↗

Když Turecko odstoupilo od Istanbulské úmluvy, tamní ženy byly ochotné svá práva hájit i proti policejní zvůli. Foto Yasin Akgul, AFP

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám zavazuje státy například k vytvoření infrastruktury pro ochranu obětí, jako jsou sítě kapacitních azylových domů a specializovaných center pro oběti sexuálního násilí, nepřetržité tísňové linky pomoci či legalizace dočasného vykázání pachatele domácího násilí ze společného bydlení.

Definuje rovněž trestné činy, které musí právní řád dané země obsahovat, jako je pronásledování, sexuální násilí či nucené sterilizace a potraty. V rámci prevence domácího násilí pak úmluva doporučuje mechanismy boje proti genderovým stereotypům, například osvětové kampaně, zahrnutí genderové problematiky do školní výuky a spolupráci s občanskými organizacemi.

Především kvůli definici genderových stereotypů jakožto jedné z příčin násilí páchaného na ženách úmluvu ostře kritizují globální konzervativní síly a jisté náboženské kruhy. Česká republika není výjimkou. Kritikům často vadí i nadnárodní expertní orgán GREVIO, který na zavádění opatření do legislativy jednotlivých států dohlíží, vydává rady a doporučení.

Přestože Istanbulskou úmluvu již ratifikovala velká většina zemí Rady Evropy, Česká republika mezi nimi dosud chybí, a dost možná se na tom nic nezmění i přes současný posun. Proti ratifikaci úmluvy se totiž v obou parlamentních komorách šikuje konzervativní většina, která se z větší části překrývá s táborem odpůrců manželství pro všechny.

Ještě kontroverznější než manželství pro všechny

Koncem července uspořádala ve sněmovně tiskovou konferenci skupina poslanců a poslankyň z ODS, KDU-ČSL a ANO v čele s místopředsedou dolní parlamentní komory Janem Skopečkem (ODS), kteří ratifikaci Istanbulské úmluvy odmítají. Kromě něj se konference zúčastnili Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), Jan Bureš (ODS), Eva Fialová (ANO), Pavla Golasowská (KDU-ČSL), Jakub Janda (ODS), Vojtěch Munzar (ODS), Patrik Nacher (za ANO), Nina Nováková (za KDU-ČSL) a Pavel Staněk (ODS).

Jan Skopeček sice zdůraznil, že odmítá jakékoliv násilí na ženách, Istanbulskou úmluvu však vnímá jako „ideologický dokument“. Kritizoval především zavádění pojmu „gender“ do právního řádu České republiky a do školní výuky. Upravovat problematiku je podle něj možné českým právem.

„Istanbulská úmluva slovo gender definuje jako společenský konstrukt, který zachycuje představu o vnějších projevech, chování a vlastnostech, které náleží ženám a mužům. Už tato definice je výrazně zúžená, protože i genderová studia pracují s biologickými vlastnostmi,“ kritizovala úmluvu lidovecká poslankyně Nina Nováková. Údajně nepřesný překlad úmluvy podle ní může přinést problémy při projednávání.

Nováková je předsedkyní spolku Středoevropská inspirace, jehož hlavní náplní je boj proti Istanbulské úmluvě. Také v minulosti úmluvu ostře kritizovala. „Vždy se ptám: ubylo (v zemích, které ratifikovaly úmluvu) násilí? Odpověď je vždy stejná: nemáme data, že by ubylo násilí, ale máme více nahlášených případů. Buď se tedy oběti méně bojí nahlašovat, anebo přibylo zneužití, většinou vůči mužům,“ uvedla současná lidovecká poslankyně a bývalá poslankyně TOP 09.

„K tomu, abychom se vymezili vůči násilí, nepotřebujeme Istanbulskou úmluvu. Pokud je třeba změnit nějaký zákon, tak to pojďme udělat. Já sám jsem tu v minulosti opakovaně hovořil o kontrastních příkladech, že není možné, aby trest za znásilnění byl menší než pro samopěstitele konopí,“ uvedl na tiskové konferenci poslanec Patrik Nacher (za ANO).

Rozložení sil v poslanecké sněmovně se zdá být velmi podobné jako v případě podpory zákona o manželství pro všechny, který se momentálně spolu s protichůdným ústavním zákazem rovných svazků nachází ve druhém čtení. Byť s dílčími rozdíly, jak dokazuje například jedna z účastnic výše popsané tiskové konference Eva Fialová (ANO), která sice podporuje manželství pro všechny, ale s Istanbulskou úmluvou má problém.

Ratifikaci úmluvy podporují z velké většiny poslanci a poslankyně hnutí STAN, TOP 09 a Pirátů. Naopak jednoznačně proti je ultrapravicové hnutí SPD, většinově proti pak i občanští demokraté a lidovci. Hnutí ANO je tak jako v případě manželství pro všechny rozdělené, zatímco výše zmínění Nacher a Fialová se staví proti. Na podporu Istanbulské úmluvy vystupuje dvojice bývalých ministryň spravedlnosti z řad hnutí ANO Helena Válková a Taťána Malá.

Podobně jako jejich sněmovní kolegové vystoupili proti ratifikaci úmluvy společně i někteří senátoři, a to s velmi podobnými argumenty. Mezi nimi jsou členové tradicionalistického křídla ODS Tomáš Jirsa a Jiří Oberfalzer, nezávislí, dlouhodobě ostře konzervativně se profilující senátoři Zdeněk Hraba, Jitka Chalánková a Daniela Kovářová, lidovec Jiří Čunek a dvojice senátorů za hnutí Starostové pro Liberecký kraj Michael Canov a Jiří Vosecký.

Ratifikaci Istanbulské úmluvy již projednal i ústavněprávní výbor senátu, který ji nepodpořil s usnesením, že jde o „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“. Složení výboru se částečně překrývá s výše popsanými odpůrci úmluvy, včetně Canova, Hraby, Chalánkové i Kovářové, kteří také hlasovali ještě spolu s lidoveckou senátorkou Ivanou Váňovou proti. Pro přijetí úmluvy se postavily v rámci výboru pouze senátorky Hana Kordová Marvanová (za ODS) a Miroslava Němcová (ODS), předseda výboru Tomáš Goláň (ODS) se při hlasování zdržel.

Hlavně žádný gender

Podle politoložky Markéty Kos Mottlové z Genderové expertní komory se v České republice Istanbulská úmluva stala hlavním symbolem boje ultrakonzervativců proti takzvané genderové ideologii, jež údajně ohrožuje tradiční hodnoty a tradiční rodinu. „Přitom se jedná o standardní mezinárodní lidskoprávní úmluvu a slovo gender, které vadí odpůrcům, je obsaženo například již v Pekingské akční platformě z roku 1995, ke které Česká republika přistoupila,“ upozorňuje Kos Mottlová pro Deník Referendum.

Lze proto podle ní očekávat podobně bouřlivou diskusi jako v případě projednávání manželství pro všechny. „Jak v horní komoře, tak v poslanecké sněmovně má úmluva řadu hlasitých odpůrců a odpůrkyň a bude záviset na hlasech těch, kteří nemají silné stanovisko,“ říká Kos Mottlová. Jasný je pouze postoj prezidenta Petra Pavla, který ratifikaci Istanbulské úmluvy otevřeně podporoval již v předvolební kampani. „Otázkou zůstává, zda se dokument k podpisu prezidentovi vůbec dostane,“ přemítá skepticky Kos Mottlová.

Istanbulskou úmluvu již ratifikovala většina zemí Rady Evropy, a to jak na západ a sever od České republiky, tak i mnohem konzervativnější země na Balkáně či v okruhu bývalého Sovětského svazu, jako jsou Srbsko, Albánie, Rumunsko, Moldavsko či Gruzie. Ukrajina smlouvu ratifikovala loni, zjevně jako demonstraci příslušnosti k Západu oproti Ruskem prezentované civilizační alternativě chránící „tradiční hodnoty“.

Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko a Arménie společně tvoří posledních sedm zemí Rady Evropy, jež úmluvu podepsaly, avšak dosud neratifikovaly. Ázerbajdžán ji nikdy nepodepsal, stejně jako Rusko, než bylo z Rady Evropy loni kvůli invazi na Ukrajinu vyloučeno. Turecko, kde byla úmluva vůbec poprvé ratifikovaná, od ní v roce 2021 odstoupilo.

„Je třeba brát v potaz, v jakém kontextu konkrétní země úmluvu ratifikovaly. Zatímco Ukrajina Istanbulskou úmluvu ratifikovala v době ruské agrese, aby tím dala Evropě jasný signál, jaké hodnoty země zastává a kam ‚ideologicky‘ patří. Slovensko, Česká republika a Maďarsko již mají členství v Evropské unii jisté a od dob uprchlické krize se společně staví do role ‚konzervativních rebelů‘ oponujících evropskému kulturnímu liberalismu,“ komentuje pro Deník Referendum politoložka Eva Svatoňová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a z Univerzity v Kodani.

Pod tlakem ultrakonzervativního lobbingu

Diskuse, které se tu vedou od roku 2016, kdy Česká republika úmluvu podepsala, nejsou podle expertky na kulturní války a antigenderová hnutí ojedinělé a argumenty, které se používají proti ratifikaci úmluvy, často zrcadlí podobné debaty ze zahraničí. Svatoňová zmiňuje v této souvislosti narativy, že úmluva zavádí do legislativy slovo „gender“, a je tudíž trojským koněm „genderové ideologie“, a že je diskriminující vůči mužům.

„Zdomácnění takové rétoriky v České republice je výsledkem systematických snah nejen představitelů katolické církve, ale i vlivných ultrakonzervativních organizací a jednotlivců napojených na ideologické spojence v zahraničí, kteří mají jak ekonomický, tak sociální kapitál. Tito lidé u českých politiků nejen lobbují, ale mnohdy pro ně přímo pracují v roli poradců a asistentů,“ upozorňuje politoložka Svatoňová.

V souvislosti s církevním vlivem připomíná slavné kázání katolického kněze a bývalého ministra školství Petra Piťhy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě v září 2018. Před přijetím Istanbulské úmluvy varoval plejádou nesmyslných až bizarních argumentů: že povede k odebírání dětí jejich rodinám, zákazu udělovat dětem při narození jméno, deportacím do vyhlazovacích táborů či prohlášení homosexuálů za „nadřazenou vládnoucí třídu“. Podporovatele Istanbulské úmluvy přirovnal k nacistům a marxistům, na jejichž ideologii prý navazují.

Odkazuje také na ultrakonzervativní organizaci Aliance pro rodinu, která bojuje proti zavedení stejnopohlavních manželství a jejíž předsedkyně Jana Jochová působí jako asistentka poslance Václava Krále (ODS) a místopředseda spolku Jan Gregor působí jako poradce náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava (ODS). Vedoucí projektu protipotratové organizace Hnutí pro život „Linka pomoci“, která má za cíl přesvědčovat ženy o škodlivosti interrupcí, Zdeňka Rybová pak působí jako asistentka poslance Aleše Juchelky (ANO).

Ultrakonzervativní organizace prezentují úmluvu veřejnosti takovým způsobem, aby budila strach a emoce. Vzhledem k hegemonnímu postavení konzervativní, pravicové ideologie v České republice a postoji zemí Visegrádské skupiny tak nedostatek politické vůle není překvapující.