Queer festival Mezipatra: s bolestí po tragédii

Jaroslav Vávra

Festival Mezipatra opět představí desítky filmů, jimiž bojuje proti předsudkům vůči LGBT+ lidem. Letos proběhne v atmosféře poznamenané vraždami v bratislavském gay klubu, ale i stupňující se homofobií středoevropských politiků.

Festival Mezipatra vždy dával účastníkům pocity svobody, sounáležitosti a práva na vlastní důstojnost, které v naší společnosti bohužel stále nejsou samozřejmostí. Foto FB Mezipatra QFF

Psát pozvánku na letošní queer filmový festival Mezipatra je pro mě jakožto člověka, který se hlásí k LGBTQ lidem, nesmírně náročné. Před několika dny byl na bratislavský gay bar Tepláreň spáchán teroristický útok, při kterém zemřeli dva LGBTQ lidé a třetí osoba byla vážně zraněná. Tento zcela odporný čin se navíc odehrál na výročí vraždy Matthewa Sheparda, kterého v roce 1998 mučila a zabila skupinka lidí jenom proto, že byl gay.

V paměti máme ještě teroristický útok na gay bar Pulse v americkém Orlandu a nedávný útok na norský London Pub v Oslu. Je to něco, na co si nechceme zvykat.

Namísto toho, aby nás společnost ujišťovala, že jsme její plnohodnotnou součástí, často i od politiků slyšíme a čteme naprosto nepřijatelné homofobní výroky, které do civilizované a moderní demokratické společnosti nepatří. Výsledkem je potom nebezpečná atmosféra, která v Bratislavě vyústila do krvavé vraždy.

Namísto toho, aby se situace nějakým způsobem uklidnila a konkrétní lidé patřičně reagovali, slovenský ministr financí Igor Matovič okázale deklaruje, že je heterosexuál, a kandidát na prezidenta republiky Pavel Fischer nepřestává rozmazávat tezi, ve které spojil sňatky párů stejného pohlaví a obchod s dětmi. Předsudečně tím kriminalizuje queer lidi podobným způsobem, jakým byli například v době hilsneriády Židé automaticky pokládáni za pachatele rituálních vražd mladých dívek. Homofobie podobně jako antisemitismus nemá v civilizované společnosti co pohledávat.

Queer filmový festival se už od roku 1999 snaží na všechny konkrétní jevy homofobie, bifobie, transfobie, diskriminace a předsudečné náhledy upozorňovat kvalitními filmovými projekcemi, debatami se známými osobnostmi, workshopy a v neposlední řadě i distribucí celovečerních filmů během celého roku. Mezipatra patří mezi nejvýznamnější kulturní akce vůbec a podzim si bez nich už nelze ani představit.

Tématem letošního ročníku je Prolomit ledy. Málokdo při jeho tvorbě bohužel mohl tušit, jak moc bolestivě bude toto téma aktuální. Vystoupení z našich komfortních zón, hlásit se beze strachu k neheterosexuální identitě, nebát se vnitřního ani vnějšího coming outu.

Tragické události v Bratislavě nám ukázaly, jak moc je důležité být sami sebou a koexistovat ve společnosti s našimi blízkými, rodinou, přáteli a láskami. Je pochopitelné, že mnozí z nás nyní budou mít strach.

Přesto si osobně myslím, že i navzdory všemu je potřeba nebát se mluvit o své sexualitě, rodové identitě, jít s tím na veřejnost a vymezovat se vůči pomluvám a dezinformacím, jež o nás šíří ruská propaganda, ale hodí se i uhlazeným konzervativcům, kteří jindy tvrdí, že ruskou propagandu je třeba zastavit.

Překonávat předsudky a hledat, co nás spojuje

V soutěži Mezipater o nejlepší film se letos jako obvykle uchází opět deset celovečerních filmů a šestatřicet krátkometrážních snímků. Celkem bude v Praze a Brně, kde se Mezipatra pravidelně konají, promítnuto celkem jednasedmdesát snímků. Celý program je k dispozici jako obvykle na webových stránkách Mezipater.

Za sebe bych upozornil na několik počinů. V loňském roce vyhrál diváckou cenu dokument Zákon lásky od režisérky Barbory Chalupové, která ve svém díle tři roky mapovala cestu zákona o uznání manželství pro páry stejného pohlaví a jejich uznání na společenskou úroveň sňatků párů opačného pohlaví. Mnozí z nás si jistě vybaví často dost nepříjemné a mnohdy také nepřijatelné poznámky na naši adresu.

Dále bych upozornil na vynikající polský snímek Strachy v nás. Byl natočen podle skutečného příběhu, který se odehrává na venkově a jeho hlavním hrdinou je mladý, hluboce věřící gay Daniel. Ten žije se svou babičkou na venkově, pravidelně navštěvuje bohoslužby v místním kostele a svou sexuální orientaci nijak neskrývá. Jednoho dne se však jedné jeho kamarádce přihodí neštěstí a od té doby události nabírají drsný směr. Režiséři Lukasz Gutt a Lukasz Ronduda natočili film, na který určitě nezapomenete.

Rakouský snímek Davida Wagnera, pojmenovaný po svém titulním hrdinovi Eismayer, se odehrává v armádním prostředí, které bývá dost živnou půdou pro toxickou maskulinitu. Postarší nadporučík Charles Eismayer svou sexualitu na rozdíl od hrdiny Strachů v nás pečlivě skrývá a maskuje ji macho chováním.

Jenže jednoho dne se do armády společně s problematickými nováčky dostane i mladý vojín Mario Falak, který se za svou homosexualitu nijak nestydí. Eismayer si náhle uvědomuje, že ho Mario silně přitahuje. Téma snímku — opět založené na skutečných událostech — zní možná vágně, ale jsem hodně zvědavý na samotné zpracování.

Snímky argentinského režiséra Marca Bergera jsou proslulé zachycením nesnesitelného dusna v mužských skupinách. Ani jeho nejnovější film Přes čáru zřejmě nebude výjimkou. Berger ve svých filmech zobrazuje různorodé typy maskulinních mužů, kteří se postupně od počáteční deklarace mění v úplně jiné lidi.

Podobně jako Marco Berger mezi významné režisérské fenomény patří portugalský solitér João Pedro Rodrigues, jehož díla rozhodně nenechávají nikoho chladným. Na Mezipatrech před šesti lety vyhrál soutěž o nejlepší film. Jeho nový počin Bludička by opět mohl vyvolat divácké polemiky. Odehrává se v daleké budoucnosti, ve které král Alfredo vzpomíná na mladá léta, kdy byl dobrovolným hasičem a prožíval život se všemi radostmi a strastmi. Rodriguesovy filmy nelze žánrově lehce zařadit, ovšem mohou být výrazným diváckým oživením.

Na závěr, ale v neposlední řadě bych rád upozornil na dnes už slavný historický film Pride režiséra Matthewa Warchuse. Dojemný snímek se vrací do Velké Británie osmdesátých let, kdy byla premiérkou Margaret Thatcherová. Tehdy se ve Walesu konaly velké stávky horníků, které se „železná lady“ rozhodla za každou cenu zlomit a přimět horníky k poslušnosti.

Být queer člověkem v osmdesátých letech nebylo nic jednoduchého, zvláště jste-li většinovou společností hodnoceni předsudečnými nálepkami. Poselství Warchusova filmu je jasné: překonávat předsudky dvou vzájemně odlišných skupin a hledat to, co nás spojuje — útisk od vládnoucí moci. Pamatuji si, že jsem po zhlédnutí české premiéry Pridu měl málem slzy na krajíčku.

Filmů a dalších akcí na Mezipatrech je samozřejmě mnohem více. Veškeré další informace lze získat na webových stránkách www.mezipatra.cz. Festival Mezipatra se koná v Praze od 3. do 10. listopadu a následně v Brně od 11. do 18. listopadu.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse