Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám zavazuje státy například k vytvoření infrastruktury pro ochranu obětí, jako jsou sítě kapacitních azylových domů a specializovaných center pro oběti sexuálního násilí, nepřetržité tísňové linky pomoci či legalizace dočasného vykázání pachatele domácího násilí ze společného bydlení.

Definuje rovněž trestné činy, které musí právní řád dané země obsahovat, jako je pronásledování, sexuální násilí či nucené sterilizace a potraty. V rámci prevence domácího násilí pak úmluva doporučuje mechanismy boje proti genderovým stereotypům, například osvětové kampaně, zahrnutí genderové problematiky do školní výuky a spolupráci s občanskými organizacemi.

Především kvůli definici genderových stereotypů jakožto jedné z příčin násilí páchaného na ženách úmluvu ostře kritizují globální konzervativní síly a jisté náboženské kruhy. Česká republika není výjimkou. Kritikům často vadí i nadnárodní expertní orgán GREVIO, který na zavádění opatření do legislativy jednotlivých států dohlíží, vydává rady a doporučení.

Přestože Istanbulskou úmluvu již ratifikovala velká většina zemí Rady Evropy, Česká republika mezi nimi dosud chybí, a dost možná se na tom nic nezmění i přes současný posun. Proti ratifikaci úmluvy se totiž v obou parlamentních komorách šikuje konzervativní většina, která se z větší části překrývá s táborem odpůrců manželství pro všechny.

Ještě kontroverznější než manželství pro všechny

Koncem července uspořádala ve sněmovně tiskovou konferenci skupina poslanců a poslankyň z ODS, KDU-ČSL a ANO v čele s místopředsedou dolní parlamentní komory Janem Skopečkem (ODS), kteří ratifikaci Istanbulské úmluvy odmítají. Kromě něj se konference zúčastnili Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), Jan Bureš (ODS), Eva Fialová (ANO), Pavla Golasowská (KDU-ČSL), Jakub Janda (ODS), Vojtěch Munzar (ODS), Patrik Nacher (za ANO), Nina Nováková (za KDU-ČSL) a Pavel Staněk (ODS).

Jan Skopeček sice zdůraznil, že odmítá jakékoliv násilí na ženách, Istanbulskou úmluvu však vnímá jako „ideologický dokument“. Kritizoval především zavádění pojmu „gender“ do právního řádu České republiky a do školní výuky. Upravovat problematiku je podle něj možné českým právem.

„Istanbulská úmluva slovo gender definuje jako společenský konstrukt, který zachycuje představu o vnějších projevech, chování a vlastnostech, které náleží ženám a mužům. Už tato definice je výrazně zúžená, protože i genderová studia pracují s biologickými vlastnostmi,“ kritizovala úmluvu lidovecká poslankyně Nina Nováková. Údajně nepřesný překlad úmluvy podle ní může přinést problémy při projednávání.