↗

„Česká republika je jednou z posledních zemí EU, v nichž kritizovaná praxe přetrvává a neuplatňuje ji ani žádný z našich sousedních států. Zásadní dopad má i na duševní zdraví trans lidí, zejména těch dospívajících,“ potvrzuje zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Foto FB Klára Šimáčková Laurenčíková - zmocněnkyně vlády pro lidská práva

Minulý týden vzbudila pozornost tisková konference, na které zástupci Ministerstva spravedlnosti a zmocněnkyně vlády pro lidská práva představili návrh novely §29 občanského zákoníku. Podle současné právní úpravy musí každá osoba, která v České republice požádá o úřední změnu pohlaví, podstoupit kastraci (často nevhodně označovanou jako sterilizaci).

Pokud by se představený návrh podařilo v jeho stávající podobě prosadit, napravila by se velká křivda, již Česká republika transgender lidem už roky způsobuje. Nutnost podstoupit sterilizaci mají transgender lidé jenom v několika zemích Evropské unie, a dokonce ani v Polsku není k úřední změně pohlaví zákrok striktně vyžadován.

Pro Českou republiku představuje z hlediska lidských práv současný stav obrovskou mezinárodní ostudu. Představená vládní novela, kterou dlouho blokovalo Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka, by mohla tristní stav napravit.

Za pět minut dvanáct

Ministerstvo spravedlnosti si je dobře vědomo, že mu nic jiného než zrušit tuto ostudnou praxi nezbývá. Česká republika je signatářem Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a judikatura úmluvou zřízeného Evropského soudu pro lidská práva je pro Českou republiky závazná. Soud se opakovaně ve svých rozhodnutích vyjádřil, že sterilizace transgender lidí je v rozporu s úmluvou.

Ke zrušení problematického odstavce v občanském zákoníku mohlo dojít již minulý rok. Na plénu Ústavního soudu se však nenašla potřebná většina devíti hlasů ke zrušení zákona — chyběl jediný. Ústavní soud se tak přiklonil k názoru, že samotné znění zákona není protiústavní.

Protože Česká republika dodržuje závazky, které jí vyplývají z mezinárodního práva, musela by se řídit odsuzujícím rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. Proto ministerstvo nyní spěchá, aby zákon stihlo přijmout dříve, než Evropský soud rozhodne a způsobí tím další poškození mezinárodní reputace České republiky.

Návrh je důležitým krokem na cestě spravedlnosti

Představená novela je v souladu se současnou praxí v západní Evropě. Kromě zrušení povinnosti chirurgické změny pohlaví také výrazně zkracuje celý proces úřední změny pohlaví. K jeho změně má být vyžadováno „pouze“ osobní prohlášení a zpráva od ošetřujícího lékaře. Vnucuje se ale otázka, proč je potřeba zpráva ošetřujícího lékaře?

Proč by o změně pohlaví v občanském průkazu, tedy o věci čistě úřední, měl rozhodovat ošetřující lékař? Proč nestačí osobní prohlášení? Nabízí se odpověď, že opatření má sloužit jako efektivní překážka, aby si lidé svévolně měnili úřední identitu.

Podle občanského zákoníku se změnou pohlaví nemění žádné právní vztahy, do nichž člověk vstoupil před započetím změny — s výjimkou manželství či registrovaného partnerství. Změna je tak čistě administrativní, ale i přes svou zdánlivou jednoduchost nijak zvlášť jednoduchou záležitostí ani po novelizaci nebude.

Člověk bude muset oběhat velké množství úřadů a vyřídit si například nové doklady či dokumenty. Pokud by to někdo dělal čistě z plezíru, výrazně by si komplikoval život. A i kdyby se takové případy objevily, je na místě se ptát, zda jednotky případů (což potvrzují zahraniční zkušenosti) opravňují vynucovat na  trans* lidech, aby podstupovali často ponižující vyšetření.

Dostupnost sexuologů není příliš velká a nemálo z nich navíc neakceptuje nebinární identity. Je tak otázkou, zda největší překážkou — zejména pro mladé transgender lidi — nebude se k nějakému odborníkovi vůbec dostat.

Podle serveru TGEU je praktika takzvaného sebeurčení v západní Evropě poměrně běžná. Lékařská zpráva se nevyžaduje například v Dánsku, Norsku nebo třeba v Irsku. V žádné z těchto zemí nezpůsobila významné administrativní problémy, natož rozpad společnosti.

Odstraněním požadavku sterilizace z občanského zákoníku problémy transgender lidí nezmizí. Podle zpráv Veřejného ochránce jsou vystaveni obrovské diskriminaci. Často se jich také ve zvýšené míře dotýkají výpadky dodávek léků či změny ve vydávání některých dokumentů.

Tyto problémy novela občanského zákoníku pochopitelně neřeší. Je ale důležitým krokem, který narovnává právní nerovnost a nespravedlnosti, s nimiž se musí trans* lidé v naší společnosti potýkat.