Ratifikace Istanbulské úmluvy nebude snadná, ukázalo sněmovní veřejné slyšení
Jan GruberČeskou republiku v následujících měsících čeká nelehký proces ratifikace Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách. Má-li být přijata, je třeba aby ji schválily obě komory Parlamentu.
Českou republiku v následujících měsících čeká náročný proces ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Ministerstvo spravedlnosti ji plánuje v průběhu listopadu předložit do připomínkového řízení a do Poslanecké sněmovny by měla dorazit na počátku příštího roku. Pro její přijetí je třeba, aby ji schválily obě komory Parlamentu.
Že se ratifikace Úmluvy neobejde bez komplikací potvrdilo úterní veřejné slyšení sněmovního petičního výboru, kde se střetli zástupci petentů, kteří na jedné straně požadují její urychlené přijetí a na straně druhé odmítnutí. Odpůrce reprezentovala někdejší poslankyně Nina Nováková (TOP 09) a asistentka poslance Pavla Jelínka Ivana Schneiderová (SPD). Na podporu Úmluvy se naopak postavili zástupci Amnesty International, České ženské lobby nebo poslankyně Radka Maxová (ANO).
„Kdo podporuje ratifikaci Istanbulské úmluvy, souhlasí s obchodem s bílým masem a genocidou vlastního národa,“ prohlásila v samotném úvodu Schneiderová. Podobně hovořila i Nováková. „Úmluva otevírá dveře nebezpečným ideologiím. Narušuje princip spravedlnosti. Degraduje vztahy mezi mužem a ženou. Útočí na evropskou kulturu a vykazuje rysy vlastní totalitnímu myšlení,“ uvedla.
„Když Česká republika Úmluvu podepsala, tak se zavázala posílit práva obětí násilí. Jde o přelomový dokument. Poprvé v historii státy společně apelují, že domácí a sexuální násilí není soukromou věcí, ale že jde o celospolečenský problém,“ řekla Maxová. A dodala, že nadále existuje spousta oblastí, na nichž je třeba pracovat — například posílení kapacit azylového ubytování, zvyšování dostupnosti psychologického a právního poradenství nebo podpora organizací, jež pracují s obětmi násilí nebo se zaměřují na osvětu a vzdělávání.
Český právní řád je na přijetí Istanbulské úmluvy připravený
Istanbulská úmluva je mezinárodní lidskoprávní smlouva Rady Evropy, která se zaměřuje na prevenci a ochranu obětí domácího a sexuálního násilí a stíhání jeho pachatelů. Úmluva mimo jiné definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking, vynucenou sterilizaci nebo mrzačení ženských genitálií a požaduje po členských státech, aby je začlenily do svých právních řádů.
Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. ANO) minulý týden při interpelaci v Poslanecké sněmovně řekl, že ratifikace „Úmluvy v českém právním řádu nevyvolá žádné podstatné změny, protože drtivá většina věcí, kterou upravuje, je již ve zdejším právním řádu promítnuta“. Kněžínek současně dodal, že v Úmluvě „nespatřuje nic, co by bylo v rozporu s tradicemi a hodnotami, na kterých stojí Česká republika, její Ústava a právní řád“.
Podle Analýzy připravenosti České republiky k přístupu k Úmluvě je nyní jediným bodem, který musí být pro její ratifikaci začleněn do českého právního řádu, trestnost jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství.
Tuto problematiku řeší novela trestního zákoníku předložená ministrem spravedlnosti Kněžínkem, kterou na své nadcházející schůzi projedná Senát. Sněmovna ji na sklonku září schválila pohodlnou většinou sto čtrnácti hlasů. Proti byli jen poslanci ODS, politického hnutí SPD a Dominik Feri spolu s Františkem Váchou (oba TOP 09).
Istanbulskou úmluvu odmítá zejména ODS, SPD a lidovci
Úmluva je reakcí mezinárodního společenství na vysoký výskyt různých forem násilí na ženách. Jen v České republice má zkušenosti s fyzickým nebo sexuálním násilím ze strany svého partnera přes dvaatřicet procent žen, dvanáct procent jich zažilo sexuální zneužívání a pět procent se stalo obětí znásilnění. To je ovšem podle odhadů hlášeno jen v deseti procentech případů.
Z výzkumu veřejného mínění, který si nechala zpracovat Amnesty International ve spolupráci s Českou ženskou lobby, vyplývá, že přes sedmdesát procent dotázaných považuje současnou situaci v oblasti násilí na ženách v České republice za problém. „Ještě silněji vnímají lidé potřebu zesílení prevence — po větším zaměření se na prevenci násilí na ženách volá čtyřiaosmdesát procent dotázaných. Je tedy zřejmé, že lepší právní rámec si přeje i většina Čechů a Češek,“ řekla vedoucí advokačního oddělení Amnesty International Kateřina Šaldová.
Proti ratifikaci Úmluvy naopak hlasitě vystupuje česká římskokatolická církev v čele s Českou biskupskou konferencí nebo poslanci z řad KDU-ČSL, ODS a SPD. „Úmluva svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, vytváří prostor pro zpochybňování základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců,“ uvedli ve společném prohlášení čeští a moravští biskupové.
Úmluva byla přijata na počátku dubna roku 2011 a v platnost vstoupila o osm měsíců později, když ji ratifikovalo prvních deset států. K září letošního roku mezinárodní smlouvu ratifikovalo třiatřicet zemí a dalších dvanáct ji podepsalo. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu Úmluvy v červnu loňského roku. Jediné dva státy, které její podpis odmítají, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016.
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!
Potíž je, že se budou řídit tak primitivním ideologickým konstrkuktem, jako je binární gender.
Ale po politických deklaracích a právních textech asi nemůžeme chtít, aby byly v souladu se současným stavem vědeckého poznání.
Vždyť koneckonců i u otcovství dáváme přednost první fikci před genetickými testy :-)
To nemá nic společného s pokrokem vědy, dokonce i v době vzniku rakousko-uherského zákoníku se už používali vědecké (dnes ovšem zcela zpochybněné) postupu určení otcovství, nemluvě o formách běžného soudního dokazování. Vychází to z morální normy, která říká, že za dítě zrozené v manželství odpovídají oba partneři.
Úmluva se soustřeďuje na to, co má v názvu, tedy na potírání násilí na ženách a domácího násilí. Deklaruje sice genderovou podmíněnost násilí na ženách, ale vyskytují se v ní právě jen dvě místa, která se týkají odstraňování stereotypů, v nichž je v takovém interpretaci násilí zakořeněno:
"čl. 12,1:
Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů."
Požadavek zcela korektní. A v České republice běžně provozovaný: např. učitele či častěji učitelku, která by dávala všem děvčatům trojky z matematiky, aniž je zkoušela nebo od nich vyžadovala jiné projevy znalostí s odůvodněním, že "jako holky nemají buňky na matematiku", by už nějakých šedesát let ze školy vyhnali.
"čl. 14
1. Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.
2. Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích."
Zde je bohužel jedna z věcných a zbytečných chyb v textu Úmluvy. Genderové role jsou vždy stereotypní, jinak bychom je nerozeznávali. Mělo by tam správně být, "utváření forem genderových rolí, které nepodporují domácí násilí", ale pochybuji, že by právě tato chyba způsobila v praxi vážné potíže.
Samozřejmě, můžete se obrátit na ministra školství a na Ústavní soud a požadovat, aby z českých vzdělávacích dokumentů zmizely striktní požadavky na ohled k tématům: rovnoprávnost žen a mužů, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích a právo na osobní integritu. Nebo můžete založit politickou stranu, která po svém volebním vítězství tato témata z příslušných dokumentů vyšktne. 'Ale dnes tam prostě jsou a případné odmítnutí Úmluvy na tom nic nezmění.
Celkem jsou tři.
Mater semper certa ets, pater incertus est. Pater est, quem nuptiae demonstrant. (plus minus: Matka je vždy jistá, otec nejistý. Otcem jest, kdo se prostřednictvím manželství jako takový prohlásí).
Zásady římského práva, které přebrala většina civilizovaných evropských zemí a kterou se dnes pokouší zpochybnit spousta zpovýkaných fracků, co se domnívají, že trocha ejakujátu platí víc než to, kdo se o dítě stará. Zneužívají přitom slovo "otec".
Nově se ovšem do právních řádů dostává i "fikce mateřství". Vložit do zákoníku větu: "Matka je ta, která dítě porodila." si vyžádala problematika "náhradního mateřství". Předběžné rozhodnutí pro matku, která dítě nosila, proti té genetické.
Mimochodem, prý existují případy, kdy genetické testy prokázaly, že matka ve skutečnosti není genetickou matkou dítěte, které porodila (a zároveň také počala). Problém byl v tzv. chimérismu, čili dvojí DNA v jednom organismu.
Má to vůbec nějaké řešení?
Tak záleží na tom, jestli pan Klusáček žije pro to, aby s vámi bojoval.
Vlastně je to důležité, uvědomit si, pro co vlastně žijeme.
"Bojíme se jen strašáků, něčeho z hlavy něčí
ale nepřivedou nás ke strachu, doopravdická nebezpečí"
A sedí to perfektně na dnešek. Hrozí nám katastrofa vyvolaná změnou klimatu, problémy se změnami pracovního trhu v důsledku automatizace, klesající úroveň školství , zvyšující se globální majetková nerovnost a podobně. A my řešíme obavy, že nám bude někdo zakazovat dávat dětem mužská a ženská jména.
No, ale přece jen se nedá říci, že (pseudo)komunistickému režimu nějak zvlášť záleželo na těch jeho nepřátelích, které třeba pozavíral do gulagů.
A ještě to často vydávají za kdovíjakou životní moudrost.
"Mystikové hovoří o zrození Boha v člověku, které o Vánocích slavíme. Co to však má společného se mnou? Pro mě zrození Boha v mé duši znamená, že se dostávám do kontaktu s původním obrazem, který si o mně udělal Bůh. Tento kontakt mě osvobozuje od všech těch obrazů, které mi navlékli ostatní se svými očekáváními, pomocí nichž mě chtěli definovat. Je to ale i osvobozující zkušenost v jiném ohledu. Tento kontakt mě osvobozuje od mých vlastních obrazů znehodnocení nebo přeceňování sama sebe. A protože se Bůh rodí jako dítě, jsou tyto svátky příslibem, že Bůh se mnou slaví nový začátek. To znamená, že nejsem definován minulostí. Božské dítě, které je ve mně, je příslibem, že se z mého života stává nový život, který je v pořádku, autentický, že ve mně rozkvétá něco nového.
Toto je jádro těch svátků. Porozumím-li tomu, pak ze mě sám od sebe vychází klid a mír, naděje a víra. Pak nebudu trvale zklamáván nenaplněním svých očekávání. Spíš budu prožívat uvnitř sebe sama klid. A tento klid bude proudit také k druhým lidem".
Naopak, jeho spiritualita vychází do značné míry ze spirituality Otců Pouště, kteří měli svoje zkušenosti s pokušením, měli svoje zkušenosti se zlem, s ďáblem, a kteří věděli, že základním předpokladem, jak obstát, je především umět zlo jasně pojmenovat. A teprve je-li tento základní předpoklad splněn a člověk principiálně v životě řekne ďáblovi "ne", tak pak může věrohodně psát např. vánoční úvahy o klidu a míru.
Mimochodem, Anselm Grün je člověk velmi podobného založení jako Tomáš Halík. Ty dva pojí nejenom pevné přátelství, ale i velmi podobná spiritualita, a napsali spolu několik článků, a nejméně jednu knihu. A Halík určitě není člověk, který by se vyhýbal konfliktu, který by se neuměl konfliktu postavit tváří v tvář, a který by váhal s vyslovováním ostrých prorockých, a tím pádem velmi konfliktních slov.
Anselm Grün akorát žije v německém prostředí, a tak na rozdíl od Halíka nemá důvod být nějak v konfliktu s většinou společnosti, ve které žije.
Chtěl jsem jenom vzhledem k tomu, co zde bylo v minulých dnech napsáno, zdůraznit, že ty nejhorší věci na světě, především hrůzy totalitních režimů, byly umožněny zejména tím, že slušní lidé, včetně mnoha zbožných, si se zlem našli pohodlný modus vivendi, a pohodlné a nic po nich nežádající aranžmá.
A většinou to začalo tím, že odmítli zlo jako takové byť jen uznat, a pojmenovat, bagatelizovali je, a hledali pro ně jenom samá velmi nevinně znějící a "chápající" slova.
To mohou jen ti, co jsou mravně dokonalí.
A taky je těžké soudit, jak moc pohodlný život kdo má.
Někteří lidé mají sami co dělat se svými osobními problémy. Někteří jsou třeba rádi, že psychicky vůbec drží pohromadě a denně za to Bohu děkují.
A své "nehledání hříchů na druhých" také nedávají okázale na odiv, a nemoralizují tímto způsobem jaksi "nenápadněji" lidi, kteří se v rámci svých možností snaží něco dělat, i když třeba s chybami.
Bojovat proti zlu tak, jak je to v našich omezených silách, jsme my křesťané povoláni bez ohledu na to, že jsme sami mravně nedokonalí. To nemá nic společného s "hledáním hříchů na druhých". A ubezpečuji vás, že mluvím o případech, kdy opravdu není třeba nic hledat - kdy naopak člověk, který se rozhodl nevidět, musí pevně zavřít obě oči, nebo si raději ještě přes ně dát pásku. Aby hlavně neviděl utrpení jiných lidí, kterým je zlo působeno, které však je mu lhostejné.
Omlouvám se všem, pokud se moje příspěvky někdy někomu jeví jako moralizování. Není to tak myšleno a proti nikomu z diskutujících nic nemám. Nemám pocit, že bych tady šířila negativní energii. Někdy si něco přečtu a nadchne mě to, tak to dám do diskuse, abych se o to podělila. I když se to tam třeba nehodí.
Někteří lidé jsou závislí na alkoholu nebo na drogách a nemohou si pomoci. Jiní jsou závislí třeba na diskusích v Deníku Referendum.
Utrpení mohou být různá, pane Kolaříku. O některých možná nic nevíte.
(Omlouvám se za upřímně použitý genderovový stereotyp.)
Nechci vůbec nic rozpatlávat a rozmazávat, ani o tom dlouze diskutovat, protože celkem není o čem. Proto jenom zopakuji ještě jednou, aby to nezapadlo:
Ty nejhorší věci se na světě děly a dějí, protože se slušní (a často i zbožní) lidé pohodlně aranžovali se zlem.
Nevím, ale tipnul bych si, že nejsem jediný, komu jste tím zvedla tlak.
"Nushart je zlo", protože se nechce přizpůsobit Vašemu názoru (a ještě nejméně názoru třech dalších lidí) na to, co je to zlo. Je tedy nepřizpůsobivý, a proto "by zasloužil..."
Víte, pane Kolaříku, já se domnívám, že hodnotit a případně i odsuzovat můžeme konkrétní lidské činy, popřípadě konkrétní postoje a ideologie, nikoliv ovšem konkrétní lidi.
"Ty nejhorší věci se na světě děly a dějí, protože se slušní (a často i zbožní) lidé pohodlně aranžovali se zlem", jak jste sám napsal.