Slova Petra Piťhy, který ve svém kázání v katedrále svatého Víta na konci září minulého roku přesvědčoval veřejnost, že přijetí Istanbulské úmluvy mimo jiné povede k rozvratu rodin, deportacím do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru, věznění dětí a vyústí v nadvládu homosexuálů, se nezakládají na pravdě, stojí ve vyrozumění obvodního státního zástupce pro Prahu 1 Jana Lelka.

Pražské státní zastupitelství se Piťhovými výroky zabývalo v reakci na trestní oznámení, které na katolického kněze a bývalého ministra školství, mládeže a tělovýchovy v první vládě Václava Klause (ODS) podala na počátku října loňského roku Česká ženská lobby, neboť se domnívala, že se svými výroky mohl dopustit úmyslného šíření poplašné zprávy.

„Piťhova tvrzení nemají v textu Istanbulské úmluvy žádný podklad, jsou jeho dezinterpretací,“ uvedl Lelek. „Projev Petra Piťhy byl primárně kritikou — byť věcně nesprávnou — Istanbulské úmluvy, přičemž nelze vyloučit, že se jednalo o záměrné zveličení textu dovedené až ad absurdum — viz zmínky o koncentračních táborech a nadřazenosti homosexuálů — s cílem dosáhnout odmítnutí její ratifikace,“ dodal s tím, že se nejednalo o trestný čin.

Česká ženská lobby nicméně považuje za podstatné potvrzení státního zástupce, že se kázání neopíralo o fakta a šlo jen o dezinterpretaci Úmluvy. „Další právní stanoviska uvádějí, že vyjádření natolik vlivné osoby nelze považovat za pouhá vyjádření subjektivního názoru, a proto považujeme naše rozhodnutí podat trestní oznámení za správné. V demokratické společnosti, je nezbytné se vymezovat proti záměrným lžím, nepravdám a manipulacím,“ řekla předsedkyně organizace Eliška Kodyšová.

Úmluva nevyvolá v českém právním řádu podstatné změny

Istanbulská úmluva, respektive Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je nejobšírnější mezinárodní smlouvou, usilující o vyřešení závažného problému porušování lidských práv, který představuje násilí na ženách a domácí násilí. Úmluva mimo jiné definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking, vynucenou sterilizaci nebo mrzačení ženských genitálií a požaduje po členských státech, aby je začlenily do svých právních řádů.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. ANO) na počátku listopadu loňského roku při interpelaci v Poslanecké sněmovně řekl, že ratifikace „Úmluvy v českém právním řádu nevyvolá žádné podstatné změny, protože drtivá většina věcí, kterou upravuje, je již ve zdejším právním řádu promítnuta“. Kněžínek současně dodal, že v Úmluvě „nespatřuje nic, co by bylo v rozporu s tradicemi a hodnotami, na kterých stojí Česká republika, její Ústava a právní řád“.

Podle Analýzy připravenosti České republiky k přístupu k Istanbulské úmluvě byla posledním bodem, který musel být pro její ratifikaci začleněn do českého právního řádu, trestnost jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství.

Tuto problematiku vyřešila novela trestního zákoníku předložená ministrem spravedlnosti Kněžínkem, kterou v minulém roce schválily obě komory Parlamentu. Ve Sněmovně ji podpořilo sto čtrnáct poslanců. Proti byli jen zákonodárci z řad ODS, politického hnutí SPD a Dominik Feri spolu s Františkem Váchou (oba TOP 09). V Senátu se pro vyslovilo jednačtyřicet senátorů a nikdo nebyl proti.

Úmluva byla přijata na počátku dubna roku 2011 a v platnost vstoupila o osm měsíců později, když ji ratifikovalo prvních deset států. K září loňského roku mezinárodní smlouvu ratifikovalo třiatřicet zemí a dalších dvanáct ji podepsalo. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu Úmluvy v červnu roku 2017. Jediné dva státy, které její podpis odmítají, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016.