Letošní Mezipatra slibují úniky do imaginárních světů
Jaroslav VávraDevatenáctý ročník filmového festivalu s gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematikou začíná 8. listopadu a opět představí jak nové snímky zachycující současné trendy, tak i nezapomenutelnou klasiku.
Jako každý rok, tak ani letos v listopadu nechybí filmový festival Mezipatra, jenž se zaměřuje na snímky s gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematikou a jehož součástí jsou též diskuse a výstavy reflektující současný i minulý stav světové a české LGBT komunity. Kdysi malý festival nazvaný příznačně Duha nad Brnem se zrodil v moravské metropoli už před devatenácti lety a dnes patří k nejznámějším českým filmovým svátkům s početnou diváckou základnou, která se každým rokem rozrůstá.
Na Mezipatrech lze vidět jak nejnovější snímky zachycující současné trendy zobrazování lidí s neheterosexuální orientací a jejich radosti a problémy, tak také známé i méně známé snímky z minulých let, které si časem vydobyly pověst nezapomenutelné klasiky. Mnohé z nich diváci a divačky vidí poprvé na plátně a velké plátno, jak známo, může i u klasického filmu přinést nové netušené zážitky.
Letošní hlavní téma pojmenovali organizátoři a organizátorky „Mimo realitu“. Jak název napovídá, letošní Mezipatra se budou točit kolem úniků do imaginárních světů. Do míst, kde je všechno možné a žádné starosti všedního dne vás netrápí. Ať už jde o rodinné záležitosti, kdy se nejbližší odmítají smířit s vaší identitou, nebo když hledáte životní lásku. Nemluvě o svazujících konvencích většinové společnosti.
Pojďme si představit pár letošních snímků, jež by mohly překvapit. Velkou pozornost si zaslouží americké nezávislé filmy Převýchova Cameron Post, Dívka a L’Animale, které pojednávají o dospívajících dívkách. Lesbických filmů s dospívajícími hrdinkami je ve srovnání s filmy o dospívajících klucích mnohem méně, člověk je pak za každý takový povedený snímek rád. Trojici těchto filmů nakonec doplňují švédská coming-of-age klasika Láska je láska. O lesbických snímcích s dospělými hrdinkami platí totéž. Ty tentokrát zastupují polská Nina a francouzský Nůž v srdci.
Ani kluci a muži nezůstanou ušetřeni úniků mimo realitu. Jim jsou věnovány obrazově vytříbené snímky NeonBoy, Zatoulaný a Pohledy z Londýna. Všechny mají společný i fakt, že kromě jiného všichni hlavní hrdinové disponují krásnými těly, jež využívají jak pro svůj zisk, tak pro obdiv. Platí to hlavně u posledně jmenovaného filmu Pohledy z Londýna, kde si hlavní roli zahrál neuvěřitelně pohledný Harris Dickinson, jehož nádherné tělo bylo k vidění v Plážových flákačích, kteří na loňských Mezipatrech vyhráli hlavní cenu mezinárodní poroty.
Vzhledem k tomu, že jsme v současné době konfrontováni s tématem rodiny, která prochází vývojovými definicemi (rodina má v současnosti mnoho různých podob a ne všechny jsou konzervativní společností přijímány), tak se i Mezipatra zapojují do této celospolečenské diskuse. Velká očekávání vzbuzuje hlavně americký film Jsme zvířaty. Jde o poetickou adaptaci autobiografického románu Justina Torrese a v roli otce hlavního hrdiny uvidíme Raúla Castilla, kterého známe ze seriálu Looking.
Rozhodně si nenechte ujít ani snímek Na jedné lodi, kde v jedné z postav uvidíte legendární Geraldine Chaplin. Film o lesbickém páru hledající pravého otce pro svého budoucího potomka jistě vyvolá debatu o LGBT rodičovství, které by si konečně zasloužilo respekt ze strany státu.
Všechny potřebné informace o těchto a dalších filmech a debatách najdete na www.mezipatra.cz, a ať už si půjde na kterýkoli snímek či debatu, věřím, že čas strávený s Mezipatry nebude ztracený. Protože bez vás by tento festival nebyl tím pravým.