Ratifikace Istanbulské úmluvy nebude snadná, ukázalo sněmovní veřejné slyšení

Jan Gruber

Českou republiku v následujících měsících čeká nelehký proces ratifikace Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách. Má-li být přijata, je třeba aby ji schválily obě komory Parlamentu.

Českou republiku v následujících měsících čeká náročný proces ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Ministerstvo spravedlnosti ji plánuje v průběhu listopadu předložit do připomínkového řízení a do Poslanecké sněmovny by měla dorazit na počátku příštího roku. Pro její přijetí je třeba, aby ji schválily obě komory Parlamentu.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Že se ratifikace Úmluvy neobejde bez komplikací potvrdilo úterní veřejné slyšení sněmovního petičního výboru, kde se střetli zástupci petentů, kteří na jedné straně požadují její urychlené přijetí a na straně druhé odmítnutí. Odpůrce reprezentovala někdejší poslankyně Nina Nováková (TOP 09) a asistentka poslance Pavla Jelínka Ivana Schneiderová (SPD). Na podporu Úmluvy se naopak postavili zástupci Amnesty International, České ženské lobby nebo poslankyně Radka Maxová (ANO).

„Kdo podporuje ratifikaci Istanbulské úmluvy, souhlasí s obchodem s bílým masem a genocidou vlastního národa,“ prohlásila v samotném úvodu Schneiderová. Podobně hovořila i Nováková. „Úmluva otevírá dveře nebezpečným ideologiím. Narušuje princip spravedlnosti. Degraduje vztahy mezi mužem a ženou. Útočí na evropskou kulturu a vykazuje rysy vlastní totalitnímu myšlení,“ uvedla.

„Když Česká republika Úmluvu podepsala, tak se zavázala posílit práva obětí násilí. Jde o přelomový dokument. Poprvé v historii státy společně apelují, že domácí a sexuální násilí není soukromou věcí, ale že jde o celospolečenský problém,“ řekla Maxová. A dodala, že nadále existuje spousta oblastí, na nichž je třeba pracovat — například posílení kapacit azylového ubytování, zvyšování dostupnosti psychologického a právního poradenství nebo podpora organizací, jež pracují s obětmi násilí nebo se zaměřují na osvětu a vzdělávání.

Český právní řád je na přijetí Istanbulské úmluvy připravený

Istanbulská úmluva je mezinárodní lidskoprávní smlouva Rady Evropy, která se zaměřuje na prevenci a ochranu obětí domácího a sexuálního násilí a stíhání jeho pachatelů. Úmluva mimo jiné definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking, vynucenou sterilizaci nebo mrzačení ženských genitálií a požaduje po členských státech, aby je začlenily do svých právních řádů.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. ANO) minulý týden při interpelaci v Poslanecké sněmovně řekl, že ratifikace „Úmluvy v českém právním řádu nevyvolá žádné podstatné změny, protože drtivá většina věcí, kterou upravuje, je již ve zdejším právním řádu promítnuta“. Kněžínek současně dodal, že v Úmluvě „nespatřuje nic, co by bylo v rozporu s tradicemi a hodnotami, na kterých stojí Česká republika, její Ústava a právní řád“.

Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016. Grafika ÚV ČR

Podle Analýzy připravenosti České republiky k přístupu k Úmluvě je nyní jediným bodem, který musí být pro její ratifikaci začleněn do českého právního řádu, trestnost jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství.

Tuto problematiku řeší novela trestního zákoníku předložená ministrem spravedlnosti Kněžínkem, kterou na své nadcházející schůzi projedná Senát. Sněmovna ji na sklonku září schválila pohodlnou většinou sto čtrnácti hlasů. Proti byli jen poslanci ODS, politického hnutí SPD a Dominik Feri spolu s Františkem Váchou (oba TOP 09).

Istanbulskou úmluvu odmítá zejména ODS, SPD a lidovci

Úmluva je reakcí mezinárodního společenství na vysoký výskyt různých forem násilí na ženách. Jen v České republice má zkušenosti s fyzickým nebo sexuálním násilím ze strany svého partnera přes dvaatřicet procent žen, dvanáct procent jich zažilo sexuální zneužívání a pět procent se stalo obětí znásilnění. To je ovšem podle odhadů hlášeno jen v deseti procentech případů.

Z výzkumu veřejného mínění, který si nechala zpracovat Amnesty International ve spolupráci s Českou ženskou lobby, vyplývá, že přes sedmdesát procent dotázaných považuje současnou situaci v oblasti násilí na ženách v České republice za problém. „Ještě silněji vnímají lidé potřebu zesílení prevence — po větším zaměření se na prevenci násilí na ženách volá čtyřiaosmdesát procent dotázaných. Je tedy zřejmé, že lepší právní rámec si přeje i většina Čechů a Češek,“ řekla vedoucí advokačního oddělení Amnesty International Kateřina Šaldová.

Proti ratifikaci Úmluvy naopak hlasitě vystupuje česká římskokatolická církev v čele s Českou biskupskou konferencí nebo poslanci z řad KDU-ČSL, ODS a SPD. „Úmluva svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, vytváří prostor pro zpochybňování základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců,“ uvedli ve společném prohlášení čeští a moravští biskupové.

Úmluva byla přijata na počátku dubna roku 2011 a v platnost vstoupila o osm měsíců později, když ji ratifikovalo prvních deset států. K září letošního roku mezinárodní smlouvu ratifikovalo třiatřicet zemí a dalších dvanáct ji podepsalo. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu Úmluvy v červnu loňského roku. Jediné dva státy, které její podpis odmítají, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016.

    Diskuse
    JN
    November 6, 2018 v 19.51
    Snaha o odstranění genderových stereotypů z lidského chování (kterážto tvoří podstatnou součást Istanbulské úmluvy),
    je vlastně snahou o převýchovu společnosti. Tím, kdo společnost takto převychová, mají být vědci, kteří škodlivý vliv těchto sociálních konstruktů na společnost objevili.

    November 7, 2018 v 7.23
    Omyl
    Vychovávat budou neziskovky, OSPODy, vzdělávací instituce.. a nakonec i policie a soudy.
    Potíž je, že se budou řídit tak primitivním ideologickým konstrkuktem, jako je binární gender.
    Ale po politických deklaracích a právních textech asi nemůžeme chtít, aby byly v souladu se současným stavem vědeckého poznání.
    Vždyť koneckonců i u otcovství dáváme přednost první fikci před genetickými testy :-)
    MP
    November 7, 2018 v 9.57
    Davidovi Lobpreisovi
    Trochu freudovský překlep -- "právní fikci" a zatím díky bohu ještě pořád nevyvratitelné.

    To nemá nic společného s pokrokem vědy, dokonce i v době vzniku rakousko-uherského zákoníku se už používali vědecké (dnes ovšem zcela zpochybněné) postupu určení otcovství, nemluvě o formách běžného soudního dokazování. Vychází to z morální normy, která říká, že za dítě zrozené v manželství odpovídají oba partneři.
    MP
    November 7, 2018 v 10.29
    Jiřímu Nushartovi ad snaha o odstranění
    Pokud za takový genderový stereotyp nepokládáte, že seřežete manželku až bude modrá vždycky, když dostanete chuť, pak opět žvaníte nesmysly.

    Úmluva se soustřeďuje na to, co má v názvu, tedy na potírání násilí na ženách a domácího násilí. Deklaruje sice genderovou podmíněnost násilí na ženách, ale vyskytují se v ní právě jen dvě místa, která se týkají odstraňování stereotypů, v nichž je v takovém interpretaci násilí zakořeněno:

    "čl. 12,1:
    Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů."

    Požadavek zcela korektní. A v České republice běžně provozovaný: např. učitele či častěji učitelku, která by dávala všem děvčatům trojky z matematiky, aniž je zkoušela nebo od nich vyžadovala jiné projevy znalostí s odůvodněním, že "jako holky nemají buňky na matematiku", by už nějakých šedesát let ze školy vyhnali.

    "čl. 14
    1. Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.

    2. Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích."

    Zde je bohužel jedna z věcných a zbytečných chyb v textu Úmluvy. Genderové role jsou vždy stereotypní, jinak bychom je nerozeznávali. Mělo by tam správně být, "utváření forem genderových rolí, které nepodporují domácí násilí", ale pochybuji, že by právě tato chyba způsobila v praxi vážné potíže.

    Samozřejmě, můžete se obrátit na ministra školství a na Ústavní soud a požadovat, aby z českých vzdělávacích dokumentů zmizely striktní požadavky na ohled k tématům: rovnoprávnost žen a mužů, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích a právo na osobní integritu. Nebo můžete založit politickou stranu, která po svém volebním vítězství tato témata z příslušných dokumentů vyšktne. 'Ale dnes tam prostě jsou a případné odmítnutí Úmluvy na tom nic nezmění.
    November 7, 2018 v 10.37
    Martinu Profantovi
    První (sic) fikci otcovství.
    Celkem jsou tři.
    November 7, 2018 v 11.47
    A jsou i fikce mateřství?
    MP
    November 7, 2018 v 13.16
    Evě Hájkové
    V tomto kontextu neexistuje :-)

    Mater semper certa ets, pater incertus est. Pater est, quem nuptiae demonstrant. (plus minus: Matka je vždy jistá, otec nejistý. Otcem jest, kdo se prostřednictvím manželství jako takový prohlásí).

    Zásady římského práva, které přebrala většina civilizovaných evropských zemí a kterou se dnes pokouší zpochybnit spousta zpovýkaných fracků, co se domnívají, že trocha ejakujátu platí víc než to, kdo se o dítě stará. Zneužívají přitom slovo "otec".

    Nově se ovšem do právních řádů dostává i "fikce mateřství". Vložit do zákoníku větu: "Matka je ta, která dítě porodila." si vyžádala problematika "náhradního mateřství". Předběžné rozhodnutí pro matku, která dítě nosila, proti té genetické.
    November 7, 2018 v 14.34
    Římské právo bylo asi velmi rozumné a praktické.
    Mimochodem, prý existují případy, kdy genetické testy prokázaly, že matka ve skutečnosti není genetickou matkou dítěte, které porodila (a zároveň také počala). Problém byl v tzv. chimérismu, čili dvojí DNA v jednom organismu.
    JN
    November 8, 2018 v 0.14
    "čl. 12,1: Strany podniknou nezbytná opatření (...) s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny (...) na stereotypním pojímání rolí žen a mužů."
    To je tedy dost drsný a člověk si pod tím může představit prakticky cokoliv...
    MP
    November 8, 2018 v 9.54
    Nevím jak člověk,
    ale věřím, že Nushart a Piťha si pod tím dokážou představit opravdu neuvěřitelné věci.
    + Další komentáře