Loňský teroristický útok v bratislavském gay klubu Tepláreň a bezprostřední vzedmutí vlny solidarity části slovenské — i české — společnosti mohly být zoufale nutným impulzem ke změně přístupu velké části slovenské politické scény vůči lidem s menšinovou vztahovou orientací.

Pro slovenské politické elity byli totiž LGBTQ lidé po léta především vítaným terčem a obětním beránkem, k němuž mohli odvádět pozornost od věcně zásadních témat. Zvláště se to zvýraznilo po parlamentních volbách v březnu 2020, které se nesly ve jménu výrazné mobilizaci vůči vládní straně SMER expremiéra Roberta Fica.

Díky skvělému vyvrcholení kampaně byl hlavním nositelem protificovské mobilizace především populista Igor Matovič se svým hnutím OĽaNO. Prostřednictvím Matovičovy neforemné kandidátky „obyčejných lidí“ se do slovenského parlamentu dostaly i podivné postavy spojené s ultrakonzervativní a křesťansky fundamentalistickou scénou jako Anna Záborská či Györgi Gyemesi.

Naopak mimo parlament se v roce 2020 velmi těsně ocitlo Progresivní Slovensko, hlavní tahoun otázek práv LGBTQ lidí i genderové rovnosti ve slovenské politice: doplatilo právě na protificovskou mobilizaci a sázku voličů na Matoviče, který měl největší šanci porazit SMER.

Podle toho to posléze v parlamentu vypadalo. Poslankyně Anna Záborská si za své vzala boj proti potratům, její návrh na zpřísnění však naštěstí neprošel. Stejně tak u ledu skončily všemožné iniciativy poslanců OĽaNO, neofašistů Mariana Kotleby či hnutí Sme rodina Borise Kollára, jež se snažily protlačit do ústavy, že „rodiče jsou otec-muž a matka-žena“, zakázat chirurgickou změnu pohlaví či zakázat vyvěšování duhových a transgender vlajek na státních budovách.

Slovensko — stejně jako Polsko, Rumunsko či Bulharsko — nemá ani registrovaná partnerství a sama tato myšlenka je tu ještě mnohem kontroverznější, než je v českém kontextu vedená debata o manželství pro všechny. Z iniciativy SMERu a za hlasité podpory katolické církve má Slovensko od roku 2014 definováno manželství podobně jako v Rusku a Maďarsku, tedy jako výhradní svazek muže a ženy.

O rok později na Slovensku proběhlo i referendum o znemožnění adopcí dětí stejnopohlavními páry. Zorganizovala ho vlivná slovenská ultrakonzervativní organizace Aliancia za rodinu, kterou podporoval i tehdejší prezident Andrej Kiska. Pro nedostatečnou účast bylo nakonec neplatné.

Hrozba duhových barev

Z hlediska kulturních válek a vymezování se vůči liberalismu v politickém souboji o žádaného konzervativního voliče Slovensko dlouhodobě překračuje veškeré meze, jaké známe z České republiky. Za podpory vlivné katolické církve a ultrakonzervativní lobby se tam odpor vůči pokroku stal doslova politickým mainstreamem, takže se vůči LGBTQ lidem místy neurvale vymezují i jinak standardní prozápadní demokratičtí politici.

Homofobní vražda dvou mladých lidí rukou devatenáctiletého konspirátora loni v říjnu sice aktivizovala občanskou společnost a vyvolala tisícové protesty ve slovenském hlavním městě, politická reflexe však byla velmi vlažná.

Poslanci liberálního hnutí Svoboda a solidarita neúspěšně opět předložili návrh na zavedení partnerského spolužití a tehdejší ministr spravedlnosti Viliam Karas z pověření premiéra Eduarda Hegera představil minimalistický návrh na zlepšení právního postavení lidí žijících ve společné domácnosti.

Symbolickou tečku za tímto dílčím vzepětím zájmu o lidská práva mezi slovenskými politiky pak učinil expremiér Igor Matovič, který měl několik dní po teroristickém útoku v Bratislavě potřebu na sociální síti Facebook zdůraznit, že se cítí být heterosexuálním mužem.

Permanentní kampaň vůči LGBTQ lidem přirozeně zdůraznily předčasné parlamentní volby. Jak odštěpenci od fašisty Mariana Kotleby, hnutí Republika Milana Uhríka, tak SMER expremiéra Roberta Fica ve svých programech slibovali — ve zjevné inspiraci v orbánovském Maďarsku či putinovskému Rusku — postavit se proti „duhovým nevládkám“, které pořádají workshopy o toleranci či sexuální výchově na slovenských školách.

Fico a jeho politici v čele se stranickým místopředsedou Ľubošem Blahou na vlně bizarní kombinace postsovětské nostalgie a odporu vůči západnímu liberalismu varovali před novodobými fašisty, kteří přicházejí ze Západu a oblíbili si duhové barvy. Jejich ztělesněním má údajně být hnutí Progresivní Slovensko. Sám Blaha, který se před deseti lety účastnil bratislavského pochodu hrdosti, ilustruje částečně posun SMERu k silně národně-konzervativní rétorice v posledních letech.

Právě SMER volby vyhrál a s velkou pravděpodobností bude hrát prim v příští slovenské vládě. Návrat do parlamentu mohou slavit i křesťanští demokraté, kteří se staví do ostré opozice vůči registrovaným partnerstvím a rozšiřování práv LGBTQ — podobně jako jejich čeští partneři z KDU-ČSL. Předseda strany a župan Prešovského kraje Milan Majerský v jedné z televizních diskusí označil LGBTQ za obdobnou hrozbu pro Slovensko jako korupci.

Stejně tak se do parlamentu vrací i nacionalistická Slovenská národní strana Andreje Danka. Ta na své kandidátce přivedla do parlamentu i několik solitérů v čele s Tomášem Tarabou, původně zvolených za kotlebovce, kteří byli v minulém volebním období autory hrozivých návrhů restrikcí vůči LGBTQ lidem. S národovci i křesťanskými demokraty může Robert Fico nyní vytvořit volební koalici.

Do slovenské Národní rady se na kandidátce OĽaNO opět dostali i nominanti ultrakonzervativní Křesťanské unie brojící proti potratům Anna Záborská a Richard Vašečka.

Progresivní, nebo orbánizované Slovensko?

Výsledek slovenských voleb — i přes celkovou mizérii ve vztahu k ostrakizované LGBTQ komunitě a lidským právům — znamená zjevné zlepšení situaci oproti dosavadnímu stavu, kdy práva vztahových menšin hájili jedině umírnění pravicoví liberálové kolem Richarda Sulíka.

Druhé místo a dvaatřicet mandátů ze sto padesáti obsadí nominanti Progresivního Slovenska. Tato strana ve svém programu kromě zavedení registrovaných partnerství navrhuje i vytvoření etického kodexu pro politiky, který má eliminovat nenávistné výroky vůči menšinám, zvýšení ochrany před nenávistnými projevy, zrušení nevyžádaných zákroků podmiňujících úřední změnu pohlaví a zrušení bariér pro darování krve pro gaye.

Na kandidátce Progresivního Slovensko, které bude mít ve svém poslaneckém klubu jako jediná strana vyrovnané genderové zastoupení, se vůbec poprvé do slovenského parlamentu dostala otevřeně LGBTQ poslankyně a duhová matka, stranická místopředsedkyně Lucia Plaváková.

Robert Fico si ve snaze o orbánizaci Slovenska nebude brát servítky. Kromě útoků na nezávislá média, instituce a orgány činné v trestním řízení hodlá realizovat i cenzuru vůči LGBTQ lidem na školách, jak avizoval v programu a jak v Maďarsku učinil jeho přítel a spojenec Viktor Orbán. V podobě Progresivního Slovenska sice bude mít důstojnou, hlasitou a silnou opozici, registrovaných partnerství se však Slováci po další čtyři roky pravděpodobně nedočkají.