Za pětadvacet let, kdy festival tvoří nedílnou součást našeho kulturního podzimu, se změnilo mnohé. Queer lidé jsou dnes — až na výjimky — většinovou společností bez problémů akceptováni. Velký podíl na tomto společenském přijetí měl nedávno zesnulý Jiří Hromada, který si poděkování a ocenění zaslouží jako málokdo. Především díky jeho úsilí byl v roce 2006 přijat zákon o registrovaném partnerství. Sice po všech jednáních byl zákon osekaný na velmi nedůstojnou hranici, ale byl to první krok, jenž spustil boj za společenskou a zákonnou emancipaci queer lidí.

Festival Mezipatra, původně nesoucí jméno Duha nad Brnem, během své existence představil tvorbu mnoha tvůrců, z nichž někteří se prostřednictvím svých filmů do Prahy a Brna vraceli opakovaně. Za všechny jmenujme kanadského herce, scénáristu a režiséra Xaviera Dolana, tvůrce filmů Zabil jsem svou matku, Imaginární lásky nebo Je to jen konec světa.

Součástí letošního programu je mimo jiné italský snímek Ohňostroje, který v loňském roce získal diváckou cenu Mezipater a má potenciál stát se novodobou klasikou. Je věnován první lásce dvou dospívajících kluků ze Sicílie počátkem 80. let minulého století. Láska se neohlíží na okolí, které lásce nepřeje jen proto, že ji intenzivně prožívají dva kluci. O to silnější je pak závěr, který diváky vrátí do reality z října roku 2022, po vraždě Juraje a Matúše v Zámocké ulici v Bratislavě.

Kanadský film Sólo, v němž hrají queer publiku dobře známí Théodore Pellerin a Félix Maritaud, zasazuje téma lásky do prostředí drag queens, kde se můžou plnit touhy a sny být někým jiným a zároveň sám nebo sama sebou — alespoň na jeden večer.

Rotoskopická animace sice dnes už nepřekvapí, ale filipínský snímek Ztracený dokazuje, že na tomto poli je stále mnoho neprobádaného materiálu a že bolestivá rodinná traumata se dají zpracovat velmi neotřele — tím spíše, když film pochází ze země, která je mnohými z nás stále považována za exotickou.

Festival představí také dokumentární filmy. Jedním z nich je film o mladém romském gay páru, který se z romské vesnice vydává do Budapešti, aby tam našel nové bydlení a uvedl muzikál inspirovaný jejich vlastním vztahem. V Maďarsku, kde queer lidé jsou vystaveni nejen odsudkům konzervativní společenské většiny, ale i homofobním zákonům autoritářské vlády premiéra Orbána, něco podobného není vůbec snadné.

Na Mezipatrech se kromě sekce soutěžních filmů, ucházejících se diváckou cenu, pravidelně koná také přehlídka klasických queer filmů. Letos retrospektivní sekci zastupují tři snímky výrazného argentinského režiséra Marca Bergera — Nepřítomen, Taekwondo a jeho zatím poslední film Vesmírní milenci.

U příležitosti jubilea Mezipater si dovolím malou osobní vzpomínku. Poprvé jsem tento jedinečný queer filmový festival navštívil v roce 2010 a zcela změnil můj život. Právě díky Mezipatrům jsem si definitivně uvědomil, že jsem gay, a během měsíců jsem se postupně vyoutoval sobě a přátelům, kteří to o mně stejně tušili. Mezipatra tak pro mě znamenají nejen možnost sledovat současnou i minulou queer filmovou produkci, ale také mi umožňují, abych se mohl nadále otevřeně hlásit k tomu, kdo jsem. Jistě to podobně prožívá i řada dalších diváků — a také za to patří Mezipatrům dík.