Muži vzkazují mužům: Odmítejte násilí a respektujte ženy, které o něm mluví

Tomáš Pavlas

Iniciativa Genderman zveřejňuje spot, ve kterém muži čtou výpovědi obětí domácího a sexuálního násilí. Člen iniciativy Tomáš Pavlas komentuje smysl videa a jeho výzvu k zákonodárcům.

Dnes, 25. listopadu 2019 si připomínáme Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. Podle poslední Stínové zprávy o stavu genderové rovnosti v ČR i aktuálních vládních dat se s fyzickým nebo sexuálním násilím v České republice setká každá třetí žena. Ženy přitom tvoří 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí. Zkušenost se znásilněním má přibližně 5 až 10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich nikdy nevyhledá pomoc a neobrátí se na policii. Vysoká míra latence zůstává i sexuálního obtěžování, nebezpečného pronásledování či genderově podmíněného kybernásilí.

Otevřená společnost o.p.s. při této příležitosti zveřejňuje spot, který vznikal v součinnosti iniciativy Genderman a organizace Profem, která pracuje s oběťmi domácího násilí. Apelujeme tímto způsobem na zákonodárce, aby hlasovali pro ratifikaci Istanbulské úmluvy a pomohli učinit citovaným příběhům přítrž…

Naše politická reprezentace — tvořená především muži — je vůči genderově podmíněnému násilí dlouhodobě slepá. Aktuálně jsme svědky nechuti ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci násilí na ženách a domácího násilí (pro kterou se vžilo jméno Istanbulská úmluva). Ratifikace úmluvy je přitom příležitostí vyjádřit jasně politickou vůli začít problém genderově podmíněného násilí skutečně řešit. Je příležitostí sdělit obětem násilí, že česká společnost si závažnost problému uvědomuje a nezlehčuje jej.

V České republice přesto dnes mnozí představitelé veřejného života zneužívají úmluvu k nedůstojným politickým hrám. Znevažují tím osudy obětí násilí a aktivně tak přispívají k nízkému počtu oznámených násilných trestných činů i k druhotné viktimizaci obětí, kdy oběť zažívá prvotní ponížení znovu.

Před pár dny jsme si připomněli třicáté výročí sametové revoluce. Revoluce, jejíž horkou fázi vyvolalo znechucení z režimně policejního násilí vůči studentům a studentkám na Národní třídě večer 17. listopadu 1989. Revoluce, která dosáhla svých cílů, bez použití násilí. Obdoba Občanského fóra na Slovensku se dokonce jmenovala přímo Verejnosť proti násiliu. Věřili jsme, že odmítnutí zvůle násilí je samozřejmým rysem nastupující změn.

Na webových stránkách iniciativy Genderman zveřejňujeme také vzkazy poslancům přímo od mužů účinkujících ve videu. Jeden z nich poeticky říká: „Každá zvednutá ruka může pomoci zabránit jiné ruce bolestivě dopadnout na nevinnou oběť.“

Jedna věc by měla být zřejmá: kdo zneužívá Istanbulskou úmluvu k získávání laciných politických bodů, ten pomáhá udržovat prostředí, jehož jsou příběhy násilí součástí.

    Diskuse
    November 25, 2019 v 10.15
    Zneužívání IÚ
    O úmluvu rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí se otírá kde kdo.
    Ale i lidé, kteří jsou placení za její propagaci nepostupují úplně férově, když směšují domácí násilí (které má nepochybně výrazný genderový aspekt) a násilí na ženách.
    Násilí na ženách a domácí násilí jsou dvě různé věci, v té úmluvě mají dvě různé definice a není vhodné to směšovat jak pojmově, tak už vůbec ne pro účely nějakých statistik.
    Také proto, že domácí násilí na osobách, které se nepovažují za genderové ženy (tedy m.j. tzv. "muži, děti a senioři") je větší tabu jak ve veřejném tak odborném diskursu.
    HZ
    November 25, 2019 v 11.50
    Pane Lobpreisi,
    v článku je uvedeno, že ženy tvoří 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí. Z toho neplyne, že to autor směšuje. Plyne z toho něco jiného: že násilí na ostatních skupinách, jakkoli je stejně otřesné, není stejně obvyklé /a naší společností víceméně tradičně tolerované/ jako násilí na ženách.
    November 25, 2019 v 12.38
    Paní Zemanové - omlouvám se, za opakované postování, prohodil jsem omylem více/méně..
    Souhlasím s tím co píšete a právě proto na to upozorňuji.
    V článku není uveden zdroj, takže nevím co přesně to číslo znamená. Za jaké je období, geografickou oblast, atd. Není ani zřejmé, zda se to (nepochybně smutné) číslo týká "domácího", "genderově podmíněného", nebo skutečně "domácího a genderově podmíněného" násilí.
    Nemluvě o tom, že "IÚ" obsahově definuje "domácí násilí" jinak, než většina statistik zaměřených na ČR.
    Možná Vás špatně chápu, ale pokud (na rozdíl ode mne) tvrdíte, že domácí násilí na dětech, seniorech a mužích je tradičně méně tolerováno a méně častější než domácí násilí na ženách, velmi by mne zajímal zdroj o který svůj názor opíráte.
    HZ
    November 25, 2019 v 12.59
    Pane Lobpreisi,
    já jsem napsala, co podle mne plyne z tvrzení uvedeného v článku, pokud je ten údaj pravdivý. Tedy že násilí na jiných skupinách než na ženách je méně obvyklé. Po zdroji tohoto tvrzení byste se musel ptát autora, nikoli mne.
    To, že násilí na ženách je u nás víceméně tradičně tolerováno, jsem k tomu dodala o své vůli a nemám pro to žádný jiný zdroj než český mediální šum okolo hnutí Me Too a debaty o přijetí IÚ. Pro české diskuse na tato témata je typická bagatelizace násilí.
    November 25, 2019 v 13.26
    Vážená paní Zemanová
    Mně na tom přijde důležité toto:
    1) Domnívám se, že domácí násilí na mužích, dětech a seniorech je "tradičně tolerováno" minimálně stejně a nebo spíš více než domácí násilí na ženách. (Na dětech určitě...)
    I proto si myslím, že v tomhle případě by prostě bylo vhodné, řešit ten problém jako celek a ne podle pohlaví.
    2) Statisticky lze doložit (klidně Vám je pošlu), že právě proto, že domácí násilí na "neženách" je tolerováno, je také méně hlášeno a tím méně se promítá do statistik obětí a pachatelů.
    3) Proto mi vadí, že Pavlas to co napsal, napsal tak, že to lidé (a zřejmě už i Vy) to citujete tak, že "ženských obětí domácího násilí je 95%" .
    Tak to skutečně není.
    4) Právě proto jsem skutečně dalek toho, abych bagatelizoval násilí. Určitě ne domácí a zejména ne na dětech, seniorech, mužích a ano... i ženách.
    Pro mne je smutné ve všech případech a k řešení problému nepřispívá ani bagatelizace, ale ani čarování s číslem 95%, které předvádí autor článku.
    JN
    Ve tvrzení, že "ženských obětí domácího násilí je 95%", jde o "rétorický kontext".
    JH
    November 25, 2019 v 22.23
    To číslo 95%
    pochází z té zmíněné stínové zprávy (14. kapitola).
    https://czlobby.cz/cs/dokumenty/stinova-zprava-o-stavu-genderove-rovnosti-v-ceske-republice-v-roce-2015

    Ta se odvolává na studii ČSÚ. Z názvu reference ("Oběti trestných činů na území ČR vroce 2013: vraždy motivované osobními vztahy") je ovšem vidět, že jde o nahlášené a vyšetřené činy, tedy nejspíš zlomek skutečnosti.

    Myslím, že pan Lobpreis chtěl zdůraznit především to, že muži, kteří jsou oběťmi domácího násilí, nejspíš vyhledávají pomoc (procentuálně) ještě méně často, než ženy. Ačkoliv jich není tak mnoho jako ženských obětí, jejich stigmatizace v patriarchální společnosti je ještě vyšší.
    November 25, 2019 v 22.55
    Pane Hájku
    Myslím skutečně "neženské oběti". Nemusí to být jen muži... a mně rozhodně zajímá mnohem víc oblast domácího násilí na dětech.
    https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/soud-svitavy-manipulace-otec-matka-spor-okresni-krajsky-soud-statni-zastupce-trest.A190927_133239_pardubice-zpravy_lati

    I když si zároveň myslím, že na zákonné úrovni by bylo žádoucí nerozlišovat ani dle pohlaví, ani dle věku. A že právě to rozlišování (cizím slovem "diskriminace") pomáhá různá ghetta a stereotypy udržovat a budovat.
    Podle německých údajů jsou oběťmi domácího násilí z "více než 80 procent" ženy. Ale bohužel ani tady nebylo jasně řečeno, jak je to "domácí násilí" definováno; zda se týká jenom partnerských vztahů, nebo všeobecně.
    November 26, 2019 v 12.32
    Tady jsou čísla z Británie za rok 2018
    According to the Office of National Statistics (ONS) about 4.2% of men and 7.9% of women suffered domestic abuse in the UK during 2018. This equates to about 685,000 male victims and 1,300,000 women.
    (zdroj: https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/crimeandjustice/bulletins/domesticabuseinenglandandwales/yearendingmarch2018#prevalence-of-domestic-abuse)
    Pokud to dobře počítám, v Británii činí ženy obětí domácího násilí kolem 65% případů. Myslím, že v tom zdrojovém textu je dobře popsána jak metodika, tak definice toho, co bylo za "domácí násilí považováno".
    Upřímně řečeno doufám, že právě ratifikace IÚ by měla umožnit větší harmonizaci mezinárodního srovnávání a tím pádem snad i úspěšnější snižování jak absolutních čísel, tak toho poměru.
    PM
    November 26, 2019 v 12.42
    Mám dojem že probíhá rozsáhlý proces všeobecné
    brutalizace lidských vztahů, což se dá doložit, ba i kvantifikovat nárůstem neurvalosti a hulvátství čelných politických zástupců západních demokracií.
    A je samozřejmé, že ve společenské/rodinné hierarchii moci je obětí slabší, tedy spíše žena a dítě......viz nárůst investic do budování útulků pro týrané.
    Istanbulské úmluvy mají na společnost - kde mírou úspěchu je osobní zisk z jakékoliv činnosti i v oblasti nevýdělečných oborů - celkem neuspokojivý vliv....bych si posteskl.
    November 26, 2019 v 12.58
    Panu Petráskovi
    No.. myslím, že část diskuse kolem IÚ se vede právě o tom jakým směrem a kam mají proudit ty investice.
    A osobně bych v tomhle případě vždy prve důrazně zvážil, zda není možné pomoct i uvnitř té rodiny.
    A zda třeba není možné, že se násilně přestanou chovat děti k rodičům (seniorům) nebo rodiče k dětem (viz např: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/barnevernet-rozsudek-soud-norskou-michalakova-maxine-odebrane-deti_1911191439_tec).
    JN
    November 26, 2019 v 21.15
    "Zvážil bych, zda není možné pomoct uvnitř rodiny."
    Myslím, že IÚ mediaci prakticky téměř vylučuje a směřuje všechno ihned k "řešení natvrdo".
    MP
    November 26, 2019 v 22.31
    Nusharte,
    netrol. A nepiš blbství.
    JN
    November 27, 2019 v 1.23
    Pane Profante,
    jde o názor některých advokátů. Česká advokátní komora, pokud vím, zaujala k ratifikaci IÚ odmítavé stanovisko.
    Děkuji, pane Profante, za nabídku k tykání.
    November 27, 2019 v 7.9
    Advokáti
    Pokud vím, není to oficiální stanovisko celé ČAK, ale pouze některých jejich členů.
    Poněkud matoucí ale je, že podobné názory zaznívají i od skupin "žen, které mluví o násilí" (naposledy například na semináři "Společně bez násilí", kde dokonce zaznívaly "obavy z Cochemské praxe".
    A to mne tedy dost znepokojuje.
    JN
    November 27, 2019 v 15.32
    Martine,
    co ty si tedy myslíš o těch obavách z Cochemské praxe?
    JN
    November 28, 2019 v 18.0
    Pokud by v souvislosti s IÚ nezaznívaly "obavy z Cochemské praxe",
    pokud by se IÚ vyznačovala rovným přístupem ke všem obětem násilí a neopomíjela právě ty oběti z nejvíce opomíjených menšin [týraných mužů je méně, ale násilí na mužích je více společensky tolerováno], jejichž beznadějnou situaci by IÚ ještě zhoršila, pokud by advokáti neměli důvodné obavy, že čl. 28 IÚ by mohl zničit důvěru klientů v advokacii a donutit advokáta jednat v rozporu s § 368, odst. 3, trestního zákoníku, pak by proti ratifikaci takovéto (nově formulované) úmluvy nikdo nic nenamítal. Ten současný text IÚ je však z výše naznačených hledisek nevyvážený.

    Takže znova a lépe, Martine.
    MP
    November 29, 2019 v 10.17
    Nusharte
    IU nijak problematickou praxi nezakládá , fantazie pár advokátů svědčí právě jen o těch advokátech, argumentační cenu to nemá žádnou a o "opravněnosti" těch obav jasně vypovídá fakt, že je nepřijala ani advokátní komora jako své stanovisko -- a právě tak UI nijak nevynechává žádnou týranou skupinu.
    Jen je to bohužel dokument, který předpokládá, že si přečteš i komentáře, to tak u legislativních textů je. Takže začni místo psaní blábolů studovat a až budeš mít co říct, mluv.
    November 29, 2019 v 11.10
    Vážený pane Profante
    Velmi děkuji za vyjádření Vašeho jasného a srozumitelného stanoviska. Mého opatrovnického spory se již dopady ratifikace IÚ týkat nebudou.
    Pokud se ale ukáže, že k realizaci některých rizik (která Vy osobně označujete zřejmě považujete za "fantazie") následkem aplikace IÚ dojde, určitě mne bude zajímat Vaše poučení z vývoje.
    Samozřejmě bych byl ale raději, abyste měl pravdu.
    MP
    November 29, 2019 v 13.46
    Vážený pane Lobpreisi,
    Ve znění IÚ je pár formulací, které mohou provokovat zastánce silné státní suverenity a potom se v ni podle mého názoru zbytečně zavádí několik docela rozumných požadavků jazykem, který rozděluje (tím se ty požadavky spíše kompromitují než prosazují) -- nevím, proč bych měl např. nutit katolickou církev, aby se ohrazovala proti určité pojetí genderu, když o věcné formě požadavku se s ní mohu bez problému shodnout. Tyhle věci jí vytýkám, ale to je jiná úroveň, než ta, o které blábolí Nushart.

    Věcně bych si dokázal představit negativní dopady IÚ v podobné rovině jako negativní dopady Úmluvy o právech dítěte: V té je zcela pochopitelná zásada, že škola nesmí postihovat žáky za mimoškolní aktivity. Podle záměru signatářů se jednalo například o to, že za účast na demonstraci nebo na petiční akci nesmí škola žáka vyloučit. České školy (a bohužel také skupinka později odejitých ministerských úředníků) si to přeložily tak, že jim není nic do toho, když žáci druhého stupně základní školy kouří před budovou školy nebo když za prahem školy šikanuje parta hajzlíků svého spolužáka. Chtělo to několikaleté úsilí ministerstva školství, aby se potlačila nově vzniklá alibistická praxe (pokud vím, povedlo se to). Nechci být alibista, něco podobného vyloučit s IÚ nemohu.
    November 29, 2019 v 14.22
    Cochemská praxe
    Jak jsem psal výše, někteří advokáti a já máme obavy spíš z dopadů IU do opatrovnických sporů. Například na omezování tzv. Cochemske praxe, která v ČR funguje stále velmi málo.
    A ty obavy jsou o to větší, že zaznívají hlasy o tom, že Cochemská praxe je hrozba.
    Samozřejmě zde je asi otázka z jakého úhlu pohledu na ten Cochem nahlížíme.
    Zda z úhlu pohledu dětí ohrožených domácím násilím nebo ohrožených následky rozvodu.
    Osobně myslím, že ta druhá skupina je větší.
    MP
    November 29, 2019 v 17.46
    Davidu Lobpreisovi
    Tedy čl. 31 IÚ. Jak by to mohlo bránit Cochemské praxi mě příliš nenapadá.
    Jistě, máme u nás dost ohavný problém preventivního obvinění druhé strany rodičovského sporu ze zneužívání, popřípadě domácího násilí. Bohužel se u nás nevylučuje z komory advokát, který podobnou věc svému klientovi poradil ( a už vůbec se nesleduje, že u některých právníků je to běžná praxe) a falešné obvinění se netrestá.
    A nezlobte se, jestli to vyzní tvrdě. Zatímco lze děti alespoň do jisté míry ochránit před pokračováním či eskalací násilí na nich páchaného, před tím, že se dva dospělí lidé nedokážou ve svých nenávistech krotit do té míry, že svým dětem dělají ze života peklo, před tím je společnost ochránit nedokáže. S IÚ nebo bez ní.
    November 29, 2019 v 18.38
    No ano, zní to trochu tvrdě...
    Zvláště když si uvědomíme, že svým klientům takové postupy často radí nějen advokát, ale i jiné součástí toho systému, který by naopak měl rodičům pomáhat smírnou cestu.
    A často je v tom poměrně dlouho podporují.
    Jednoho by skoro začalo zajímat, zda IÚ může nějak ovlivnit finanční toky v téhle oblasti. (Což tedy naštěstí půjde dobře měřit, že).
    JN
    November 29, 2019 v 19.12
    Martine, nemůžeš dost dobře současně tvrdit,
    1.) že "IÚ nevynechává žádnou týranou skupinu [například ty méně početné, zato však více opomíjené muže]"

    a

    2.) že to násilí (kterým se tato Úmluva zabývá), je genderově podmíněné.

    Jak bys potom to menšinové násilí na mužích (páchané naopak ženami) chtěl v intencích IÚ vysvětlit (a hodnotit)?

    :-):-):-)

    To máš trochu něco podobného, jako kdybys třeba při potírání terorismu chtěl (místo toho genderového hlediska v případě IÚ) uplatňovat hledisko náboženské. Okamura by s konvičkou jistě na takovém "hledisku" rád zahradničil...
    MP
    November 29, 2019 v 20.0
    Nusharte,
    zkus opravdu texty studovat, nikoli povrchně číst. Genderově podmíněné násilí je násilí, jež napadá oběť v souvislostí s předpokládanou genderovou rolí -- například srbské paramilitantní milice vraždili v Serbenici muže a chlapce jako potenciální bojovníky a hlavy rodiny, které rozhodují o národnostní a náboženské identitě všech členů rodiny. Typické genderově podmíněné násilí. Obdobně afričtí chlapci s useknutou pravou paží.

    Já vím, je to frustrující, že mezinárodní úmluvy vyžadují větší čtenářskou připravenost než článek v Blesku, ale promiň, nebudu Ti nadále suplovat wikipedii.
    JN
    November 29, 2019 v 22.38
    Martine, chceš říct, že genderově podmíněné násilí je v intencích IÚ skutečně
    jak to mužem páchané násilí na ženě, tak i to ženou páchané násilí na muži, přičemž rozhodující pro to, zda jde skutečně o násilí genderově podmíněné, je motiv toho násilí?

    JN
    December 4, 2019 v 11.5
    Pro účely Úmluvy je v ní to "genderovově podmíněné násilí" definováno,
    takže Tvoje pochybnosti o tomto pojmu (co ten pojem znamená v intencích IÚ) jsou, Martine, úplně zbytečné:

    Článek 3
    d) „genderově podmíněné násilí na ženách” znamená násilí zaměřené proti ženě proto, že je žena, nebo které postihuje ženy ve vyšší míře;
    MP
    December 4, 2019 v 17.39
    ach ano
    genderově podmíněné násilí a ženách je kupodivu násilí na ženách. Zatímco genderově podmíněné násilí na mužích je kupodivu násilí na mužích. A abys to měl, Nusharte, ještě složitější, může být násilí spáchané na ženě, které není genderově podmíněné a totéž platí i o násilí na mužích.
    HZ
    December 4, 2019 v 19.18
    Ale to už je, pane Profante, tak strašlivá složitost,
    že to pan Nushart nevydejchá.
    JN
    December 4, 2019 v 23.7
    Musím Tě zklamat, Martine,
    i když by sice z logiky té (v IÚ uvedené) definice genderově podmíněného násilí na ženách poněkud paradoxně vyplývalo, že

    "genderově podmíněné násilí na mužích znamená násilí zaměřené proti muži proto, že je muž, nebo které postihuje muže ve vyšší míře",

    IÚ by se genderovým násilím na mužích vůbec nezabývá a žádná definice genderového násilí na mužích v ní uvedena není.

    Takže si i nadále myslím, že nemůžeš dost dobře současně tvrdit,

    1.) že "IÚ nevynechává žádnou týranou skupinu [například ty méně početné, zato však více opomíjené muže]"

    a

    2.) že to násilí (kterým se tato Úmluva zabývá), je genderově podmíněné.
    December 5, 2019 v 9.21
    Není nakonec obětem násilí lhostejné, jaké motivy měl ten, kdo jim způsobil utrpení? Násilí je prostě násilí. Bez přívlastků.
    Často slyším, že lidem, co zahynuli v koncentráku, bylo lhostejné, zda šlo o koncentrák nacistický nebo komunistický.
    December 5, 2019 v 9.27
    Paní Hájkové
    Teorie je taková, že čím lépe se problémy pojmenují, tím lépe je lze řešit.
    Proti tomu je názor, že na té deklaratorní úrovni je lepší být spíš obecný a nedělat definice zbytečně omezující. S tím si stejně vyhraje ta aplikační praxe.
    I proto jsem rád, že definice "domácího násilí" ve článku 3(b) Istanbulské úmluvy je skutečně velmi otevřená a nebere ohledy na pohlaví, gender ani věk obětí.
    PS: A i proto mi vadí, když někteří píáristé IÚ o domácím násilí mluví, jako by bylo "podmnožinou" toho násilí na ženách.
    Není.
    HZ
    December 5, 2019 v 9.30
    Možná to tak je, paní Hájková.
    Ale má to být lhostejné i nám?
    Myslíte, že zabývat se motivací široce rozšířeného násilí nemá smysl?
    December 5, 2019 v 9.36
    Paní Zemanové
    Myslím, že problém diskusí o IÚ je v tom, že jinak vidí věci sociolog, jinak psycholog, jinak právník a jinak oběť.
    A že některé nástroje jsou spíš dlouhodobé a jiné krátkodobé povahy.
    Něco málo si ze školy pamatuji o tom, že právo kromě trestu funguje i výchovně... každopádně si myslím, že výchovné funkce plní i jiné instituty společnosti.

    Jinak za sebe... co jsem se bavil s některými psychology se mi hodně líbí myšlenka, že pokud by se více mezi sebou bavily oběti domácího násilí bez ohledu na jejich pohlaví (a na pohlaví pachatelů) mohlo by to do budoucna působit výchovně lépe, než když je budeme zavírat do ghet podle jejich pohlaví.
    Nevím, zda jsou k tomu nějaké výzkumy, které by ten názor prověřily...
    December 5, 2019 v 10.45
    Paní Zemanové
    Možná někomu stojí za to se tím zabývat a možná to nějaký význam má. Nevím. Mně to připadá zbytečně složité. Myslím si, že existuje způsob, jak násilí předcházet a tak je eliminovat, popřípadě aspoň snížit na minimum. Ovšem to není způsob, který by se dal nějak uzákonit. Patří spíš do oblasti víry.
    HZ
    December 5, 2019 v 10.47
    Já jsem pro, pane Lobpreisi.
    Možná je chyba i na straně těch postižených, že o tom nechtějí mluvit s nikým. I když je chápu. Pro muže to může být ještě těžší než pro ženy.
    HZ
    December 5, 2019 v 10.55
    Paní Hájková,
    jsou v podstatě dvě možnosti: buď se násilím v rodinách zabývat, zjišťovat všechny možné příčiny a pokoušet se proti tomu něco dělat, anebo mlčet, nechat to být, nenavrhovat společnosti žádná opatření a spoléhat se na cesty víry. Ta druhá možnost je praktikována po mnoho staletí. Funguje?
    JP
    December 5, 2019 v 11.5
    S kým mluvit?
    Když se spolu budou bavit oběti (domácího) násilí, asi to příliš nepomůže. Rozhodující je daleko spíše nějakým způsobem dosáhnout p a c h a t e l e násilí (tedy s nimi "mluvit"). Dosáhnout, zasáhnout je v jejich vnitřním světě; v jejich vlastních pohnutkách, příčinách které je k používání násilí vedou.

    V minulých dnech prošla tiskem dvojí zpráva: za prvé, tři čtvrtiny české veřejnosti odmítají přijetí zákona, který by zakazoval tělesné tresty namířené proti dětem. Tři čtvrtiny - to je strašlivé číslo, a je dokladem toho jak hluboce je v české populaci ještě zakořeněno přesvědčení, že nejlepším a nejúčinnějším prostředkem k řešení problémů je nějaká ta facka.

    Na straně druhé bylo v té samé zprávě oznámeno, že jsou zájemci přeplněny kursy pro předcházení násilí; tedy kursy pro zvýšení schopnosti vlastního sebeovládání se v psychicky krizových situacích.

    Je už dávno známo, že přinejmenším určitá část násilníků tak nečiní nějak "z radosti", a svého jednání třeba dokonce lituje. Jenomže nejsou psychicky, osobnostně natolik stabilní a zralí, aby dokázali zvládat své zdivočelé emoce.

    Takže opravdu to o co se v prvé řadě jedná je to, začít "mluvit" s potenciálními násilníky, a přesvědčit je že je možno žít i jiným způsobem života, nežli v neustálém násilí. A že takový nenásilný způsob života jim samotným nakonec může přinést mnohem více radosti a životního uspokojení.
    December 5, 2019 v 11.43
    Paní Zemanové
    Myslím, že lidé, kteří v minulosti evangelium přijímali, ho přijímali povrchně, zčásti i protože mu správně nerozuměli. Proto se jim pak začalo zdát, že to "nefunguje". Já jsem se ale skutečně přesvědčila, že evangelium je pravdivé. "Fungovat" - to je poněkud nepatřičné slovo. Čím dál tím je mi jasnější, že není jiná cesta.
    Chápu, že zákon (ten světský) musí existovat také. Já na něj ale nespoléhám.
    JK
    December 5, 2019 v 12.35
    Evě Hájkové
    "Já jsem se ale skutečně přesvědčila, že evangelium je pravdivé."

    Kdybyste skoro v každém příspěvku tak okatě nedávala najevo přesvědčení o svém misijním poslání, možná by se některé i daly číst...
    HZ
    December 5, 2019 v 13.7
    Slovem "funguje" jsem myslela výhradně schopnost vámi doporučovaného tradičního přístupu
    minimalizovat domácí násilí.
    Do otázky správného či nesprávného porozumění evangeliím se montovat nehodlám.
    December 5, 2019 v 14.56
    Panu Poláčkovi
    "...nejsou psychicky, osobnostně natolik stabilní a zralí, aby dokázali zvládat své zdivočelé emoce"
    Čili chybí jim řád. V této chaotické společnosti je totiž čím dál tím těžší řád najít. Vnější řád je ostatně problematický, protože, jak věděl už apoštol Pavel, takový řád vždy vyvolává skrytou touhu po jeho překročení.
    Je však možné hledat řád vnitřní. Křesťan se ve svém nitru může setkat s Bohem a odevzdat mu řízení svého života, když pozná, že sám nezvládá bránit se chaosu (čili vlastně peklu).
    A znovu potvrzuji, že to "funguje". Paní Zemanové i panu Kalousovi se omlouvám, že o tom pořád píšu. Ale třeba to bude užitečné pro někoho jiného.
    JN
    December 5, 2019 v 15.4
    Proti definici "domácího násilí" v článku 3(b), kterou zde výše připomněl pan Lobpreis, nelze nic nenamítat.
    Pokud by v tomto duchu byla ta IÚ skutečně napsána celá, bylo by to (podle mě) úplně v pořádku.

    Jenže v důvodové zprávě (oni jsou dvě - "malá" a "velká") na kterou zde upozornil pan Profant, je to pak zase všechno jinak:

    "Přestože úmluva stanoví závazně povinnosti pouze ve vztahu k ženám, vybízí se k jejímu použití v případě všech obětí domácího násilí, tj. i mužů a chlapců."

    Podle úmluvy jsou tedy závazné jen povinnosti ve vztahu k ženám (jako k obětem domácího násilí).

    K použití úmluvy v případech ostatních obětí domácího násilí se pouze vybízí, ale nijak závazné to není.
    Těžko ale můžete "vybízet k jejímu použití v případě všech obětí", pokud neopustíte to genderové hledisko.
    MP
    December 5, 2019 v 15.33
    Nusharte
    Jdi do háje. Kdybys používal místo zkratky IU oficiální název: Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, tak by sis snad uvědomil, že ta Úmluva upravuje dvě věci: a) násilí na ženách, b) domácí násilí.
    Ony jsou sice dost často souběžné (to jest násilí na ženách se často děje jako domácí násilí), ale nejsou shodné. Takže opět, napřed čti, pak blábol.
    MP
    December 5, 2019 v 15.47
    Evě Hájkové
    Nejsem si tak úplně jist, že kdyby mojí dceru tloukl soustavně její manžel, řekl bych si, že je to křesťan, který jen četl příliš povrchně evangelium. A spoléhal na milost Boží, že prozře.

    Co je božího Bohu, co je císařovo císaři. A pokud světské zákony říkají, že nesmíš bít ženu ani tehdy, když je to tvoje manželka a jsi přesvědčen, že to zaslouží, pak nechť to světské vrchnosti (císař) vymáhají podle svého, pokud to "podle svého" bude v souladu s občanskými a lidskými právy.

    A dvojnásob nechť to vymáhají, pokud o oběti nejbezbrannější, tedy děti.
    MP
    December 5, 2019 v 15.55
    Panu Lobpreisovi
    Pracovat s genderově motivovaným násilím neznamená nějak klasifikovat utrpení obětí a nějak je separovat z hlediska následné pomoci. Perspektiva genderově podmíněného násilí má smysl jen tehdy, pokud jde o jeho vykořenění a prevenci. Ale s tím není pokud vím IU v rozporu.
    December 5, 2019 v 16.4
    Já jsem přece nic takového nenavrhovala, pane Profante.
    December 5, 2019 v 19.18
    Panu Profantovi - omlouvám se za reedit, psal jsem z telefonu
    Předesílám že nejsem právník. A všechny spory u soudu máme již také vyřešeny. I ta dvě podezření z aktivit o kterých hovoří IÚ, že.
    Dění okolo lidských práv a mezinárodních úmluv mne zajímá přes dvacet let a přijde mi to jako přirozená součást občanské aktivity. Proto mne celkem zajímají i ty dopady IÚ.
    Každopádně jsem se setkal s názory, že aplikace IÚ na oběti jiného než ženského pohlaví je skutečně volitelná. (Mimochodem, kdyby nebyla,stěží i by autoři "vyzývali členské státy, aby IÚ aplikovali na všechny oběti...". Je to výzva, ne imperativ.)
    I "oficiální" facebooková PR stránka IÚ má v logu pouze násilí "na ženách". (Teď bych nerad zabředal do takových detailů, jako, že technicky pravděpodobně většina dětí také má jakési pohlaví).
    Už nyní jsou určité druhy služeb genderově diskriminační prostě proto, že pro jedno pohlaví "není dostatečný trh".S takovou odpovědí jsem se já osobně setkal před 4mi lety několikrát.
    A přijde mi to svým způsobem strašné právě v situaci, kdy všichni (bez ohledu na pohlaví) tvrdí, že čísla jsou nepřesná až zkreslená, protože ledacos je tabu a o lecčems se špatně mluví.
    Takže proto mne ani tak moc nezajímá, co si o tom teď myslíte Vy nebo co tvrdí píáristé typu pana Pavlase.
    Mne zajímají ty měřitelné výsledky, až je bude možné měřit.
    JN
    December 6, 2019 v 0.0
    Martine,
    nepotřebuji používat místo zkratky "IÚ" oficiální název, abych si něco uvědomil. Sám jsem ve svém předchozím příspěvku na tu definici domácího násilí v IÚ znovu upozornil, což, Martine, znamená, že jsem si toho vědom - tedy jsem si vědom, že se Úmluva kromě "násilí na ženách" týká také "domácího násilí", jinak bych totiž na něj v souvislosti s textem IÚ upozorňovat vůbec nemohl.

    Tvoje připomínka je tedy zhola zbytečná, ale zase ne tak docela, protože je z ní docela dobře patrné, že vztek brání člověku v soustředění a člověk pak v textu snadno ledacos přehlédne. Možná příště tolik "neposílej do háje", nepoužívej expresivní výrazy a víc se soustřeď na text.
    VP
    December 6, 2019 v 7.28
    Pane Kalousi,právě dočítám knihu o tom, jak se mění Rómové v osadách na východním Slovensku. Přestávají být gamblery, přestávají pít, krást,mlátit své ženy a děti, začíná být u nich čisto a pořádek. A stále mluví o tom, jak působí Ježíš. A Vy byste jim řekl: Mluvte o situaci ve vašich osadách, je to zajímavé, ale nemluvte pořád o Ježíšovi. Když Bůh vstoupí do našeho života a mění jej, jak o tom můžeme nemluvit?
    MP
    December 6, 2019 v 9.24
    Tak to vidíš, Nusharte,
    já se tak snažím uchovat si o Tobě zbytky iluzí, říkám si, on se jen přehlédl, ale snaží se to pochopit. A Ty mi tu snahu takhle skopneš do kanálu a napíšeš: Já de nepřehlédl, já to píšu, že jsem nenávistnej trol.
    JN
    December 6, 2019 v 10.53
    Chápu, že se Ti to tak může jevit, Martine (zdá se Ti, že jsem nenávistný, protože s Tebou v něčem nesouhlasím).
    Ve skutečnosti ale s Tebou jen v mnoha věcech prostě nesouhlasím. Ty se pak naštveš, začneš mě urážet (dokonce jsi mi začal i tykat), já na to pochopitelně reaguji, bráním se (to je logické - každý, kdo má sebeúctu, se brání; nejsem tak dokonalý, abych "nastavil i druhou tvář"), Tebe to rozčílí ještě víc, a proto si pak myslíš, že jsem nenávistný troll.
    JN
    December 7, 2019 v 10.52
    Asi jde o to, rozlišovat "názory" a "osoby".
    Já třeba spíše nesouhlasím s feministickými názory Apoleny Rychlíkové, ale považuji přitom za normální s někým nesouhlasit - v ideálním případě by rozdíl v názorech neměl mít vliv na mezilidský vztah. Proto mi pochopitelně, Martine, vadí, když - ženu - Apolenu Rychlíkovou za vyjádření jejího názoru urážíš [v diskusi pod článkem "Feminismus ve střední Evropě..."], tu urážku navíc i obhajuješ a nenecháš si ji vymluvit a pak zase [v diskusi pod tímto článkem] s úplně stejnou vehemencí obhajuješ opodstatněnost toho "genderově podmíněného násilí vůči ženám" v IÚ. Tvůj postoj na mě pak moc důvěryhodně nepůsobí - to snad chápeš.


    + Další komentáře