Do domácího násilí nám nic není. Jsme přece demokratická země
Andrea PrajerováStatistiky ukazují, že míra domácího násilí je v České republice alarmující. A jarní lockdown krizi jen prohloubil. Řešení musí začít porážkou stávajícího příběhu, v němž je násilí ukazováno jako problém soukromý a vlastně normální.
Dezinformační kampaň, již vede spolek Tradiční rodina, vítězí. Vláda v posledním červencovém týdnu opět odmítla projednat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, takzvanou Istanbulskou úmluvu. Dokument, který řeší otázku sexuálního násilí obecně jako problém diskriminace a genderové nerovnosti. Do současnosti již úmluvu ratifikovalo třicet čtyři ze sedmačtyřiceti členských států.
Vyškrtnutím tohoto bodu z programu dala česká vláda najevo, že domácí a genderově podmíněné násilí nadále není její prioritou a že jí na řešení daného problému nezáleží. Je to postoj přinejmenším zarážející, ne-li až nedemokratický, který může ohrozit životy mnohých českých občanek a občanů. Podle nedávných výzkumů se totiž stav domácího násilí v poslední době v České republice podstatně zhoršil, přičemž ani předtím nebyl zdaleka přijatelný.
Co tedy brání českým politikům podepsat tento důležitý dokument? Čí zájmy jsou tím hájeny?
Hysterické mýty
Mnozí odpůrci Istanbulské úmluvy se opírají o takřka středověké vidění světa. Po vzoru konzervativního Polska či Maďarska tvrdí, že zmíněný dokument je import z ciziny propagující nebezpečnou genderovou ideologii. Podle těchto konzervativních kazatelů jde o jakousi novou totalitu, která představuje útok na tradiční rodinu, jak ji stvořil Bůh, tedy svazek mezi mužem a ženou. Tvrdí dokonce, že podepsání úmluvy by znamenalo legalizaci homosexualismu (kdo ví, co to je?), zavedení třetího pohlaví (to už tu stejně dávno je), a tím pádem celkový rozklad české společnosti.
"... Je to postoj přinejmenším zarážející, ne-li až nedemokratický, který může ohrozit životy mnohých českých občanek a občanů."
----------------------------------
Pokud se autorka domnívá, že ratifikace Istanbulské úmluvy má vliv na míru domácího násilí, je to postoj skutečně velmi naivní. Realita je taková, že například v Turecku počet tzv. domácích vražd v období po ratifikaci Istanbulské úmluvy (oproti období před jejím přijetím) naopak výrazně vzrostl. Je snad za tímto růstem počtu domácích vražd v Turecku Istanbulská úmluva? Možná ano.
Islám totiž za tím růstem počtu domácích vražd v Turecku rozhodně být nemůže, takže asi zbývá ta Istanbulská úmluva...
Spíš se dá říct, pane Nusharte, že za vzrůstem domácího násilí může fakt, že narůstá hřebínek mužům, o kterých se jedna z tureckých žen, protestujících proti odstoupení od Istanbulské úmluvy, vyjádřila takto:
"Protože nemůžou otevřeně říct, že chtějí ženy v pozici otrokyň a že je chtějí podle své chuti bít, pouští se do práv LGBT menšiny, protože to je ‚sociálně akceptovatelnější‘ výmluva, proč Úmluvu napadat. Doufají, že homofobie udělá svoje."
To ovšem není typické pouze pro Turky. To, že Turci jsou muslimové a u nás jsou nositelé těchto postojů katolíci anebo ateisté, nehraje velkou roli. Rozhodující je pocit, že je ohrožena tradiční machistická pozice. To zvyšuje agresivitu.
Předesílám, že jsem přesvědčen, že by České republice prospěla ratifikace Istnabulské úmluvy.
ALE
Vzrůstající násilí je důsledkem celkového hrubnutí poměrů.
V Turecku po nezdařeném vojenském převratu došlo přece k veliké eskalaci všemožného násilí ve společnosti.
U nás je dlouhodobě veřejný prosto okupován těmi, kteří jsou nositeli různých forem agresivity. Vezměte si jen Václava Klause, Miloše Zemana, Andreje Babiše nebo Tomio Okamuru.
Jednání v řadě soukromých firem (jak znám z osobních svědectví) je vůči zaměstnancům neuvěřitelně brutální. Vymačkat a zahodit.
Vezměte si, jak vypadají dnes běžné debaty na internetu - nejen na FB. Bezohledné urážení druhých. Čím nehoráznější výrok, tím větší pozitivní odezva fanoušků.
Učitelé, s nimiž spolupracuji, si čím dál tím víc stěžují na narůstající agresivitu žáků i rodičů.
Prostě příliš často to vypadá tak, že se skromný, laskavý, naslouchající a odpouštějící přístup nevyplácí.
Je dobře, že autorka upozorňuje na důležitou roli, kterou tu mohou sehrát neziskové organizace - zejména ty výchovné.
Škola při převládajícím nastavení jako instituce výkonové, kde je človněk spíš srážen za své chyby než povzbuzován aby se projevoval tvořivě a takový, jaký je, v tom v dohledné době mnoho vykonat nemůže.
Ale naprosto zásadní roli hrají
- rodiny
- média
Obojí totiž nastavují žádoucí vzory jednání.
A současně jsou hlavními "učiteli" vztahových kompetencí
Bohužel možnost státu (nebo i kohokoliv jiného) právě tyto instituce výrazněji ovlivňovat je v současné konzumně individualistické společnosti minimální.
Agresivitu, paní Zemanová, zvyšuje postoj, který se snaží ženy a muže navzájem znepřátelit; snižuje ji naopak postoj, který vybízí ke spolupráci.
Některé formulace Istanbuské úmluvy jsou neakceptovatelné právě proto, že ženy a muže navzájem znepřátelují. Jde podle mě vlastně o jakýsi "nóbl rasismus".
Jako každý jiný rasismus, tak i tento pramení v generalizacích,
v přiřazování negativních vlastností celým skupinám lidí podle vnějších znaků (etnických, pohlavních), které tito lidé sami ovlivnit nemohou a se kterými se už narodili.
Viz například preambule Istanbulské úmluvy:
"S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji..."
"S vědomím, že násilí ROMŮ je projevem historické KULTURNÍ ODLIŠNOSTI ROMŮ, která vedla k VĚTŠÍ KRIMINALITĚ ROMŮ a diskriminaci BÍLÝCH a bránila BÍLÝM v jejich plném rozvoji..."
---------------------------------------
Autorka článku dále používá zcela nepřijatelný výraz "toxická maskulinita". "Toxická maskulinita" je sice výraz intelektuálně učesaný a navoněný, ale pořád je to jako kdybychom k dehumanizaci Židů používali například výraz "smradlavé židovství".
Výrazy "toxické romství" ani "toxická maskulinita" slušný člověk prostě nepoužívá, jde nejen o nepřípustné generalizace...
chtěl jste říct, že ona věta z preambule úmluvy - tzn. konstatování historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, který vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen, je lež?
Je to, paní Zemanová, lež podobného druhu, jako to konstatování marxismu o nevyhnutelném třídním boji buržoazie a proletariátu (se všemi jeho důsledky).
Podle mého názoru spolu muži a ženy nemají bojovat, mají se naopak snažit si navzájem porozumět, spolupracovat spolu a v individuálních vztazích si projevovat lásku.
Ta preambule je tedy výrazem ideologické snahy rozdělovat lidi na navzájem nesmiřitelné skupiny a podněcovat mezi těmito skupinami nepřátelství.
Řekla bych, že to budete mít těžké, pane Nusharte, jestli chcete historickou převahu mužů nad ženami, s ní spojené násilné projevy mužů a podřízené postavení žen ve společnosti i v rodinách vykládat jako stav porozumění a lásky, kterou snaha o eliminaci násilí narušuje.
Ano, paní Zemanová, je opravdu těžké přesvědčit lidi, že "Cikáni" nekradou, "chamtivý Židi" nejsou chamtiví a nespikli se proti nám a "toxicky maskulinní" muži nejsou násilníci a nejsou maskulinní toxicky.
Je prostě těžké přesvědčit lidi, že na jedny, druhé ani na ty třetí nelze aplikovat skupinovou převýchovu - nebo třeba převýchovu "třídní" (ve smyslu marxismu), slovy Istanbuské úmluvy tedy "přijmout nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a zvyklostí", neboť právě tahle skupinová (třídní, etnická, rasová) převýchova je projevem rasismu, projevem marxistické třídní nenávisti, nebo také projevem nadřazenosti vůči příslušníkům skupin, skupin, které jsou definovány vnějšími znaky (například pohlavními), tedy těmi znaky, které lidé sami ovlivnit nemohou a se kterými se už narodili.
Kdo si ovšem takhle třídí lidi podle těch vnějších znaků do hodnotnějších a méně hodnotných skupin, aby je pak mohl skupinově peskovat, poučovat o správném chování a cítit se (jako jejich oběť) nadřazeně, je v podstatě něco jako rasista. Lidské jednání je totiž nutno posuzovat individuálně a pro všechny podle stejných měřítek (například zákonů), Nelze dělat různé zákony pro různé skupiny, nelze žádnou skupinu v těchto zákonech apriori nadřazovat skupině jiné a žádat její převýchovu, jako to dělá Istanbuská úmluva.