Queer filmový festival Mezipatra si klade za cíl nejen představovat divácké veřejnosti klasické a současné filmy s queer tematikou, ale také šířit osvětu, jinými slovy odstraňovat předsudky vůči neheteroxuálním lidem a lidem s odlišnou rodovou identitou.

To se Mezipatrům — a nejen jim — za uplynulé čtvrtstoletí docela dobře podařilo. Veřejnost dnes vesměs vnímá queer lidi se samozřejmostí a z velké většiny je též nakloněna jejich společenskému zrovnoprávnění, tedy uzákonění manželství bez ohledu na pohlaví.

Politická reprezentace však navzdory společenské atmosféře není těmto změnám příznivě nakloněna a až na výjimky jako by uvízla hluboko ve stereotypech minulosti. Svědčí o tom i nedávná parlamentní debata, kdy jsme se od poslanců dozvěděli, že hovězí je hovězí a kuřecí je kuřecí nebo že si gay muž přece může vzít ženu za manželku a naopak.

Myšlení politiků nezměnily ani loňské vraždy v gay baru Tepláreň. Stát nadále systematicky diskriminuje lidi na základě sexuální orientace a složení páru. Manželství pro všechny, jež je běžnou realitou v řadě evropských zemí, je u nás stále v nedohlednu.

Tématem letošního ročníku festivalu je Na rozcestí. Na rozcestí se ocitáme, když činíme rozhodnutí, jejichž důsledky nás mohou ovlivnit na dlouhou dobu, ne-li po zbytek života. Na rozcestí se nachází i náš stát, jehož představitelé sice rádi prohlašují, že jsme západní země, ale naše zákony tomu mnohdy neodpovídají. Když mnozí politici a političky omezují práva z queer komunity, nazývají to konzervativní politikou. Přitom ve Velké Británii o manželství pro všechny rozhodli hlavně konzervativní politici a nikdo z konzervativních premiérů či premiérek tuto rovnoprávnost nijak nezpochybnil.

Z bohatého výběru filmů, které nabídnou letošní Mezipatra, bych rád vyzdvihl italský snímek Ohňostroje, jenž byl představen už na letošním festivalu v Karlových Varech. Silně emocionální drama ze sicilského venkova z počátku osmdesátých let má nádhernou kameru a skvělé představitele hlavních rolí. Pro mě osobně jde o filmové překvapení roku.

Žití — nebo spíše přežívání — na polském venkově zachycuje snímek Slon. Hlavní hrdina Bartek žije se svou matkou, stará se o celou farmu, vypomáhá sousedkám, nemá příliš moc času na hledání sebe sama a je obklopen venkovskými burany všech generací. Do toho všeho přijíždí o pár let starší Dawid a mezi oběma mladými muži přeskočí jiskra. A pak přijde ona kardinální otázka: zůstat doma na venkově, nebo zkusit svoje štěstí jinde?

Třetím filmovým tipem se vracíme opět do osmdesátých let, tentokrát do Velké Británie, kde vládne premiérka Thatcherová, milovaná pravicovými jestřáby a nenáviděná aktivisty a aktivistkami za rovná práva. Tato doba se stala inspirací pro oceňované britské snímky Billy Elliot a Pride, stejně jako pro výjimečnou minisérii Byl by to hřích.

Teď se k těmto dílům řadí také film Blue Jean, jenž vypráví o vztahu dvou žen, z nichž jedna je aktivistkou a bojovnicí za rovná práva, zatímco druhá kvůli své učitelské profesi lesbickou orientaci tají. Jenže žít dvojí život nejde donekonečna a jednou se člověk musí rozhodnout.

Celý program s dalšími celovečerními a krátkometrážními snímky, stejně jako doprovodnými akcemi, je k dispozici na www.mezipatra.cz. Festival se bude tradičně konat v Praze a Brně a jeho ozvěny v dalších městech.