Nesamozřejmost debaty o přítomnosti trans žen v cisnormativním světě
Jiří ProcházkaDebata o postavení trans žen ve sportu je jen křiklavým vrcholkem diskuse o identitě a o právu na sebeurčení. Právě téma trans sportovkyň dobře ukazuje, jek pevně žijeme ve schématech tradičního rasismu a jak nízkou kontrolu nad tím máme.
Debata o přítomnosti trans žen (a dětí) nejen ve vrcholovém sportu hoří už léta. Většina jejích aktérů přitom reaguje odsouzením. Nedokáže trans ženám přiznat ženskost a někdy ani lidství. Na druhou stranu máme různá empirická data, zkušenosti trans atletek/atletů (dále jen podoby v ženském rodě, pozn. red.), a dokonce se objevují i studie, které jisté výhody trans sportovkyním oproti jejich cis kolegyním přiznávají.
Nechci se ale pouštět do lékařského a biologického tématu, jako spíš poukázat na to, zda je vůbec možné v cisnormativní společnosti vést neutrální debatu. V aktuálním kontextu, kdy se ČR i k překvapení sousedů a snad i svých vlastních představitelů a představitelek odmítla připojit k protestu proti maďarskému zákonu, který je obdobou toho ruského a který zakazuje o neheterosexualitě a trans identitě vůbec informovat, v kontextu, kdy se prezident v živém přenosu v médiích vyjádří vůči trans lidem pohrdavě, je na místě ptát se, jakou debatu skutečně vedeme.
Zamýšlím se nad tím, zda po vědě nechceme zodpovědět něco, co musíme nejprve vyřešit sami. Z minulosti již můžeme být poučeni, že zdánlivě vědecké či biologické otázky jen ve stejných scénářích a s různými aktéry (gender, rasa, etnikum, sexuální orientace, nyní trans gender) zastíraly etický a emotivní rozměr.
Atletky a atleti
„Pokud budeme rozdělovat sporty dle genderu/pohlaví, tak vždy budeme na hraně (a někdy za ní), jako bychom byli v případě rasové segregace.“
Pan Procházka chce tedy vlastně říct, že když muži a ženy ve sportu soutěží v navzájem oddělených kategoriích, mohlo by to být vlastně něco jako rasismus a muži jsou tímto „rasismem“ pochopitelně diskriminováni, protože pokud by soutěžili se ženami dohromady, mohli by dosáhnout relativně lepšího umístění.
Možná chce ale také říct, že muži a ženy - tedy ta jednotlivá pohlaví (podobně jako ty jednotlivé rasy) - vlastně vůbec neexistují, respektive jsou jen jakýmsi (chybným) sociálním konstruktem (podobně jako třeba i rasa je sociálním konstruktem).
A jestliže ženy neexistují (existují jen jako sociální konstrukt v naší hlavě), je boj za práva něhoho, kdo reálně vůbec neexistuje (a je pouze formou identity), pochopitelně holým nesmyslem.
Znal jsem kdysi člověka, který se identifikoval jako Karel IV. (neměl to pochopitelně vůbec jednoduché - království bylo v hrozném stavu), takže když jsem pro něj chtěl něco udělat, bojoval jsem za práva Karla IV. Nesmyslné to nebylo.
Sedávali jsme spolu
u dubového stolu...
Když nikdo neměl pochopení zhola nic, byl jsem hned já tím chrabrým Buškem z Vilhartic
a vyslechnout jsem často musel mnohé stesky - třeba vínu že nedaří se tu moc hezky - prý jaká země, takový lid - no byl ještě rád, že po tom vínu nešel blít!
„V aktuálním kontextu, kdy se ČR i k překvapení sousedů a snad i svých vlastních představitelů a představitelek odmítla připojit k protestu proti maďarskému zákonu...“
Tohle by snad v těch odborných otázkách (okolo zmiňovaného zákona) mohlo přispět k vyváženějšímu a méně ideologickému pohledu:
Celý článek (bez placení předplatného) je možné vidět také zde:
https://www.konzervativninoviny.cz/sexuolog-chvala-orbanuv-zakon-o-lgbt-ma-sve-opodstatneni/