Na pridu i na fesťáku sněme o konci útlaku

Magdaléna Šipka

Podle českého Twitteru ohrožuje letní festivaly myšlenka antikapitalismu. Ve skutečnosti nás ohrožuje pravý opak: kapitalismus ničící přírodu a omezující lidskou svobodu. Právě festivalová radost by měla být předzvěstí lepšího světa.

Foto Alexander Grey, Pixabay

Pořadatelé Ostravského prajdu uvádějí, že jsou antikapitalistickým kolektivem. V minulých týdnech si toho všimla na Twitteru část pisatelů, pro něž má slovo „antikapitalistický“ přímo magickou moc — jak to ukázal už poprask, který se strhl, když se na této sociální síti pochlubila Pirátka Jana Michailidu návštěvou Dnů antikapitalismu. Na Twitteru se vzápětí ozvali ti, kteří prý sice jsou pro manželství stejnopohlavních párů, ale kvůli podezření, že by se i chystaný pražský pride mohl nakazit antikapitalismem, měli potřebu deklarovat, že se jej raději po ostravské „zkušenosti“ nezúčastní.

Z Ostravy pochází ovšem i rozdílná zkušenost. Festival Colours of Ostrava se stále více podřizuje diktátu kapitálu, jak se dobře ukázalo na tom, že ostraha nechtěla vpustit do areálu ty, kdo měli na sobě duhové prvky — prý kvůli „propagaci ideologie“. Někteří lidé si bezpochyby přejí, abychom současný systém nezpochybňovali a na letních akcích jen konzumovali.

Nežijeme izolované životy

Bylo by snad příjemné, kdyby spolu kapitalismus a práva queer lidí vůbec nesouvisely. Kdyby bezpráví, které se děje lidem proto, že nezapadají do genderových stereotypů, bylo jediným problémem, jímž bychom se museli zabývat. Bohužel však diskriminace na základě sexuální orientace a genderu je jen jednou z mnoha forem útlaku, jimž čelíme.

Možnost svobodně projevovat svůj gender je jistě důležité pro naši duševní a tělesnou pohodu, ale i když se budeme snažit sebevíc, nezmizí další problémy. Diskriminace, kterou z příslušnosti k LGBT skupině můžeme pociťovat, pak ovlivňuje i naši celkovou pozici ve společnosti — a spolu s tím velmi pravděpodobně i schopnost platit složenky nebo rozvíjet svůj vlastní potenciál. Dokonce ani pokud se nesetkáme s žádným z nenávistných projevů bezprostředně, mají na nás přesto nepřímý — a nepříjemný — dopad.

Ačkoli se v mediálním prostoru často setkáváme s téměř „dokonalými“ stejnopohlavními páry, které mají stabilní vztahy, prestižní práci a zahradu s precizně střiženým trávníkem, pozornost a společenskou podporu si nejvíce zasluhují queer lidé, kteří nic z toho nemají. Ti, jež jejich neheterosexualita vyčleňuje z místní komunity nebo ztěžuje situaci v zaměstnání.

Socioekonomické okolnosti — které mají nutně co do činění s převládajícím ekonomickým systémem — jsou nakonec tím, co queer lidi utiskuje či významně ztěžuje jejich životní situaci. Dává proto smysl přemýšlet o světě rovnějším nejen v otázce lásky a identity, ale i práce a životní pohody.

Svoboda vyjadřování ohrožuje moc kapitálu

Právě proto bychom měli podpořit snahy uvažovat na pridu sociálně-kriticky a nebát se antikapitalistického vyznění, zatímco kapitalistickou profilaci Colours of Ostrava je třeba odsoudit. Jasně to ukazuje letošní chování ochranky festivalu, která odmítala vpustit do areálu muže s duhovým páskem, neboť jej chápala jako „propagační materiál“. Na reakci účastníka, jestli je v pořádku mít na tričku velký název firmy, reagovali lidé z ochranky slovy, že firma není žádná myšlenka nebo ideologie. Jiným návštěvníkům pak ochranka vysvětlila, že problematické jsou symboly a nápisy, které podporují určitou menšinu.

Není bez zajímavosti, že na jaře letošního roku se generálním sponzorem Colours of Ostrava stal koncern ORLEN, jenž v České republice vlastní čerpací stanice Benzina. Tato petrochemická společnost skoupila v Polsku mnoho médií a provedla v nich personální změny, aby omezila svobodu tisku. Lidé nově dosazení do vedoucích pozic názorově souhlasili s vládnoucí stranou Právo a spravedlnost. Média ve vlastnictví Orlenu vzápětí přestala informovat o tématech souvisejících s právy LGBT+ lidí a uprchlíků.

Musíme se proto ptát, zda nový generální partner netlačil na organizátory festivalu podobně jako na jím vlastněná média v Polsku? Tím spíše, že ředitelka festivalu v rozhovoru pro Deník N tvrdí, že lidé s duhovými barvami byli údajně připraveni provokovat, a naznačuje, že došlo ke spiknutí jednotlivých festivalových návštěvníků, kterým bylo bráněno vstoupit.

Ať už šlo o náhodu, či úmysl, je koncern ORLEN, generální partner festivalu, ukázkovým příkladem spojení pochybných ekonomických zájmů a moci vydělávající na drancování přírody. Ke svému postavení si pomáhá omezováním svobody tisku a potlačováním aktivních částí občanské společnosti, která se bouří proti vládnoucí straně a utlačování menšin.

Spektákl okolo světově proslulého festivalu, ropné společnosti s vazbami na polskou vládnoucí stranu a strhávání triček s duhovými nápisy, protože „je za nimi myšlenka“, je dokonalou ukázkou korupce moci v kapitalismu. Strážci současného pořádku se snaží lidi, kteří se pokouší přemýšlet jinak, obviňovat ze spiknutí, zpátečnictví, touhy po starých pořádcích nebo šíření „ideologie“. Skutečnou vládnoucí ideologii a skutečné pletichářství ale představují právě oni.

Snít o lepším světě

Problém spojený s kapitalismem a antikapitalismem, jak dobře ukazuje štěbetání na českém Twitteru, spočívá v tom, že se automaticky předpokládá, že stojíme před jedinou, neměnnou dějinnou volbou: současný stav, nebo komunismus — myšleno režim v Československu před rokem 1990. To je podobné, jako bychom svého času příznivce Francouzské revoluce podezírali, že místo svržení absolutismu usilují o návrat kmenových společenství.

Samozřejmě, že společenské proměny jsou obvykle dost komplikované, ne pro každého příjemné a špatně se v nich orientuje. Transformace skutečně často znamená v některých ohledech období horší než „za starých pořádků“. Samotný odpor ke kapitalismu ale vůbec nemusí souviset a v drtivé většině nesouvisí s touhou navrátit se před sametovou revoluci, nýbrž vychází z vědomí závažnosti problémů, jež se na nás valí ve spojení sociální, zdravotní a environmentální krize.

Ať už na pridu, na festivalu, v lese nebo na sluncem zalité komunitní zahradě — o prázdninách rádi sníme. Zvlášť o konci toho, co nás omezuje a ničí, co nám znemožňuje milovat, koho bychom si přáli, nebo si svobodně zvolit gender. Sníme o konci moci těch, kteří ničí naši krajinu a vykořisťují nás v práci. O konci „ochranných“ systémů, které nakonec zakročí i proti několika centimetrům plochy našeho těla, jimiž vyjadřujeme svůj názor.

Proto vás prosím — sněme spolu o prázdninách! Sněme o tom, jak budou i ti, jimž je upírán hlas či důstojnost, bráni vážně, sněme o přetrvání života a o konci útlaku. Bujarou radost, kterou já sama často zažívám na pridu, možná někteří zažijete na festivalu nebo u vody. Nedovolme ale přitom žádné ochrance, aby nám sugerovala, že k radosti nepatří myšlenky rovnosti a svobody pro všechny.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse
JP
August 7, 2023 v 12.07
Firma není myšlenka

Kouzlo nechtěného. Ze strany kritiků kapitalismu bylo proti tomuto společenskému zřízení vysloveno už nespočet argumentů, jak spontánních stížností tak velice sofistikovaných intelektuálních analýz. Ale snad ten nejtrefnější zásah na adresu kapitalismu se podařil ochrance na ostravském hudebním festivalu, a to právě tehdy když se (zřejmě) snažila hájit zájmy jistého kapitalistického subjektu tím, že bránila přístupu jednoho návštěvníka, a přitom jeho argument odrážela výrokem, že "firma není myšlenka".

Ano, jak uvádí i autorka článku, kapitalismus omezuje nárok lidské bytosti na všestranně svobodný a vpravdě humánně prožívaný život v mnoha ohledech; nicméně v zemích vyspělého kapitalismu (a jeho politické formy, liberální demokracie) nejsou klasické excesy kapitalismu většinou až tak příliš časté respektive výrazné. Ale ten klíčový rys který kapitalismus stále vnucuje (byť jen vskrytu, plíživě) celé společnosti, jejímu způsobu života, je v jedinečné zkratce obsažen právě v onom lakonickém zjištění: "Firma není myšlenka!"

Ano, kapitalismus je totiž ve své podstatě naprosto bezduchým, triviálním, až vysloveně primitivním společenským zřízením. To jediné o co se v něm jedná je holý zisk. Nic více. Jak Marx znovu a znovu plasticky dokládal a líčil, v kapitalismu je vše lidské převáděno na jeden jediný základ, na jednu jedinou dimenzi: na kalkulaci zisku.

V poněkud abstraktnější rovině marxistické politické ekonomie vyjádřeno, kapitalismus "konkrétní práci" (tedy práci vytvářející užitečné hodnoty, práci založenou na lidské kreativitě) soustavně vytlačuje ve prospěch "abstraktní práce" - tedy té která je založena výhradně na oné kalkulaci zisku. Jinak řečeno: otázka po (lidské) kvalitě je zcela vytlačena otázkou po pouhé kvantitě.

Toto vytěsnění kvality kvantitou se ovšem nijak neomezuje jenom na oblast samotné produkce, distribuce a konzumu, tedy na oblast ryze komerční; nýbrž jako rakovinové bujení rozšiřuje své metastázy po celém těle společnosti. Tam kde "firma" vítězí nad myšlenkou, tam nevyhnutelně všude ryze utilitaristické, materialistické pohnutky vítězí nad myšlenkou, nad autentickým lidským duchem. Tento fatální nepoměr se pak projevuje všude, jak řečeno nejen v samotné komerční oblasti, a i (samozřejmě) v politice, ale i v kultuře, ve sportu.

Takže nakonec buďme povděčni ostravské ochrance za její geniální konstatování "firma není myšlenka". Alespoň definitivně víme, na čem jsme.

„Otázka po lidské kvalitě“ vždy vedla k nesvobodě „nekvalitních“ lidí.

Vlastně i těch „kvalitních“, co se vědomě nebo nevědomě museli přetvařovat.

MP
August 8, 2023 v 12.34
Nebojte pane Nusharte,

rozhodně zůstávají pevné bašty. Režim, ve kterém by problematizovala život člověku jeho lidská kvalita"neohroženého idiota" se ještě nevyskytl a bohdá nevyskytne.

A neohrožený idiot se nemusí přetvařovat -- a ani nemůže, protože je idiot.

Takže hrozí jen nesvoboda menšiny.

JP
August 8, 2023 v 12.35

A k čemu vede, pane Nusharte, ten stav kdy se otázka po pravé kvalitě zcela eliminuje ze života společnosti? Kdo je zde pak ještě v plném slova smyslu svobodnou lidskou bytostí?

MP
August 8, 2023 v 15.36
Josefu Poláčkovi

Zde je odpověď jednoduchá: Svobodnou lidskou bytostí je ten, kdo jedná jako svobodná lidská bytost. Tedy s vědomím morální odpovědnosti a rozumem.

JP
August 9, 2023 v 10.57
Rozum a morální odpovědnost

"Svobodnou lidskou bytostí je ten, kdo jedná jako svobodná lidská bytost. Tedy s vědomím morální odpovědnosti a rozumem." - Pane Profante, když jsem před časem pro můj web (a pro V. Bělohradského) psal recenzi k jeho Pléthokracii, ve které žádá definitivní odklon od všech ideologií a místo toho instalování veřejného diskursu na základě rozumu, vytkl jsem mu že on se sice neustále odvolává na tento "rozumný dialog", ale že v celé své knize ani jedinkrát blíže neurčil, v čem má vlastně tento "rozum" spočívat, jaké mají být jeho základy, jeho klíčové charakteristiky.

Píšete o "rozumu a morální odpovědnosti"; tak si dejme několik zcela aktuálních příkladů.

Jak je to třeba s akcemi "Poslední generace"? Kdo koná rozumně a morálně odpovědně: státní orgány když je za jejich akce narušující veřejnou dopravu sankcionují; anebo naopak jsou to tito aktivisté, kteří jako jediní v tomto světě směřujícím ke své ekologické záhubě jednají rozumně a mravně odpovědně?...

Jedná Greta Thunbergová "rozumně a mravně odpovědně", anebo ale zastánci "zdravé ekonomiky"?

Prakticky v každém ideovém sporu mají obě strany svou část pravdy, a tedy i své "rozumné" argumenty. A samozřejmě každá z obou stran je vždy naprosto pevně přesvědčena, že právě ona jedná z pozice "morální odpovědnosti".

S tou údajnou "svobodou", pane Profante, je to totiž bohužel tak, že každý z nás přichází na svět už s určitými predispozicemi; tedy s určitým specifickým vztahem k životu, ke světu, k realitě. Já vždy znovu a znovu tvrdím: se svými politickými názory se člověk už rodí, naprosto stejně jako se svou sexuální orientací.

Náš vztah ke světu, vůbec naše vidění světa do značné míry vždy vytváří náš vlastní mozek; a nedá se nic dělat, lidské mozky jsou různé jako ty sněhové vločky, které jsem zmínil včera. Na tomto základě je opravdu velmi pochybné chtít hovořit o "svobodě". My si pořád ještě nedokážeme, nejsme schopni přiznat, že ve skutečnosti se rodíme nesvobodní; tedy s oněmi zmíněnými predispozicemi.

Svoboda, pravá lidská svoboda - to je stav, ke kterému je nutno se teprve v průběhu života propracovat; to není (v rozporu s tvrzením liberální demokracie) něčím co bychom měli dáno předem a jednou provždy. V daném smyslu skutečně svobodných je jen velice malé procento lidí. Naprostá většina svou "svobodu" spatřuje pouze v tom, když může jednat ve shodě se svými přáními, se svými libůstkami - ale to ve skutečnosti neznamená nic jiného nežli být ve vleku oněch vrozených, víceméně nahodilých predispozic.

Zkrátka, pane Profante, Vámi podané definiční znaky jsou příliš málo obsažné, příliš úzkokolejné, nežli aby na jejich základě bylo možno dostatečně konkrétně a uspokojivě určit, v čem vlastně spočívá "svoboda lidské bytosti".

MP
August 9, 2023 v 12.07
Úzkokolejnost není totéž, co šíře

První potíž se svobodou je, že ji z podstaty nemůžete obsahově definovat -- to by to pak nebyla svoboda, ale naplňování jediného správného scénáře.

Druhá potíž se svobodou je, že k ní nutně patří i možnost na svobodu rezignovat.

A rozumné se vždy sice odhaluje osamělou prací, ale ustanovuje jen v dialogu a testuje jen uskutečňováním.

Neuměl bych Vám dát jasnou odpověď na jednání lidí z Letze Gelende.

Samozřejmě jednali rozumně, když občanskou neposlušností ukazovali na absurdní ničení životního prostředí a blokovaly těžbu na povrchovém dole a pokoutního ničení jednoho z nejvzácnějších ekologických systému v Severní Vestfálsku pro zisk jakési korporace. Jednali odpovědně a riskovali přitom vlastní pohodlí, kariéry, někdy i svobodu.

Jenomže pak si člověk přečte jejich brožuru o nácviku kolektivního rozhodování hlasováním o tom, zda se půjde na pivo a zaváhá, zda to spojení odpovědného rozumného jednání se sektářkou potřebou patři do houfu a odevzdat se mu svobodu příliš nevyčerpává.

Proto si člověk musí v obecné rovině vystačit jen s kriteriem, které uplatňuje při posuzování každého konkrétního jednání - svého i druhých.

JP
August 9, 2023 v 13.21
Svoboda obsažná, svoboda formální

Víte, pane Profante, ono by se obrovsky získalo už jenom tím zcela fundamentálním počinem, když by se konečně začalo důsledně rozlišovat mezi svobodou obsahovou na straně jedné, a svobodou pouze formální na straně druhé.

Pak byste sám mohl velice snadno zjistit, že tvrzení že "ke svobodě nutně patří i možnost na svobodu rezignovat" se vztahuje výlučně na onu formální stránku svobody; zatímco z hlediska obsahového (či snad lépe: substanciálního) svobodný člověk na svou svobodu nikdy rezignovat nemůže. Protože jinak by okamžitě popřel svou vlastní lidskost, tedy samotný fundament své lidské existence.

Co se pak obsahového určení svobody týče: právě protože na ni hledíte jenom z oné perspektivy formální, nedokážete v onom obsahovém určení spatřovat nic jiného nežli omezení, oktrojování svobody.

Rozhodující je zde jeden moment: musí se vždy jednat o svobodu LIDSKÉ BYTOSTI. Kdykoli je tedy řeč o (pravé, substanciální) svobodě, pak to nikdy není možné bez toho, aniž bychom si zároveň položili otázku, co vlastně je člověk, v čem spočívá jeho lidskost, v čem spočívá smysl jeho přítomnosti na tomto světě. Jistě: jakýkoli pokus zodpovědět pozitivně tyto otázky bude vždy vystaven nebezpečí doktrinářství.

Jenže: za prvé, paušální odmítnutí možnosti pozitivního, obsahového určení svobody je stejně tak doktrinářstvím, pouze jiného druhu.

A za druhé: lidská svoboda bez pozitivního, obsahového určení je prázdný pojem, svobodou pouze fiktivní. Je to asi něco takového jako láhev od vína - ale bez obsahu.

Ano, každý pokus o pozitivní, obsahové vymezení lidské svobody vždy bude v nebezpečí doktrinářství; ale toto nebezpečí je možno eliminovat, právě tím když si ho budeme v plné míře vědomi. Toto hledání substanciální svobody vždy musí mít důsledně dialektický charakter: to jest na straně jedné musí být hledáním konkrétních obsahů, reálné náplně této svobody; ale na straně druhé musí být zároveň neustálou negací těchto obsahů, to jest neustálým přezkušováním a přezkoumáváním jejich platnosti, jejich legitimity.

A ostatně: tato otázka po určení pravé svobody se tak jako tak vždy klade ve zcela konkrétním dějinně-společenském kontextu. To jest: společnost na určitém stupni svého vývoje si vždy bude klást otázky (a nalézat odpovědi), které jsou s tímto dosaženým stupněm vývoje v souladu.

Opakuji znovu a znovu: jenom proto v současné době (tj. v současném západním světě) dominuje ono formalistické, bezobsažné, pouze negativistické pojetí svobody, protože reálnou společenskou skutečností je kapitalismus, který - jak věděl už Marx - i v čistě produkční sféře neguje všechno konkrétní, vše obsažné, a na jejich místo staví kritérium ryze kvantitativní - totiž zisk.

Této bezobsažnosti ve sféře "materiální základny" pak naprosto odpovídá stejná bezobsažnost v samotném životě společnosti, kde jakákoli komplexita, potenciální bohatství mezilidských vztahů byly vytěsněny zabsolutizovanou, zfetišizovanou autonomií izolovaného individua. Které pak v tomto odosobněném, zvráceném způsobu své existence právě tuto svou izolovanost pojímá jako svou "nejvyšší svobodu".

PK
August 9, 2023 v 20.36
Martinu Profantovi

Především si pletete dohromady "Letzte Generation" a "Ende Gelände".

U toho povrchového dolu v Hambachu se "proslavili" ti druzí.

Ta těžba vůbec není tak zisková, naopak doly se obecně zavírají. A i v tomto případě bylo předtím rozhodnuto o útlumu a postupném zavření dolu. Proběhlo jednání tamní tripartity a byl dohodnut harmonogram sociálně snesitelného útlumu.

Pak se ovšem do věci vložila "čtvrtá strana" - totiž frackové z "Ende Gelände", a rozhodli se vynutit si okamžité zavření dolu, a poslání stovek dělníků na ulici.

A tak si vylezli na stromy, a s chutí odtamtud lili fekálie na policisty - kteří jsou těmi pravými hrdiny od Hambachu.

Vaše chvála přetvářky mě nepřekvapuje, pane Profante.

Následující příklad toho, jak otázka po lidské kvalitě vede k nesvobodě „nekvalitních“ lidí, jistě pochopíte: Pokud například byla lidská kvalita posuzována podle sexuální orientace, hádejte, pane Profante, k čemu ta otázka po lidské kvalitě vedla. Budete se divit – vedla k nesvobodě „nekvalitních“ lidí a k přetvářce. Podle vás ovšem ta přetvářka byla rozumná – nepřetvařovali se pouze neohrožení idioti, protože to byli idioti a přetvařovat se nemohli. No, jak myslíte...

MP
August 10, 2023 v 10.01
Ano, omlouvám se ...

spletl jsem dohromady dvě skupiny.

A ano, ty metody mohou být poněkud osobní a nehygienické, ale to jaksi k občanské neposlušnosti patří.

Jinak si myslím, že "ti frackové" jednali docela racionálně a odpovědně -- stačilo k tomu, že zohlednili jak německou (tak českou, ale tu asi neznali) zkušenost, že "sociálně snesitelný útlum" znamená prolongování dotované těžby, při které se neřeší budoucí sociální dopady uzavření dolu (protože v případě řešení by korporace přišla o rukojmí) To se v Německu za posledních pár let dost změnilo, u nás bohužel vůbec.

MP
August 10, 2023 v 10.05
Jiřímu Nushartovi

Sex je biologická kvalita.

Blb, který rozlišuje lidi podle barvy kůže, pohlaví a sexuální orientace, redukuje lidské kvality na biologii. Pak ale nemá smysl mluvit o svobodě.

PK
August 10, 2023 v 11.25
Martinu Profantovi

No, víte, pro mě je to nová zkušenost, že levičáci takto okázale pohrdají dělníky, odbory a jejich kolektivním vyjednáváním. Ale vlastně by mě to překvapovat nemělo.

Jinak samozřejmě že mezi “hostujícími” fracky byli i Češi - celí natěšení na střetnutí s “policejním státem”. Inu, nezažili ten opravdový, což je velmi mrzí, protože je to přece tak vzrušující.

MP
August 10, 2023 v 12.19
Tohle je trochu potíž

Ende Gelände mají všechny nectnosti levicového aktivismu, adorují přímou akci a přinejmenším jejich teoretičtí sympatizanti se odvolávají na určitý výčet levicových autorů. V jejich postojích se dá vystopovat docela dost z genofondu nové levice. Ale jak už to u aktivismu bývá, jsou poněkud mimo politické spektrum, ve kterém má rozlišení levice-pravice smysl.

Nicméně z pohledu diskuse s panem Poláčkem -- mají, podobně jako Letze Generation, v tom se neliší -- jasně racionálně argumentovaný postoj, jdou za hlasem monologického rozumu -- a jím sdělená pravda je mnohem významnější než nějaké banální odborářské problémy -- a přijímají svou nemilosrdnou odpovědnost za budoucnost. V tomto smyslu jednají svobodně, i když idiotsky (to se, bohužel, nevylučuje).

Blbé je, že Ende Gelände přicházejí až tehdy, když dialogické pokusy o zohlednění děsivých následků těžby vyzněly buď naprázdno nebo byly přímo využity korporátní mašinérií. Když není potřeba přílišného sklonu k aktivismu, aby člověk neviděl jinou cestu než to idiotské jednání.

JP
August 10, 2023 v 12.29

V daném případě musím souhlasit s panem Profantem. Akcionismus "Poslední generace" a spol. může být dozajista diskutabilní; ale to naprosto neznamená že by pro své jednání neměli naprosto závažné a racionální důvody. Jejich akce ovšem "řežou do masa"; jenže otupělá konzumerická společnost, která se slepě řítí do vlastní záhuby, zřejmě nějaké takové říznutí nezbytně potřebuje.

Jistě: musím přiznat že - v dobách kdy jsem ještě byl zaměstnán - kdybych spěchal autem do práce, a najednou se někdo přilepil na silnici a bránil mi tak v další jízdě, že bych také nebyl nijak nadšen. Snad bych je i v duchu proklínal. Ale to nemění naprosto nic na skutečnosti, že "Die letzte Generation" má ve svých radikálních snahách o záchranu života na této planetě pravdu - a to sice i proti mně, jakožto pouhému soukromníkovi.

„Blb, který rozlišuje podle pohlaví“

Máte pravdu, pane Profante, když jsem byl svobodný a snažil se sbalit nějakou holku, rozlišoval jsem lidi podle pohlaví. I jejich sexuální orientace pro mě byla docela dost důležitá. Šlo ale o definici množiny výběru, nikoliv o redukci lidských kvalit na biologii.

Myslíte tedy, že jsem byl blb a že kdybych blb nebyl, tak by mi bylo jedno, jestli sbalím kluka nebo holku?

MP
August 10, 2023 v 17.34
Jiřímu Nushartovi

To máte tak: pokud jste se domníval, že u lidská kvalita té mladé ženy, kterou jste chtěl oblažit svou přízní, spočívá v tom, že má vagínu, pak jste blb byl.

Aha, takže vy jste spíš horňák.

MP
August 11, 2023 v 10.50
Jsem, pane Nusharte

Miloval jsem se s ženami rád a v mezích možností často, jejich tělesné půvaby mě nepřestaly okouzlovat, ale dělej, co dělej, vždycky mě nejvíc okouzloval ty orgány, které měly mé partnerky hodně vysoko -- mozek, srdce a mluvící nebo mlčící ústa.

Takže jsem opravdu horňák.

Pro horňáky:

Nejvíc sexy mozek má Paroubek. (Podle pohlaví rozlišuje lidi jenom blb.)

+ Další komentáře