neexistuje ani žádná obdoba registrovaného partnerství. Trans lidé jsou navzdory judikatuře Evropského soudu pro lidská práva nuceni podstupovat kastraci, bez níž stát odmítá uznat jejich skutečnou genderovou identitu. Queer muži nemohou darovat krev, jelikož jsou plošně označeni za rizikové. Kroků ke zlepšení našich životů i předcházení jejich předčasnému vyhasnutí, je celá řada.

Vláda má k dispozici komplexní návrh Strategie rovnosti LGBTI+ lidí pro nejbližší roky, který však doposud ani nepřijala, natož aby se jej pokusila naplnit. Je načase, aby nezůstávalo jen u slov. Queer lidé za svá práva neustále bojují — stačí naslouchat. V opačném případě zůstane odsouzení queerfobních útoků pouhým pokrytectvím.