Ústavní soud v úterý rozhodl, že současná podmínka kastrací při úřední změně pohlaví je v rozporu s lidskou důstojností. Soud ve svém nálezu zmiňuje, že chce katalyzovat demokratickou diskusi, a podtrhl tím dlouhodobou nečinnost vlády, která strká před rovnými podmínkami pro trans lidi hlavu do písku. Zákonodárci mají nyní přesně rok na to přijít s novými podmínkami, které by umožnily změnu pohlaví v souladu s mezinárodním standardem a lidskými právy. Zvládne však Česko o trans právech debatovat lidsky a věcně, nebo se u nás v současné politické parlamentní sestavě rozhoří kulturní válka plná mýtů a předsudků?

Když si G. N., který tento týden soudní spor se státem vyhrál, před deseti lety uvědomil, že si v rámci tranzice do nové sociální role nepřeje podstoupit kastraci, doufal, že by se situace mohla brzy změnit. Jak on sám říká: „To se nestalo a na mapě Evropy postupně přibývaly země, které tuto podmínku odstraňovaly.“ Jít k soudu se mu nijak zvlášť nechtělo. „Byla to ale možnost jak ke změně přispět a dožít se jí,“ dodává.

Evropský soud pro lidská práva, pod jehož judikaturu spadá i Česká republika, rozhodl v podobném případu z Francie již v roce 2017. Země Evropy tak rychle přistoupily k legislativním změnám, které nucené kastrace ze zákona vyškrtly. Trans lidé a lidskoprávní organizace v České republice se od této doby také zasazují o změnu zákona, který by tento zastaralý, zdlouhavý a nehumánní systém úřední změny pohlaví zjednodušil. Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví je až devadesát procent trans lidí u nás s touto podmínkou pro úřední změnu pohlaví nespokojeno a chtělo by ji změnit.

I Česká republika a tehdejší Sobotkova vláda rozhodnutí Evropského soudu pro lidská vláda respektovala a tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) připravil legislativní změnu, která kastrace měla zrušit a systém zjednodušit. Politicky se změnu však nikdy nepodařilo prosadit. Naše země se totiž dlouhodobě potýká s politickou kulturou, která se sama aktivně nezajímá o lidskoprávní otázky, přehlíží je a často jí nevadí ani porušování mezinárodních úmluv, jichž jsme součástí. U průměrného českého voliče nebo voličky se usnadněním života menšin mnoho politických bodů pravděpodobně nenasbírá. Současná vláda, která se pyšní svými demokratickými a často liberálními hodnotami a aspiruje na to být středoevropským lídrem, pak nemůže být plnohodnotným partnerem v Evropě ani ve světě.

Ústavní soud dal nyní jasný pokyn a vláda musí konat. Otázkou však zůstává, jestli se k celé situaci opravdu postaví čelem, bude se aktivně zajímat o životy trans lidí a jejich potřeby, upřednostní mezinárodní standard a lékařskou praxi, nebo odstraní jen nejnutnější překážky a ponechá systém, který bude i nadále živen předsudky a stigmatem a prohlubovat nedůstojný přístup k trans lidem.

Trans lidé ve společnosti existovali od nepaměti a nálezy dokládající změnu pohlaví, alespoň tu sociální, sahají až ke keltským kmenům. Současná věda však dokázala pochopit a popsat lidské potřeby tak, aby byl zajištěn přístup a péče umožňující lidem prožít svůj život naplno a stát se plnohodnotnou součástí společnosti. Nyní už jako společnost chápeme, že lidská zkušenost je z velké části individuální a není třeba ji nálepkovat. I proto se moderní a demokratické země ubírají směrem takzvané sebeidentifikace, neboli změny pohlaví na základě prohlášení, například na matrice.

Takový systém umožňuje lidem fungovat v nové sociální roli a se správnými doklady, tak aby se nevystavovali zbytečnému „outování“ na úřadech, na poště, nebo při cestování. Život v dané sociální roli je totiž pro většinu trans lidí vůbec nejdůležitější. Ke změně může přispět několik měsíců hormonální terapie, změna vizáže či oblečení a následný respekt okolí pak přinese obrovskou úlevu.

Politika však často vědecké poznatky i lidskou zkušenost v debatách vynechává. Po rozhodnutí soudu tento týden už se již začali ozývat konzervativní hlasy jak z poslanecké sněmovny, tak ze senátu, které straší veřejnost těhotnými muži i násilníky na toaletách a ve věznicích. Jednotky případů, které často slouží k tvorbě senzačních mediálních titulků však nemohou házet celou skupinu lidí do jednoho pytle.

Trans lidí ve věznicích jsou u nás i ve světě jednotky, mnohem častěji se naopak oni sami stávají obětí násilí od spoluvězňů a spoluvězenkyň či vězeňského personálu. Vstup do společných šaten či toalet ani v současnosti není podmíněn prokázáním se občanským průkazem a právo na reprodukci bychom měli mít všichni stejné. Měnit si pohlaví „podle nálady“ se nestalo realitou v žádné ze zemí, které tento liberální přístup zavedly. Změna pohlaví je velmi zásadním a náročným krokem v lidském životě, kterému často předchází dlouhé roky života v procesu uvědomování si svých potřeb, odhodlávání se a strachu z jinakosti. Předejít případným podvodům při změně pohlaví se dá například i úpravou trestního zákoníku.

Faktem zůstává, že se z tématu, kterému většinová společnost nerozumí, snadno stává politický terč. Například Velkou Británií se nyní šíří morální panika, a to kvůli vládnoucí konzervativní straně, které po třinácti letech vlády docházejí politické argumenty, a tak si přihřívá polívčičku na nenávistném štvaní proti trans lidem. Lidskost se z politiky snadno vytrácí a nahrazuje jí démonizace menšin a neznámých témat, která zavdává nenávisti na sítích a v ulicích. Měli bychom však myslet především na život a psychické zdraví samotných trans lidí, stejně jako jejich přátel a rodin. Nepřejí si nic jiného, než spokojeně žít, jako všichni ostatní.