Česká republika není pro transgender lidi přívětivá

Georgia Hejduková

Transgender lidé se stávají tématem veřejné diskuse po celém světě. Výjimkou není ani Česká republika. Seriál Most, články v bulváru či strašení transgenderem v politickém diskurzu ale ukazuje, že ČR pro trans lidi stále není přívětivá.

O transgender lidech se traduje celá řada mýtů, na jejichž šíření se nezřídka podílejí samotní trans lidé tím, že prezentují svou zkušenost jako tu jedinou správnou. Tranzice je ovšem pro mnoho z nás velmi odlišnou zkušeností. Foto Boris Štromar, pixabay

Dnes je den transgender viditelnosti, který slouží k tomu, abychom si společně připomněli, že svět nesestává jen ze žen a mužů, ale že je daleko pestřejší a různorodější. A přestože by málokdo nesouhlasil s tím, že žijeme v liberální demokracii, celá řada lidí má výhrady nejen vůči samotné přítomnosti transgender lidí ve veřejném prostoru, ale dokonce i vůči jejich právům.

Transgender komunita je poměrně malá a skrytá. Obecně platí, že čím je minorita menší, tím větší senzace je, když s ní média udělají rozhovor, o to větší neznámá je pro své okolí, a tím náchylnější jsou lidé k tomu, aby ji házeli do škatulek stereotypů.

O transgender lidech se traduje celá řada mýtů, na jejichž šíření se nezřídka podílejí samotní trans lidé tím, že prezentují svou zkušenost jako tu jedinou správnou. Tranzice je ovšem pro mnoho z nás velmi odlišnou zkušeností. Každý z nás dozajista zažil jinou reakci rodiny a bezpochyby tak interní věc, jako je identita, může mít mnoho různých podob a variant, nejen ty klasické muž a žena. A to je zcela v pořádku. Do toho, jaká je vaše sexuální identita či orientace koneckonců nikomu nic není.

Tuto zkušenost navíc dost často podporují média, zejména ta bulvární, která často bez jakékoli konzultace s komunitou vytvářejí obsah založený výhradně na stereotypech. Nejlepším příkladem tohoto problému je již zmiňovaný seriál Most, který transgender postavu vykreslil jako člověka, který musí neustále všechny přesvědčovat, že už opravdu je žena. Celé se to přitom točí kolem pohlavních orgánů.

To je hrozný způsob prezentace trans lidí. Pro mě osobně například byly pohlavní orgány v tranzici jeden z nejmenších problémů. Daleko více mi paradoxně dělala problém nenávist a nepřijetí okolí, zejména spolužáků ve škole či zdravotníků.

Tématu navíc nepomáhá ani přílišná bulvarizace, která se odehrává nejen v mnohých českých médiích, ale i ze strany politiků. Narážím teď trochu na události, které následovaly po přejmenování mládežnické organizace České pirátské strany na Mladé Pirátstvo.

Co to má společného s trans lidmi? Vlastně jen jeden aspekt — osobu předsedkyně. Internetoví trollové totiž velmi rychle zjistili, že tuto organizaci vedu a moje sociální média se následující dny stala cílem vlny nejen nenávistných komentářů, ale třeba i výhružek. Vznikaly dokonce i memy, které mě vyzívaly k sebevraždě či mi hrozili napíchnutím na kůl. Tato vlna nenávisti byla navíc podpořena tím, že se k mé osobě vyjadřoval například Tomio Okamura či Jana Bobošíková. Ukazovali mě jako něco naprosto exotického, co nemá v ČR co dělat, čímž jen přilili olej do již vroucího ohně.

Ač musím zpětně nesmírně ocenit reakci svých kamarádů a přátel, musím říct, že takhle negativní kampaň vedenou proti trans lidem jsem ve veřejném prostoru už dlouho neviděla. Bohužel tato jedna kampaň dokáže zastínit roky pozitivní práce, kterou tu dělají organizace jako je Prague Pride, S barvou ven či Transparent. Odrazuje to trans lidi od vystupování na veřejnosti a od zapojování do veřejného dění, což je právě to, co by je normalizovalo a umožnilo jejich nenásilné a poklidné přijetí do důstojného života.

advertisment
Diskuse

Nevím, jestli Vám rozumím: Pokud nějaká událost vzbuzuje pozornost, vzbudí velmi pravděpodobně také nějaké reakce. Nový název mládežnické organizace Pirátů pozornost vzbuzuje, je tedy nutno počítat s tím, že po přejmenování budou jistě následovat reakce veřejnosti. Ty reakce mohou být pozitivní, negativní, ale třeba i satirické a pobavené, pokud někdo nový název vnímá jako komický.

Je touto cestou možné normalizovat vnímání trans lidí ve společnosti a umožnit jejich nenásilné a poklidné přijetí do důstojného života?