↗

Na světě v současné době existují různé přístupy k úřední změně pohlaví, které by mohly nahradit náš zastaralý přístup. Možností je prohlášení před úřady bez dalšího potvrzení, zavedení určité čekací doby po podání žádosti do oficiální změny nebo vyžadování odborného potvrzení. Foto Jernej Furman, WmC

Trans lidi tvoří dle nedávného průzkumu CZECHSEX asi 0,4 procenta populace. Trans identita není v Mezinárodní klasifikaci nemocí zařazena mezi psychické poruchy, což odpovídá i aktuálním výzkumům ukazujícím, že problémy s duševním zdravím u této části populace jsou dány její stigmatizací, nikoliv transgender identitou jako takovou.

To, co v revidované Mezinárodní klasifikaci nemocí ovšem najdeme, je genderový nesoulad, nacházející se v kategorii stavů souvisejících se sexuálním zdravím, definovaný jako „výrazný a trvalý nesoulad mezi genderem, který jedinec prožívá, a pohlavím, které mu bylo přiděleno“. Jde tedy o variaci, která je nepatologická.

Tranzicí se pak označuje přechod z jednoho genderu do druhého, který umožňuje trans lidem žít spokojenější život více v souladu se sebou. Má přitom několik úrovní: sociální, medicínskou a úřední.

Ne všichni trans lidé ale chtějí podstoupit plnou tranzici, případně si tranzici nepřejí vzhledem k bariérám a stigmatizaci, kterou takový proces přináší. Současná debata se vede kolem tranzice úřední, vlastně změny v občance, ale pro vhled do problému je třeba znát širší kontext.

Od perzekuce k souhlasu komise

Historicky měla tranzici „pod svými křídly“ medicína. První institutem, který se touto problematikou systematicky odborně zabýval, byl ve dvacátých letech dvacátého století Hirschfeldův sexuologický institut v Berlíně, kde byly vykonávány i první operace potvrzující gender.

I když byla atmosféra Výmarské republiky uvolněná, byla stále do velké míry transfobní a těm, kteří na veřejnosti chodili v oblečení, které se nehodilo k jejich vnímanému genderu, hrozilo zatčení nebo pokuta. Hirschfeld tak vydával trans a genderově nonkonformním lidem „legitimace“, které jim umožňovaly se perzekuci ze strany policie vyhnout. Tyto kartičky byly první analogií k „úřední změně pohlaví“ v moderní době.

Hirschfeld na pohlaví pohlížel jako na škálu, nikoliv jako na binární rozdělení, a queer lidi považoval za přirozenou součást sexuální rozmanitosti, čímž se velmi blížil současnému odbornému pojetí.