Velká Británie uznává trans lidi v právním systému teprve od roku 2004, kdy parlament schválil takzvaný Gender Recognition Act a s ním i možnost získat Gender Recognition Certificate (GRC) — dokument, který umožňuje člověku právně změnit pohlaví i úřední doklady.

Česká republika umožňuje úřední změnu pohlaví už od roku 1974, byť za podmínky povinné sterilizace, kterou ruší až příští měsíc rozhodnutí Ústavního soudu. Británie tedy sice začala výrazně později, ale nastavila méně invazivní a celospolečensky vstřícnější proces, založený na principech ochrany lidských práv.

Významným milníkem byl i Equality Act z roku 2010, který chrání před diskriminací všechny minoritní skupiny, včetně trans lidí. Dlouhodobě se tento zákon vykládal tak, že pokud člověk získá GRC, je plně uznán v nové právní identitě. Až dosud.

Britský Nejvyšší soud nyní jednomyslně rozhodl, že pojem „žena“ v rámci Equality Act znamená ženu v biologickém smyslu — tedy osobu, které bylo ženské pohlaví určeno při narození. Stejné pravidlo se má vztahovat i na muže a trans muže. Soud na osmaosmdesáti stranách detailně rozebírá právní argumentaci a zároveň opakovaně zdůrazňuje, že trans lidé nadále zůstávají chráněni před diskriminací, a to už od okamžiku, kdy začnou svou genderovou identitu veřejně vyjadřovat.

Realitou ale zůstává, že i před tímto rozsudkem mohly některé instituce — například azylové domy pro ženy — přístup trans osob v konkrétních případech omezit na základě biologického pohlaví, podle výjimky, která se v britském právu označuje jako dosáhnutí legitimního cíle prostřednictvím přiměřeného opatření. Rozhodnutí soudu tak spíše potvrzuje již existující výjimky, než že by právní stav zásadně měnilo.

Soudní rozhodnutí přineslo jen další střety

O to silnější však byla společenská reakce. Nejen londýnskými ulicemi prošly protestní pochody tisíců trans lidí, jejich rodin a allies, kteří v rozhodnutí vidí nebezpečný symbolický zlom. Přestože rozsudek sám o sobě mění právní praxi jen minimálně, vnímání jeho dopadů a politický výklad je mnohem hlubší. Poprvé za více než patnáct let se v Británii oficiálně zpochybňuje dosavadní výklad legislativy, která trans lidem umožňovala plné právní uznání v nové identitě.

Rozhodnutí navíc přichází v době, kdy jsou trans lidé v Británii terčem stále ostřejší kulturní války. Politici i média — často bez hlubšího právního i osobního porozumění — využívají trans témata k mobilizaci voličstva. Titulky typu „Trans ženy nejsou ženy“ na prvních stranách britských deníků ilustrují, jak snadno lze komplexní právní otázku převést do zjednodušených sloganů.

Samotný případ má kořeny v roce 2018, kdy skotská vláda přijala zákon o vyrovnání zastoupení žen a mužů v řízení veřejných institucí. Skotský parlament rozhodl, že mezi ženy bude možné počítat i trans ženy bez nutnosti získání GRC. Kampaň vedená skupinou For Women Scotland tuto praxi napadla soudně a po sérii odvolání celá kauza skončila až u Nejvyššího soudu.

Významnou roli v právní bitvě sehrála spisovatelka J. K. Rowlingová, která finančně podpořila žalující stranu. Během soudního jednání však nebyli slyšet žádní trans lidé — ani soudkyně Victoria McCloudová, která sama prošla tranzicí, nebyla k procesu připuštěna.

Soud se ve svém odůvodnění snaží působit smířlivě. Rozhodnutí podle něj „není vítězstvím jedné skupiny nad druhou“ a zdůrazňuje, že trans lidé zůstávají chráněni v jiných částech britského práva. Přesto pro mnoho trans osob představuje rozsudek jasný signál, že jejich práva a bezpečí se v Británii stávají předmětem politického vyjednávání.

Zmatek panuje i na úrovni vlády. Premiér Keir Starmer a ministryně pro rovnost Bridget Phillipsonová sice rozhodnutí soudu oficiálně přivítali jako vítězství právní jasnosti, ale praktická aplikace zůstává nejasná.

V parlamentních vystoupeních naznačili, že trans lidé mají využívat toalety a další „single-sex spaces“ podle biologického pohlaví. Za to je ostře kritizovali vlastní labourističtí poslanci, kteří požadovali, aby byla vyjasněna pravidla například ve zdravotnických zařízeních. Do vlády se pustila i konzervativní opozice, která ji kritizuje za to, že nemá na trans téma ucelený názor a v posledních měsících kompletně otočila.

Trans lidé obětí kulturní války

Vládní interpretace soudního rozhodnutí je nejen prakticky obtížně proveditelná — Británie například nemá systém občanských průkazů — ale i společensky toxická. Znamená, že přístup k veřejným prostorům není určen právní identitou, ale subjektivním hodnocením vzhledu. V praxi tak nyní budou trans lidé, ale i všichni ostatní, vystaveni ponižování, sociální stigmatizaci a neformálním formám diskriminace za to, jak vypadají.

Coby trans muž bych podle této logiky měl při návštěvě Velké Británie vstupovat na ženské toalety, byť mám díky plnovousu a pleši perfektní „cis passing“. Je zřejmé, že pro mnoho trans lidí, kteří už tak čelí sociální fobii a strachu z veřejného prostoru, taková situace představuje reálné riziko zvýšené izolace.

V konečném důsledku nová interpretace spíše než k posílení práv žen vede k prohloubení celospolečenských stereotypů. Zodpovědnost za „správný vzhled“ ženy nebo muže je opět přenášena na jednotlivce. A systému bez jasných pravidel znamená každodenní realitu plnou nejistoty a rizika sociálního vyloučení nebo napadení.

Je velmi smutné sledovat, jak se takzvaná „trans debata“ odehrává na pozadí širších politických strategií, které jsou financovány miliardáři typu Elona Muska a mají za cíl odvádět pozornost od reálných společensko-ekonomických problémů. Ještě smutnější je, pokud veřejnost tuto manipulaci nerozpozná.

Rozumím argumentům, které se ozývají ve jménu ochrany ženských prostor, zejména s ohledem na vysokou míru násilí vůči ženám. Zkušenost trans lidí je ale v mnohém podobná. Sdílíme stejnou frustraci a stejný strach o vlastní bezpečí.

Řešení násilí nemůže spočívat ve vylučování trans lidí ze společných prostor. Atmosféra, která kolem trans práv v Británii vzniká, často působí dojmem, že trans lidé by měli ze společnosti jednoduše zmizet — a jak ukazuje i aktuální rozhodnutí soudu, o našich životech rozhoduje elita bez toho, aby nás vůbec vyslechla.

Česká politická debata plná neznalostí a zkreslení

Je zcela jasné, že v globalizovaném světě je i česká společnost náchylná k přejímání politických vzorců ze zahraničí. V České republice trans lidé roky volali po narovnání podmínek, odstranění povinné kastrace a zjednodušení právního procesu tranzice, nicméně dosud nemuseli čelit tak silné vlně nenávisti jako ve Spojených státech nebo Británii. Klíčem je vzájemné naslouchání, otevřený dialog a diskuse založená na datech, vědeckých poznatcích a respektu k lidské důstojnosti.

Jenže i to se může brzy změnit. S blížícími se volbami hrozí, že se i v ČR trans lidé stanou terčem politických kampaní. Strany jako Motoristé sobě, nebo již etablovaná SPD, dlouhodobě staví svou kampaň na útocích proti LGBTQ+ lidem a inspirují se právě v Americe, Británii nebo třeba v Maďarsku.

Nedávno představený návrh zákona o právním uznání pohlaví od poslanců ODS a KDU-ČSL jasně ukazuje, že česká politická reprezentace často vůbec nerozumí realitě života trans lidí. Navrhovaná úprava by místo usnadnění procesu přidala další překážky, jako je požadavek na chemickou kastraci, opakovaná odborná potvrzení nebo pokračování povinných slyšení před komisí i pro změnu genderu a jména v dokladech jako za minulého režimu. Jde o návrh, který vnímá trans existenci optikou sexualizace, patologizace a kontroly — a ne jako přirozenou součást lidské rozmanitosti a důstojnosti jednotlivce.

Práva trans lidí nejsou žádnou ideologickou hříčkou. Jde o otázku lidské důstojnosti, základní rovnosti před zákonem a ochrany těch nejzranitelnějších. Pokud se společnost rozhodne je vyměnit za prázdné politické body, není to jen prohra trans lidí — je to prohra nás všech, jak ostatně už potvrzuje aktuální situace v Británii.